Místnost zaplňuje předení řetězu a vzduchem létají pojmy, u kterých si člověk jen domýšlí, co asi znamenají. A někdy ani představivost nestačí. Markery, svalová saturace, glykolytické krytí, moximonitor, frakční expirace, stimulace mitochondrií, FTP… Jsme v Brně a třicet mladých závodníků vybraných do programu Czech Cycling Academy právě podstupuje výkonnostní testy v laboratoři.
Adam Jindrák, ročník 2011, šlape na svém kole, na obličeji masku a wattmetr mu ukazuje kolem 390 wattů. „Bolí, bolí?“ ptá se Aleš Řehoř, v jehož ordinaci pro sportovní diagnostiku testování probíhá.
Jindrák už sedí na trenažeru přes půl hodiny v neustále narůstající zátěži, a tak je Řehořova otázka spíš řečnická.
„To je dobře,“ sezná a dál kontroluje údaje z trenažeru, masky a moximonitoru, tedy malé krabičky, kterou má Jindrák přilepenou na stehně a která sleduje okysličení svalů (tedy svalová saturace). Do toho pravidelně odebírá z prstu kapku krve na zjištění hodnoty laktátu.
Úsměv, kterým na začátku testu Jindrák oplýval, už dávno zmizel – a není to jen tím, že mu většinu obličeje zakrývá maska na monitorování VO2max a efektivity dýchání. Pohoda a uvolněnost, se kterými na trenažer nasedal, jsou také pryč. Co chvíli si musí otírat čelo, aby si slaným potem nezmáčel rám kola. A když konečně zátěž povolí, může si být Řehoř jistý, že dovedl svého svěřence k maximální výkonnosti.
Takovým testem projdou postupně všichni členové takzvaného NextGen týmu Czech Cycling Academy a ideálně se budou po určité době opakovat.
Všichni dřou, ale výsledky nikde, všiml si Štybar. Jeho projekt to má změnit
S projektem cyklistické akademie přišel přibližně před rokem Zdeněk Štybar. Bývalý špičkový profík by rád skrz něj přispěl k výchově nové generace českých cyklistů.
Během první půlky roku se vybrala třicítka dívek a chlapců, kterým nyní ve spolupráci s jejich domovskými týmy poskytují v CCA zázemí a přípravu, jež by je měla připravit na působení ve World Tour. Kromě tréninku, možnosti fyzioterapie, spojení s nutriční terapeutkou nebo také psycholožkou jsou součástí programu také výkonnostní testy. Testování v Brně je tím prvním a pro některé dokonce úplně prvním výkonnostním testem, který podstupují.
„Hodně z nich bylo kvůli kvůli tomu předem nervózní. Mysleli si, že je chceme testovat, abychom je pak na základě výsledků z programu vyřadili, ale tak to v žádném případě není,“ ujišťuje Pieter Timmermans, hlavní trenér akademie.
„To jsou data čistě pro nás, abychom na jejich základě mohli pro každého nastavit efektivní tréninkový plán,“ vysvětluje. „Někdo už třeba jezdí s wattmetrem a řeší zónu 2, 3 a tak dále, ale vlastně vůbec neví, jaké hodnoty to konkrétně pro něj znamenají. A pak je zmatený, proč trénink nepřináší takový efekt. My jim teď díky testování můžeme říct všechny údaje velmi přesně.“
Stačí změnit dvě tři věci
Což už je práce pro Řehoře a jeho přístroje.
„Během testu zjišťujeme první a druhý laktátový práh a pak také VO2max. Na základě těchto tří bodů pak můžu doporučit trenérovi, na kterou složku výkonu se u jezdce zaměřit, a vytvořit modelový návrh tréninků.“
Řehoř například z naměřených dat pozná, jak tělo při zátěži pracuje s nadýchaným kyslíkem a co jsou případně limitující faktory. „Sledujeme, jestli v systému plíce – srdce – svaly spolupracuje všechno tak, jak má. Dobrým fyziologickým ukazatelem je třeba výměna kyslíku a CO2. My chceme dosáhnout vysoké frakční expirace, neboli aby z každého nádechu extrahoval sportovec co nejvíce kyslíku. Když se to neděje, něco není ideálně z pohledu cévního systému,“ rozhovoří se Řehoř.
V takovém případě může být problém v difuzní kapacitě plic nebo transportní kapacitě krve. Případně může váznout využívání kyslíku. To obstarávají mitochondrie ve svalových vláknech.
Aleš Řehoř odebírá vzorek pro měření laktátu během výkonnostního testu.
