Předseda Motoristů Petr Macinka odmítl možnost, že by jeho strana postavila vlastního kandidáta do prezidentské volby. Prý to není správné a nový mechanismus volby, tedy přímá volba, podle něj vylučuje šance politického kandidáta a tedy i politického prezidenta.
Vrchní Motorista je toho názoru, že přímo volený prezident by měl být občanským kandidátem a jakákoli podpora ze strany vládních stran by pro něj byla smrtící, lidé totiž v přímé volbě politické kandidáty odmítají.
Na téhle úvaze je leccos neoddiskutovatelné, například alergie veřejnosti na stranické kandidáty. Je nesporně pravda, že takzvaný občanský kandidát je pro spoustu voličů automaticky přijatelnější než jakýkoli politický. Nicméně v Macinkově postoji je také rezignace, jako by politické strany couvaly z politiky. Prezident je mimo nás, musí to být někdo zvnějška, my do toho nebudeme mluvit. Dobrá, proč ale Petr Macinka současně tak zuřivě bojuje s Petrem Pavlem? To přeci je občanský kandidát a spojuje společnost docela obstojně.
Rozhodnuto rozhodně není
Předseda Macinka vlastně sám našel díru ve své argumentaci, když mluvil o „vlivové, lobbistické a nátlakové skupině, nebo síti skupin okolo Petra Pavla“. Jakýkoli kandidát, který společnost „spojuje“, bude nutně také politický (ať jej navrhuje kdokoli). Určitě ve smyslu, jakým je politický současný prezident Pavel, který je nominantem konkrétních finančních skupin, zbrojařů a lidí v pozadí, které nejlépe obnažuje postava poradce-neporadce Petra Koláře. Někdo kandidáta vybral a přemluvil, nepřihlásil se sám.
Měli by Motoristé postavit vlastního kandidáta do prezidentské volby?
Nepolitický kandidát zkrátka není možný, i onen Macinkův vysněný občanský spojovač by byl vlastně stranickým kandidátem Motoristů, avšak oni by to z taktických důvodů popírali. Politické strany nejsou vyňaty z občanské společnosti, jsou její přirozenou součástí. Plní specifickou funkci a nemají se zříkat svých úkolů, tedy prosazovat se na poli politiky. I když nelze popírat Macinkův závěr, že podpora jakékoli z vládních stran je pro kandidáta polibkem smrti. Co se tomu zkusit vzepřít? Co takhle hledat konsenzuálního stranického kandidáta? Poraženectví neomlouvá žádnou stranu.
Stranický kandidát má proti občanskému jasnou výhodu, je čitelný. I když nemusí být straníkem, ani nadšeným fandou nějaké ideologie, spíš musí být v dnešních časech solitérem, nicméně strana, která jej nominovala, je za něj do jisté míry odpovědná. Její vliv se nedá maskovat za neporadce a nelobbisty. Zkrátka, nominující politici musí prezidenta ovlivňovat i v průběhu celého mandátu a musí za to nést i odpovědnost. Dnes za prezidenta nikdo neodpovídá a přitom je to silný hráč, což potvrzuje aktuální kompetenční spor s vládou.
Pavel a Babiš jako favoriti v prezidentské volbě? Spíš čekáme, zda někoho „vymyslí“ lobbisté
Netvařme se, že prezidentská volba je rozhodnuta, existují taktické varianty a postupy, jak volbu ovlivnit, například v prvním kole lze popularizovat konkrétní politiky, což se může hodit v následujících volbách. Takticky vybraní „občanští“ kandidáti mohou poškozovat jiné tím, že jim odebírají hlasy do té míry, že protikandidát nepostoupí do druhého kola. Zkrátka přímá volba zas není taková tajemná magie.
Důkaz o úpadku stran
Rezignace většiny politických stran na vlastního prezidentského kandidáta ukazuje hloubku jejich úpadku. Nechtějí to ani zkusit. Přitom i jako pokus předem odsouzený k neúspěchu to stojí za to. V kampani můžete experimentovat, a jak bylo řečeno, nějakého toho kandidáta učinit známou „osobností“. Viděli jsme to v předcházejících prezidentských volbách, neznámí a politikou nepolíbení lidé se po prezidentské volbě coby neúspěšní kandidáti zabydleli v Senátu.
Strany vyklízejí pole lobbistům a zájmovým skupinám, ty jsou dnes schopné nejen shromáždit dostatek peněz na kampaň (což samo o sobe nestačí, viz kandidát Janeček), dokáží též vytipovat a „vycvičit“ uchazeče, který v kampani popudí co nejméně lidí, takový pak má šanci být prezidentem. Přeje si snad Petr Macinka v čele státu nějakou variaci na Petra Pavla? Těžko. Nicméně jeden by se nenadál toho, že odchovanec Institutu Václava Klause bude propagátorem nepolitické politiky. Samozřejmě na zapřenou.
