King Kong na ledovém ostrově. Trump v Grónsku zvítězil díky mečiarovské taktice
Kam si v kině sedne dvousetkilová gorila? Tam, kam chce! Tento vtip dokonale vystihuje podstatu dohody, kterou tento týden v New Yorku podepsali americký prezident Donald Trump, dánská premiérka Mette Frederiksenová a grónský premiér Jens-Frederik Nielsen o Grónsku, které je autonomní součástí Dánského království.
„Dohoda je trojnásobné vítězství,“ řekl Nielsen a dodal, že užitek z ní budou mít nejen USA, ale i Grónsko a Dánsko. Úmluva podle něj bere v úvahu obyvatele Grónska a jejich práva a také rozvoj země.
Stratégové USA už dlouho spřádají plány, jak dostat celou západní hemisféru pod kontrolu. O tuto dánskou kolonii s rozlohou větší než dva miliony km² (polovina EU) se zajímají už nejméně 150 let a za tu dobu vznikly tři mezivládní dohody o tomto největším ostrově na Zemi. V čem se ale liší ta nová od předchozích?
Není jisté, zda ji parlamenty dotčených zemí nakonec ratifikují, ale pokud ano, podívejme se na to, ve kterých oblastech dojde k posílení amerického vlivu na Grónsko. Nejdříve je ale třeba konstatovat, že po této dohodě a poté, co Islanďané v referendu odmítli obnovit rozhovory o vstupu do EU (asi měli větší strach z Bruselu než z Trumpa), Ursula von der Leyenová může vložit do skartovačky „vlajkový projekt EU a Kanady v Arktidě“.
Jako na Aljašce
Dohoda, která je časově neomezená, což je novinka, znamená, že ani Dánsko, ani Grónsko nemůže mluvit do toho, kolik a jak velké základny vybudují na ostrově Američané. Práva Dánska a Grónska v této otázce byla zúžena pouze na „možnost konzultace“. Američané naopak získali právo veta na budování cizích základen na ostrově. O tom, kdo spadne do kategorie „cizí“, nejspíše rozhodne silnější pes.
Dánsko podepsalo s USA dohodu o Grónsku. Milník v bezpečnosti, míní Trump
Tento přístup ze strany USA se pravděpodobně bude aplikovat i v otázce „citlivých investic“, včetně těžby strategicky důležitých nerostů na ostrově. Rusko a Čína mohou svoje ambiciózní plány v této oblasti hodit do koše. O tom, kdo bude moct v Grónsku těžit cokoliv a v jakém poměru se bude rozdělovat zisk z tohoto podnikání, má podle úmluvy rozhodovat Amerika a její spojenci. Jenže v tomto bodě není explicitně zmíněna například Evropská unie, takže to, kdo je spojenec, se opět bude definovat jen ve Washingtonu. Navíc o zájmech Evropské unie se nová úmluva nezmiňuje vůbec. Důležité také je, že dohoda zůstane v platnosti i v případě, až ostrov získá nezávislost a přestane být dánskou kolonií.
Jakmile se dohoda začne naplňovat, nelze vyloučit, že rostoucí americká přítomnost pomalu, ale jistě „zkorumpuje“ prakticky celé obyvatelstvo ostrova, kde dnes žije zhruba 50 tisíc lidí. Zdroje, které Dánsko nikdy neinvestovalo do rozvoje více než 3 500 km vzdálené kolonie, poměrně rychle mohou přinést Američané.
Pokud k tomu dojde, v podstatě každá grónská rodina bude profitovat z dlouhodobé americké přítomnosti, podobně jako Aljaška, která jako „americké teritorium“ začala fungovat po koupi od Ruska v roce 1867 a 49. státem USA se stala až v lednu 1959. Tamní vojenské základny, kde slouží asi 25 tisíc vojáků, představují jeden z hlavních pilířů ekonomiky Aljašky, který v žebříčku příjmů a zaměstnanosti dlouhodobě zaostává pouze za ropným průmyslem.
Vzhledem k rostoucímu geopolitickému významu Arktidy hospodářství Aljašky dostává masivní federální investice, jen z rozpočtu ministerstva obrany získává pravidelně kolem pěti miliard dolarů. Programy na modernizaci infrastruktury (výstavba ranvejí, dopravních cest a podobně) přivádějí na Aljašku dalších až jedenáct miliard.
Bez jediného výstřelu
Trump dosáhl toho, co zhruba potřeboval, přestože se mu nepodařilo získat Grónsko pro USA se vším všudy na věčné časy. Dá se to označit za celkem solidní výsledek. Americký prezident nasadil svůj oblíbený trik, který použil i Vladimír Mečiar ve vyjednávání s Václavem Klausem při dělení Československa - vždy míří vysoko, má přehnané požadavky, ale s tím, co nakonec získá, je naprosto spokojen.
USA uzavřely dohodu o Grónsku, oznámil Trump. Získají kontrolu nad bezpečností
Protistrana sice může dohodu označit za moudrý kompromis, The New York Times, CNN či Politico můžou tvrdit, že Trump přece jen nakonec ustoupil, že prohrál Game of Chicken, protože ve hře na zbabělce, v níž dva řidiči jedou plnou rychlostí proti sobě, strhnul volant jako první, realita je ale taková, že americký prezident bez jediného výstřelu a pouze pomocí verbálních výhrůžek nejenže dosáhl úmluvy, která vyhovuje americkým geostrategickým zájmům, ale získal i podstatnou část dánské suverenity. Premiérka Frederiksenová zdůrazňovala, že úmluva, která je dobrá pro USA, Dánsko i Grónsko, uznává územní suverenitu Dánského království. Hlavním požadavkem Kodaně totiž bylo zachování dánské suverenity.
Jenže suverenita v reálném životě nespočívá jen v tom, že nějaký stát má nakreslené hranice na mapě, má parlament, vládu, prezidenta, diplomaty, armádu, tajné služby, soudy a podobně. Historie nás naučila, že suverenita není nic jiného než možnost svobodně rozhodnout. Jestliže Dánsko nebude moci rozhodovat o tom, kolik amerických základen a vojáků bude na ostrově, kde a kdy tyto základny mohou být zřízeny, kdo zde může vybudovat přístavy, těžit a vyvážet suroviny a podobně, vláda v Kodani nemůže tvrdit, že má nad Grónskem suverenitu.
Na otázky, který výklad nové dohody o Grónsku je ten správný, kdo ve skutečnosti zvítězil a kdo prohrál, existuje jediná odpověď – ten, kdo na ostrově bude mít víc vojáků.