Původní obyvatelé Severní Ameriky s jeho pomocí řešili konflikty nebo uctívali Stvořitele. Evropští kolonizátoři pak rychle objevili jeho sázecí potenciál a zaujal i britskou královnu Viktorii. Dnes je sportem jako každý jiný a po 120 letech se vrací na olympijské hry. Seznamte se s lakrosem.
Svou historií patří lakros k jedněm z nejstarších sportů na světě, indiáni v oblasti Velkých jezer ho hráli už kolem roku 1100. Dřevěné hole tehdy tvarovaly nad párou a síť ve vytvořeném kruhu vyplétali zvířecími šlachami. Míček šili z jelenice a plnili ho vlasy a srstí.
Hru využívali k řešení sporů mezi jednotlivými kmeny, jeden z jejích indiánských názvů je dokonce baggataway – tedy malý bratr války. K samotným utkáním tak docházelo na pláních mezi vesnicemi, trvala od úsvitu do soumraku třeba i několik dní v kuse, účastnila se jich klidně tisícovka hráčů a hřiště mohlo být několik kilometrů velké.
Tolik prostoru na pražské Mrázovce nemají. Tady hrají boxlakros a čím dál častěji také šestkový lakros, který vznikl speciálně pro nadcházející olympiádu v Los Angeles 2028.
Areály stojí, doprava se řeší. V polovině cyklu z LA 2028 zní: Vše jde podle plánu
Brány už netvoří dva velké kameny a lakrosky už dávno nepřipomínají biskupské hole, podle kterých sport francouzští misionáři pojmenovali (la crosse). Místo ze dřeva a šlach jsou z karbonu nebo jiného lehkého kovu, hlava je vytvarována z plastu a „kapsa“ je vypletená nylonem.
Ve výpletu lakrosek už nejsou žádné uzlíky s rituálním významem, taktiku hry neurčuje šaman a místo symbolů, které by si na sebe hráči malovali uhlím a přírodními barvami pro štěstí, nosí chrániče zubů. Ženy k tomu většinou přidají ještě chrániče očí, muži zase rukavice a helmy a brankáři v každém případě pořádnou helmu i výstroj pod dres – dostat takovým gumovým míčkem o váze 155 gramů do „nevypolstrovaného“ těla je zážitek, který si rádi ušetříte.
Hráči lakrosu na litografii z roku 1845.
Když lakros poprvé shlédli jezuité, odsoudili ho, protože se jim zdál příliš násilný. Naopak královna Viktorie údajně pronesla: „To je velmi hezká hra ke sledování.“ Současný lakros, který se na Smíchově pravidelně odehrává, by se ale nejspíš líbil oběma.
Šestková verze vznikla teprve před pěti lety kombinací tradičního fieldlakrosu a o něco modernějšího boxlakrosu s cílem vytvořit divácky co nejatraktivnější podobu sportu tak, aby ho Mezinárodní olympijský výbor přijal do programu her v Los Angeles. Podařilo se, a celý lakrosový svět si tak zvyká na nová pravidla i rychlost, ve které se utkání odehrává.
„Mám šestkový lakros hrozně ráda, je to moje oblíbená verze,“ říká Linda Semeráková, hráčka české reprezentace. „Je svižný, odsýpá – podle mě obsahuje to nejlepší z lakrosu.“
Nebezpečná situace před českou bránou v utkání s Irskem.
Z boxlakrosu si ten šestkový vypůjčil vyšší intenzitu, z fieldu zase hru na trávě a velikost brány. Jinak je hřiště menší, hrací doba kratší (4x8 minut) a podobně jako v basketbale se měří čas, během kterého musí hráči vynést míček ze své poloviny a vystřelit na bránu. Kromě brankáře tu nejsou žádní specializovaní hráči, každý si musí poradit s obranou i útokem.
„Když se ‚sixes‘ zavedl, byl to pro nás z fieldu velký nezvyk. Tam je nás devět, jde především o taktiku a hráčky jsou hodně specializované,“ popisuje asistentka trenérky Kateřina Hlavsová.
Poznáte sporty podle fotky? Otestujte si, zda máte přehled
„A ten šestkový nám přišel, že je jen o běhání a nic pořádného v něm nerozvineme. Takže nejdřív jsme mu říkaly fitness lakros,“ směje se. „Ale už ho hrajeme sedmým rokem a zvykly jsme si. I hráčky, které byly na začátku proti, si ho teď užívají. Klíčová je fyzička, hra s míčem a střelba. A taky mentalita – říkáme tomu gold fish memory. Když se něco nepovede, je potřeba to hned hodit za hlavu a do další akce být znovu stoprocentní.“
„Chápu, že pro diváky může být sixes atraktivnější, protože je rychlejší, pořád nahoru dolů – jako v basketbalu. Ale v boxlakrosu bychom měli větší šanci dostat se na olympiádu,“ povzdechne si člen mužského týmu Ondřej Dřízhal.
Zatímco ženy patří v šestkovém lakrosu mezi světovou špičku, muži svůj stálý šestkový tým teprve skládají. Zato v boxlakrosu jsou dlouhodobě na šampionátech v elitní společnosti.
„Toho se pokusíme využít na šestkových turnajích. Většina týmů je zvyklá na field, ale box je šestkovému lakrosu mnohem blíž. A my jsme zvyklí hrát na užším prostoru, být v bližším kontaktu. Takže většinu taktiky stavíme na tom, co umíme z boxu, což může být pro soupeře náročné,“ přemítá asistent trenéra mužů Tomáš Knotek.
Listopadové mistrovství Evropy je první částí olympijské kvalifikace. Aby si mohli Češi na účast pod pěti kruhy alespoň trochu myslet, musí nyní ve Španělsku skončit do pátého místa. Tím postoupí na světový šampionát, ze kterého se do Los Angeles kvalifikuje znovu pouze pět nejlepších týmů. O šesté účastnické místo sehrají dodatečný turnaj neúspěšné země z mistrovství světa.
„Šest týmů je strašně málo. Pokud se nám nepovede kvalifikovat na první pokus, tak ten náhradní bude strašně obtížný a také finančně náročný,“ uvědomuje si Hlavsová.
Společně se svými kolegy právě zasvětila do šestkového lakrosu i hrstku českých novinářů, dostatečně otrlých na to zahodit svou důstojnost před reprezentanty a vyzkoušet si sport na vlastní kůži.
Příspěvek sdílený iDNES Sport (@idnes.sport)
Po rychlokurzu držení lakrosky, nahrávek, bránění a střelby na bránu přišla řada také na zkušební utkání. Osm minut přelévání hry z jednoho konce hřiště na druhý, krátká pauza na posbírání sil a dalších osm intenzivních minut s lakrosem. Na závěr ještě pokřik ženského týmu – protože muži zatím žádný nemají.
„Jedna, dva,“ zahlaholí brankářka. „Srdce lva!“ odpovídá sborově zbytek.
Z původního baggataway indiánů toho v současné podobně lakrosu příliš nezbývalo. Už se jím neřeší sousedské spory, místo tisícovky se vejde na hřiště tucet hráčů, podél něj nestojí šamani a hra neslouží k uctívání božstva. Něco však přece zůstalo.
Některé indiánské národy říkaly lakrosu „hra Tvůrce“. To proto, jak se díky němu tvoří vztahy mezi členy kmene a pocit pospolitosti v komunitě. A tím lakros „hrou Tvůrce“ stále je.
