V pondělí nás čeká další ztrapnění ministra kultury Oty Klempíře, premiér jej totiž pověřil úkolem předložit na příštím zasedání vlády návrh zákona, který ruší koncesionářské poplatky. Nahradit je mají peníze od státu, podle premiéra se nejedná o ovládnutí veřejnoprávních médií, ale o pouhou změnu financování.
Ministr Klempíř doufá, že by norma mohla platit od ledna a výdaje na provoz médií by byly zahrnuty v rozpočtu ministerstva kultury jako mandatorní.
Až potud nic nového, tohle jsme všichni, včetně ředitelů rozhlasu a televize, slyšeli již několikrát. Důležité bude, jak zákon zformuluje ministerstvo a jak si představuje, že na financování sežene prostředky. V pondělí se o tom má vláda teprve dohodnout, proto nebyla koalice v současné době schopná oběma ředitelům říci, s jakým objemem peněz mají počítat.
V tom bude zásadní zádrhel, nikdo z vlády patrně nepočítá s tím, že by rozpočet ČT a ČRo zůstal nezměněn a o stejnou částku se navýšil i rozpočet ministerstva kultury na příští roky. Patrně uslyšíme argumenty o šetření zdůvodňující zmenšení rozpočtu.
Souhlasíte s návrhem na úplné zrušení měsíčních poplatků České televizi a Českému rozhlasu?
Úspory nadiktované vládou budou nejen ve veřejnoprávních médiích, ale též u značné části veřejnosti vnímány jako snaha po jejich „zkrocení“. S menším rozpočtem by se nutně muselo redukovat vysílání i původní tvorba a muselo by se propouštět. To vše by dotčené instituce musely akceptovat a zorganizovat v rekordně krátkém čase a přitom by byly nuceny respektovat zákonné povinnosti.
Vláda přitom, a na to lze sázet, nemá představu, jak a kde by měla tahle média šetřit. Prezentovat nějaké úspory totiž nelze bez předběžných konzultací s oběma institucemi. Pokud víme, žádné konzultace mezi ministerstvem a rozhlasem či televizí neprobíhají. Klempířovi lidé patrně něco vymyslí a budou to bez ohledu na možnosti dotčených médií prosazovat. To velmi pravděpodobně skončí plnými náměstími. Vláda s tímhle návrhem opět narazí do zdi.
Od nezdaru k nezdaru
Bral-li by úspory v rozhlase a televizi kdokoli vážně, začne tím, že si udělá audit, zjistí, jaké částky jsou vázané na zákonné povinnosti, jaké prostředky si vyžádají dlouhodobé závazky, a z toho by nutně vyšlo, zda a případně kolik peněz lze ušetřit tak, aby nedošlo k poškození veřejné služby. Jakákoli redukce rozsahu vysílání zaručeného zákonem by vyžadovala změnu tohoto zákona, který Babišova vláda nově revidovat odmítá.
Vláda navrhne zrušení poplatků ČT a rozhlasu příští týden, řekl Babiš ředitelům
Financování na příští rok či případná valorizace o inflaci se sice v návrhu pana Klempíře objeví, ovšem neobjeví se tam patrně žádné ochranné mechanismy, které by zabraňovaly tomu, aby si každá příští vláda s médii veřejné služby „pohrála“ tím způsobem, že jim bude z roku na rok měnit rozpočet. Slovenský příklad se přímo nabízí, jedna vláda koncesionářské poplatky zrušila a ta následující, Ficova, jejich rozpočty zredukovala.
Jedinou otázkou hodnou zkoumání je ta, zda premiér Andrej Babiš počítá s tím, že Oto Klempíř opět zklame a jeho legislativní iniciativa skončí v koši, anebo si naivně myslí, že mu za šest dnů přinese brilantní zákon, který schválí Sněmovna i Senát a podepíše prezident.
Chroničtí optimisté mohou doufat v Babišův tajný plán, že po dalším krachu se jednání chopí osobně a v duchu proslulého mikromanagementu příslušný zákon zaštítí. Rozhodně to vypadá, že koalice klopýtá od nezdaru k nezdaru, ačkoli se tváří, že zrušení koncesionářských poplatků je její prioritou.