„Mitochondrie jsou zásadní pro zpracování kyslíku a tréninkem se dají stimulovat. Jedním způsobem je vytrvalost, která má podle studií efekt na jejich hustotu. Správnou funkčnost mitochondrií zase zajišťuje intenzita. Někdo může trénovat hodně vytrvalost, takže má dobrou hustotu mitochondrií, ale nemá dostatečně vysokou kapacitu. Nebo někdo má naopak hodně intervalových tréninků, takže má dobrou kapacitu mitochondrií, ale ještě nemá takovou hustotu. A já potřebuju oboje, protože kapacita mi zajišťuje dobrou extrakci a hustota zase vysoké VO2max,“ vysvětluje Řehoř a je na něm znát, že by mohl o tématu vyprávět hodiny.
„Pořád ale jde jen o takové mapování problému, protože všechno jsou to nepřímá měření. Žádný přístroj neřekne přímo: chybí mitochondrie, nebo: je nízká difuzní kapacita. Ale navede vás přes různé markery na to, kde ten problém nejspíš vzniká,“ dodává.
Všechny výsledky navíc vyhodnocuje i s ohledem na případné nedávno prodělané nemoci nebo aktuální tréninkovou únavu.
„Zároveň je potřeba si uvědomit, s jakou věkovou kategorií pracujeme,“ připomíná, že třicítka NextGen jezdců je namíchaná z děvčat a chlapců mezi 13 a 19 lety. „U nich je potřeba interpretovat data hodně citlivě. Nekomentovat to: Výsledky špatný, nebude z tebe dobrá cyklistka. Ale přistoupit k nim stylem: Je tu pár parametrů, na kterých můžeme pracovat.“
Data z měření se promítají hned na několika různých obrazovkách.
Na testování závodníků se dorazil podívat i Štybar. Za svých třináct let ve World Tour prošel nespočtem takových testů, a tak je mu úplně jasné, čím mladí jezdci právě prochází. Proto se je snaží uklidnit, poradit jim a v závěru, když je zátěž nejvyšší, také vyhecovat.
Než se připraví další závodník, rozebírá Řehoř v rychlosti se Štybarem naměřené hodnoty. „Skvělá vytrvalost, ale potřebovala by přidat na silovém tréninku. Stačí pozměnit dvě tři věci, a máš o třídu lepší závodnici,“ konstatuje nad výsledky Emmy Svitálkové, která ten den absolvovala testy jako první.
„Z globálního hlediska už je u závodníků, které tady testujeme, všechno v pořádku,“ ujišťuje Řehoř. „Rád říkám, že tady ladíme kytary. Hledáme už jen jednotlivé tóny, ve kterých můžeme sportovcům pomoci.“
Před zimou klidně přiberte
Samotnému testu předchází vážení, díky kterému se ověří, jestli daný závodník dostatečně jí a jeho tělu něco nechybí.
Váha totiž neukáže pouze výslednou hmotnost, ale vytiskne celou A4 plnou informací, ze kterých je nejpodstatnější hodnota klidového metabolismu. Ta ukazuje, kolik tělo daného závodníka potřebuje energie čistě na to, aby se udrželo v chodu. Z toho pak může výživový poradce CCA vycházet při vytváření jídelníčku s dostatečným přísunem energie i při vysoké zátěži.
Štybar po vážení závodníky nabádá, aby se před zimou nebáli přibrat klidně dvě kila. „Díky tomu budou lépe chránění před nemocemi a až začnou na jaře zase naplno trénovat, nebude pro ně problém dostat se zpět na ideální závodní váhu,“ dovysvětluje Timmermans.
Fenomén Pogačar. Za etapu sní víc kalorií než my za celý den, počítá trenér hvězd
Všichni závodníci už mají za sebou také prohlídku u fyzioterapeuta Petra Šifty. „Nejčastější neduh, co jsem odhalil, byl špatný bike fit,“ říká. „Přitom správný posed na kole je základ, od něj se pak můžou odvíjet problémy třeba s krční páteří, a ta zase způsobuje jiné komplikace…“
Pro závodníky CCA je spojení s fyzioterapeutem důležité – zařazení do NextGen týmu s sebou přináší větší zatížení a přechod do těžšího tréninku může způsobit tělu problémy. Některé komplikace mají ale mnohem prostší původ než vysokou zátěž nebo nesprávný posed. „Klouby a achilovky můžou trpět čistě z toho, když se nedostatečně obléknete,“ upozorňuje Šifta.
