Končí „odkladové“ hody? Debata o začátku školní docházky není jen otázkou věku dítěte
Od letošního září se zpřísňují pravidla pro odklady školní docházky. Stát tím, řečeno slovy populárního expremiéra z Brna, vysílá jasný signál: škola se má přizpůsobit dítěti, nikoli dítě škole. Po letech váhání jde o krok správným směrem.
Není žádným tajemstvím, že Česká republika dlouhodobě patří mezi evropské rekordmany v počtu odkladů. V některých regionech nastupuje do školy o rok později až polovina dětí. To rozhodně není normální stav. Výjimka se totiž postupně proměnila v pravidlo a z nástroje určeného pro skutečně odůvodněné případy se často stala součást rodičovské strategie.
Samozřejmě existují děti, pro které je odklad zcela namístě. Někdy jde o zdravotní komplikace, jindy o výraznější vývojovou nezralost. Takové situace nelze zlehčovat. Současně však nelze přehlížet, že část rodičů využívá odklad z jiných důvodů. Chtějí svému potomkovi zajistit výhodu staršího a vyspělejšího dítěte v kolektivu vrstevníků.
Souhlasíte se zpřísněním pravidel pro odklady školní docházky?
Blufující rodiče
Někteří rodiče navíc poměrně „vynalézavě“ kalkulují s budoucností svého potomka. Odklad má zajistit, aby bylo dítě starší, zkušenější a z jejich pohledu lépe připravené na přijímací zkoušky na víceletá gymnázia či později na střední školy. Jinými slovy: z odkladu se stává investice do budoucí vzdělávací kariéry.
Lidsky je takové uvažování pochopitelné. Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Ve chvíli, kdy však tuto logiku přijme většina společnosti, vzniká závod ve zbrojení, jehož výsledkem jsou stále vyšší počty odkladů a stále větší tlak na celý vzdělávací systém.
Odklady školní docházky se zpřísňují. Nová pravidla a kdo má nárok
Na druhé straně stojí učitelé. Ti oprávněně upozorňují, že do prvních tříd může přijít více dětí, které ještě nejsou plně připravené na školní režim. Objevují se obavy, že se základní škola začne podobat mateřské škole. Jenže buďme upřímní: tento proces už probíhá řadu let.
Dnešní první třídy vypadají jinak než před třiceti či čtyřiceti lety. Děti pracují více ve skupinách, učí se prostřednictvím her, projektů a praktických aktivit. Učitelé kladou důraz na motivaci, komunikaci i individuální přístup. A není na tom nic špatného. Naopak. Z vlastní pedagogické zkušenosti vidím, že právě díky těmto metodám chodí mnoho dětí do školy rádo a bez zbytečného stresu.
Škola není lunapark
Současně bychom však neměli zapomínat na hlavní poslání školy. Děti se mají naučit číst, psát, počítat, formulovat své myšlenky a postupně rozvíjet kritické myšlení. Škola není pouze místem příjemně stráveného času. Má děti připravovat na život, který nebude vždy jednoduchý a komfortní.
Právě proto mám určité pochybnosti nad další novinkou, o níž se v poslední době diskutuje – tedy nad plánovaným ústupem od klasického známkování v prvních dvou třídách. Pozitivní motivace má bezpochyby své místo. Malým dětem pomáhá budovat sebevědomí a vztah ke vzdělávání. Přesto si nejsem jist, zda je správné úplně rezignovat na jednoduchou a srozumitelnou zpětnou vazbu.
Maturovala jsem v šestnácti. Dneska v tom věku mnozí končí základní školu
Známka přece není rozsudkem nad budoucností dítěte. Není to nálepka ani celoživotní stigma. Je to orientační informace, která říká, co se daří a na čem je potřeba ještě pracovat. Ostatně už dnes řada pedagogů známkování rozumně „změkčuje“, aby děti zbytečně neodradila. To je pochopitelné. Není však důvod vytvářet iluzi, že každý výkon je automaticky skvělý.
Pokud dítě zjistí, že musí více procvičovat čtení, psaní nebo násobilku, není to žádná tragédie. Naopak. Právě schopnost přijmout přiměřenou kritiku, překonávat překážky a systematicky na sobě pracovat patří k nejdůležitějším dovednostem, které si člověk odnáší do dospělého života.
Jakou školu chceme
Debata o odkladech školní docházky proto ve skutečnosti není jen debatou o věku dětí. Je debatou o tom, jakou školu chceme. Zda má být výběrovou institucí, která přijímá pouze dokonale připravené žáky, nebo místem, kde se děti postupně učí, rostou a dozrávají.
Zrušením 9. tříd se prý ušetří padesát miliard. Kolik by se ušetřilo zrušením SPD?
Osobně se přikláním ke druhé variantě. Změna jistě přinese počáteční obtíže. Rodiče budou nervózní, učitelé přetížení a odborníci povedou nekonečné diskuse. Přesto se domnívám, že za několik let zjistíme, že jsme příliš dlouho oddalovali něco, co většina dětí zvládne mnohem lépe, než si dnes mnozí dospělí dokážou představit. Někdy totiž potřebují více odvahy rodiče než samotné děti.