Má postavu házenkáře (196 cm a 87 kg), v dětství se věnoval basketbalu, tenisu, fotbalu nebo karate. Šerm si poprvé vyzkoušel v devíti letech a v létě pro Česko získal vůbec první individuální zlatou medaili z mistrovství světa v historii tohoto sportu. „Můj recept na úspěch? Šermujte třiadvacet let a tvrdě na sobě pracujte. To je můj příběh,“ říkal Alexander Choupenitch divákům na mistrovství světa v Hongkongu.
U šermu prý nakonec zůstal právě proto, že mu ze začátku moc nešel. „Chtěl jsem přijít na to, v čem je problém, když mi ostatní sporty šly víceméně snadno. A když mi to jít začalo, zamiloval jsem se do něj,“ svěřuje se rodák z Brna, jenž se narodil běloruským rodičům, operním pěvcům. Jakou hudbu má rád on? A co ho naučila jeho manželka, trojnásobná mistryně Evropy v plavání Barbora Choupenitch (před nedávným sňatkem Seemanová)?
Všiml jsem si, že po závodě podáváte levou ruku. Přitom jste pravák…
Podáváme vždycky tu, na které nemáme rukavici. Když si podávám ruku s levákem, je to někdy krkolomnější.
A proč si tu rukavici nesundáte a nepodáte si ruku normálně?
Nevím. V našem sportu je to takhle zvykem. Možná je to projev gentlemanství, protože ta ruka je v rukavici dost zpocená a nebylo by asi moc estetické si s ní potřásat. Navíc by bylo strašně zdlouhavé si ji před soupeřem sundávat. Mně to takhle vyhovuje i proto, že mám hodně citlivou pravou ruku, ze sportu mám často omlácené a oteklé klouby, měl jsem problém i se zápěstním, takže mně stisk té ruky pak není moc příjemný. Snažím se ji proto chránit a ulevovat jí. Po mistrovství světa mě bolí navíc i rameno, takže jsem zvažoval, že podám levou i vám… (usmívá se)
Na Kubě mi kdysi ukradli šermířské boty, a ti zloději měli tolik drzosti, že se mi je pak před halou snažili prodat. Dal jsem jim za ně dvacet pesos...
Čtěte bez rušivých reklam
-
Celý iDNES.cz na mobilu
bez překrývání obsahu