Prevenci problémů a zranění se u svých závodníků snaží CCA podpořit také cvičením, které je v Brně po testování dalším bodem programu. „Zařazujeme cviky pro aktivaci před tréninkem a také pro aktivaci středu těla,“ popisuje trenérka Anna Čadková. „Kromě předcházení zranění se tím učí správné dýchání a je to také příprava na silový trénink.“
Zdeněk Štybar si se svými svěřenci z Czech Cycling Academy zacvičil.
V malé tělocvičně je zrovna osazenstvo uprostřed komplikovaně působícího cviku, když se Čadková zeptá: „Je tahle poloha v pohodě?“ Ozve se sborové zamručení. „Tak to je správně,“ konstatuje s naprostým klidem trenérka. Mezi svými svěřenci je na cvičící podložce také Štybar.
„Pro mě jsou aktivace před tréninkem a protažení po něm strašně důležité a hodně závodníků i z World Tour to dělá špatně,“ líčí. „Proto jsme zařadili cvičení po menších skupinkách, aby bylo na každého dost prostoru i času opravit případné chyby a aby byli všichni dobře připraveni na zimu.“
Pro jezdce CCA je pobyt v Brně už druhým soustředěním, které v rámci NextGen programu absolvují. To první se odehrálo na konci srpna ve Stříbře a cíleně se tam akademie sešla s nizozemským týmem CyclingClassNL. Jím se Štybar při tvorbě CCA zčásti inspiroval, jde totiž rovněž o mládežnický projekt zaměřený na rozvoj talentů, jen s tím rozdílem že jde o plnohodnotný tým a kromě olympijského výboru se na něm podílí worldtourová Visma.
„To znamená, že oni si vyhlédnou nějakého závodníka a převezmou ho komplet pod sebe. Mně přijde lepší naše varianta, kdy ten závodník zůstává ve svém týmu se svým trenérem a my mu poskytujeme jen nějakou dodatečnou podporu. Protože my tady máme 30 talentovaných dětí, ale jejich trenéři mají v součtu na dosah klidně 300 dětí. A když se nám podaří jim ukázat nějakou řekněme worldtourovou cestu, tak se nám může ve výsledku podařit ovlivnit mnohem víc dětí než jen těch našich třicet,“ doufá Štybar.
Skupina chlapců z Czech Cycling Academy absolvuje trénink v okolí Brna společně se Zdeňkem Štybarem.
Nicméně setkání ve Stříbře s CyclingClassNL nemělo sloužit k porovnávání toho, čí koncept je lepší, ale k propojení vrstevníků z různých zemí. Kromě společného ranního výběhu, cvičení a večeře tak proběhl i trénink, kdy se napárovali vždy jeden nizozemský a jeden český závodník. Což byl od Štybara předem promyšlený tah, jak donutit své jezdce ke konverzaci v angličtině.
„Bez té se dnes v pelotonu nehnou, je zásadní, aby se uměli domluvit,“ vysvětluje. Také se v rámci tréninku nizozemsko–česká dvojice poměřovala ve sprintech. A nejstarší Češi své nizozemské kolegy porazili. „To byla podle mě pro kluky skvělá motivace a posílení sebevědomí, protože ti Holanďani normálně vyhrávají i mezinárodní závody,“ těší Štybara.
Jeho cílem je nastavit v CCA takové podmínky, aby byla prostá účast v NextGen programu garancí pro worldtourové týmy o kvalitách daného závodníka.
S aktuální třicítkou jezdců by chtěl pracovat minimálně rok, u třinácti nebo čtrnáctiletých jezdců je vidina spolupráce samozřejmě mnohem delší. Ale jen pokud budou chtít.
„Všechno je na dobrovolné bázi, k ničemu je nenutíme,“ ujišťuje Štybar. Jeho vizí je, že se složení NextGen týmu bude průběžně obměňovat, jak ti nejstarší budou odcházet do profesionálních stájí.
„Původně jsme chtěli nejdřív vybrat jen patnáct dětí a teď na podzim k nim přibrat dalších patnáct, ale už při těch prvních testech nám vyšel skvělý mix třiceti dětí, ve kterém jsou různé věkové kategorie, půl na půl holky s klukama, rozprostření po republice od Ostrova do Ostravy, máme zastoupené všechny disciplíny… Prostě kdybych chtěl vytvořit ideální skupinu, tak vypadá jako ta naše,“ pochvaluje si Štybar.
A Šifta dodává: „Všichni jsou pokorní a vděční, pracanti – hlavně holky strašně tvrdě makaj. Jak se říká, že je mladá generace k ničemu, tak to mi při pohledu na ty naše závoďáky úplně nepřijde.“
