Vzhledem k tomu, že k přímým výsledkům voleb už bylo řečeno když ne všechno, tak alespoň víc než dost, chci si všimnout jejich výsledků vedlejších čili kolaterálních.
Tohle slovo proniklo z odborného jazyka do médií v rámci invaze anglicismů v devadesátkách prostřednictvím války v Perském zálivu, kdy mluvčí americké armády používali eufemismus „collateral damage“ pro nezamýšlené vedlejší škody a civilní oběti.
Prezidentská patálie a rigidnost komunálních voleb. Proč na ní naši politici trvají?
Shledávám v letošních komunálních volbách minimálně tři zajímavé kolaterální výsledky, nikoli ovšem jen škody, nevím, zda vždy zamýšlené, nicméně za zaznamenání stojí.
To první jsou dva muži mladšího středního věku, kteří právě v těchto volbách naznačili, že nad naší politickou scénou není nutno jen lámat hole. Shodou okolností pocházejí oba z KDU-ČSL, tedy strany, která už dlouho působí dojmem, že vysychá stejným tempem jako Aralské moře. A vida, dost možná že na rozdíl od toho moře nějakou živou vodu má.
Mám na mysli Jana Čižinského (ten ovšem lidovce před časem opustil) a jejich dnešního předsedu Jana Grolicha. Začněme Grolichem, který vytvořil rekord v senátním vítězství hned v prvním kole, když získal 63,34 % hlasů. Čižinský sice do druhého kola senátních voleb prolezl jen o fous o síle 128 hlasů, který chyběl jeho soupeři Jiřímu Padevětovi, aby vyhrál rovnou v prvním kole, ale zároveň stojí v čele kandidátky Praha 7 sobě. Ta získala rovněž na tak velkou městskou část rekordní převahu 57,06 % hlasů a tím i většinu, jež by mohla být zvána ústavní, kdyby tedy Praha 7 nějakou ústavu měla.
Pan Kšiltovka, nebo jen pan Produkt? Lidovcům stále scházejí reálná témata
To hlavní však nejsou procenta. Je to politický talent, který oba předvedli: zjevná je nejen jejich pracovitost, ale také schopnost prodat své kvality v tom nejlepším slova smyslu. (Na rozdíl od obrovské většiny jejich kolegů ve všech stranách, kteří se i bez talentu jen snaží prodat za každou cenu; populismus se tomu též říká.)
Druhým momentem, který stojí za zaznamenání, je výsledek jedenadvaceti kolaterálních referend o výstavbě větrných elektráren. Pouze v Dětřichově na Svitavsku se obyvatelé těsně vyslovili pro jejich výstavbu. V ostatních obcích hlasovali lidé drtivě proti. Je pozoruhodné, jak tvrdošíjně se zdejší lid staví proti tomu, co je v okolí docela běžné: zatímco u nás se z větru vyrábí méně než jedno procento elektřiny, v Německu je to 32 %, v Polsku 15 %, v Rakousku 14 %. Zdá se, že pokud jde o vztah k novotám, držíme se tradic sedláků z Přímětic, kteří v roce 1760 strhli Prokopu Divišovi novotu zvanou „povětrnostní stroj“. Měli dojem, že tento první bleskosvod v Evropě přivolává sucho… Současné argumenty proti větrníkům jsou bohužel podobně dojmologické.
Prezidentova volební groteska. Lidovým flanelem to začíná, soukromým tryskáčem to končí
A konečně třetím kolaterálním výsledkem těchto voleb bude faktura. Mám na mysli fakturu za prezidentský let na trati Casablanca–Praha a zpět, možná skutečnou, možná jen metaforickou. Každopádně se obávám, že na příčinu letu (úlet s předvolebním odletem) se zapomene dřív, než skončí pátrání po tom, kdo financoval tryskáč Hawker. Kdyby prezident letěl lowcostem s přestupem v Amsterodamu a maximálním rozměrem příručního zavazadla 10 x 20 x 30 cm, možná by mu to prošlo, ale takhle?
