Konec placení navíc. Hlavní argumenty pro televizní a rozhlasové poplatky lze snadno vyvrátit

Stávající vláda oznámila, že plní další z předvolebních slibů a financování veřejnoprávních médií přenese na státní rozpočet. Lidé a firmy nebudou muset platit poplatky. Strhla se očekávatelná příprava na velkou bitvu. Opozice a Petr Pavel jsou proti, část zaměstnanců Českého rozhlasu a České televize se chystá na stávku.

Pro kvalifikované rozhodnutí veřejnosti, na čí straně je pravda, je dobré podívat se na jednotlivé hlavní argumenty.

Kdo určuje a tvrdí muziku

Argument první zní, že se nic zase tak nezmění, protože lidé budou platit ČT a ČRo stejně, akorát z daní. Logika pokulhává, protože teď lidé platí daně, a ještě k tomu poplatky veřejnoprávním médiím. Ubyde tudíž placení navíc, nad daňovou zátěž.

Chtěli byste dál platit koncesionářské poplatky za ČT a ČRo?

Argument druhý zní, že jsou poplatky v ceně několika nápojů (piv, kávy atp.). Jistě jsou mezi námi tací, kteří nepočítají každou korunu, ale jsou i tací, pro které i třeba 205 Kč (150 pro ČT a 55 pro ČRo) je zásadní. Vzhledem k desetině obyvatelstva ohrožené chudobou je zřejmé, že tito lidé si klidně odpustí pár káv, a vymění je třeba za pár chlebů.

Argument třetí, že se pohnula doba. Ano, je možné se dívat, případně poslouchat díky chytrým telefonům, tabletům, přes počítač. Mnoho lidí tak poslouchá podcasty, sleduje, co chce, soukromí poskytovatelé nabízejí balíčky (i zdarma třeba k internetu), kde je programů přehršel. Jsou zde nová média. Není důvod vynuceně platit za to, co člověk neposlouchá.

Argument čtvrtý – zvýší se dluh státu. Blahopřejme všem, kteří mají křišťálovou kouli, tudíž znají dopředu vývoj ekonomiky, priority rozpočtu, ví, že zrovna ČT a ČRo půjdou na dluh. Zároveň, která část financování kupříkladu zdravotnictví je pouze na dluh a která ne? Takto kupecky v politické ekonomii počty nefungují.

Spor o ČT a ČRo nasvítil postoj kabinetu k inflaci. Ekonomické danosti existují jen někdy

Argument pátý o ohrožení demokracie. Prý, že kdo platí, určuje a tvrdí muziku, což říká opozice. Pokud přijmeme tuto argumentaci v rovině teorie i praxe za svou, vychází při aplikaci výrazové logiky následující. Jestliže tedy vláda financující z rozpočtu bude mít vliv na obsah, tak ti, kteří přidali rok před volbami veřejnoprávním médiím, museli mít logicky také, protože kdo platí, určuje a tvrdí muziku, ať je to kdokoliv.

Byl to důvod, proč stálo bývalé vládě za to porušit sliby, že zvyšovat poplatky nebude? Je tedy nedemokratická většina států EU, případně nemá nezávislá veřejnoprávní média, protože je zhruba tři čtvrtiny nefinancují z koncesionářských poplatků? To je demokracie tak křehká, že ji jedna změněná forma financování dokáže složit?

Argument šestý, nebude možno vyrábět, rozpočet se vrací do roku 2008. Ještě v roce 2024 i 2025, než bývalá vláda poplatky zvýšila, obě média vyráběla, vysílala i drahé sportovní přenosy a zábavné formáty. A šlo to. Tudíž stejně by se mohlo říci, že se rozpočet vrací do kteréhokoliv roku mezi lety 2008 a 2025.

Pohled z druhé strany

Na konto nezávislosti, nestrannosti a vyváženosti lze zmínit základ. Vše vychází z profesních standardů, osobní i profesionální morálky a etiky žurnalistů, publicistů, vedení médií.

ČT a rozhlas: z poplatků, nebo z daní? To je přece jedno. Ne tak úplně!

Pokud platí, že kdo financuje, ten diktuje a určuje obsah, vyplývá z toho, že se veřejnoprávní média snažila odvděčit bývalé vládě za zvýšení poplatků? Mohla na ně bývalá vláda vyvíjet vliv? Má jejich sympatie nyní v opozici kvůli tomu, že bývalá vláda zvýšila před volbami příjmy ČT i ČRo navzdory svým slibům a teď chce zvýšení zachovat? Z toho by jistě nikdo nikoho nechtěl podezřívat. Nejlépe se dá v přehršli argumentů vyznat tak, že si představíme, že je říká strana druhá, třeba nám i protivná.