Prázdniny se lámou vejpůl, školy zabydlují řemeslníci, aby opravili, co je potřeba a o opravách uvažují i politici. Do světa vypustili už druhý průzkumný balónek. První nedávno rozvířil debatu o tom, jestli by před nástupem do prvních tříd neměly být na mateřských školách povinné dva roky namísto dnešního jednoho roku, druhý se týká tříd devátých.
Co kdyby se zrušily? Nejde o úplně originální nápad, s podobným koketoval předchozí ministr školství Bek a v minulém století jej autority dokonce uskutečnily. Pamatujete? Základní škola nabízela osm tříd, po ní bylo ale třeba povinně pokračovat ještě minimálně dva roky na škole střední, přičemž střední školou se myslelo i to, co se původně nazývalo učňákem.
Nejkratší obor trval opravdu dva roky, další byly tříleté a čtyřleté. A všechny mívaly jeden problém. Učitelé a mistři bývali zvyklí na to, že pokud se někdo odmítal učit, nebo se do výuky nedostavoval, měli na něj páku, mohli ho jednoduše vyhodit. Desetiletá povinná školní docházka však něco takového vylučovala, dva roky vyhazov nepřipadal v úvahu. No a pak přišla sametová revoluce.
Revoluce jsou, jak známo, od toho, aby měnily svět, takže jsme taky měnili. Osmiletou základku na devítiletou, a aby v tom nebyl zmatek, i povinnou školní docházku z desetileté na devítiletou, navíc s tím, že druhý stupeň mohou nadaní absolvovat i na víceletých gymnáziích. Na středních školách se zaradovali, na základních si časem začali stěžovat, že odchod motivovanějších žáků do primy či do tercie poškozuje šestky až devítky, což ale teď neřešme.
Konečně se zpřísnily odklady do prvních tříd. Zjednoduší se učení a dětem to pomůže
Otázka zní, jestli se vrátit k modelu osm plus dva. Za sebe říkám, proč ne. Vždycky mi připadá trochu nepatřičné, když vidím v lavici základních škol mladíky s nezpochybnitelným knírem a dívky, co vypadají, že by klidně mohly rodit (a někdy dokonce opravdu rodí). Já v tom věku maturovala. Bylo mi přesně šestnáct a půl.
Jak se to stalo? Ne, nebyla jsem génius, který přeskakuje třídy, jen mě dali do školy v necelých šesti letech (narozena koncem kalendářního roku), základka trvala tenkrát osm let a gymnázium (název byl jiný) tři roky. Muselo to být komické, když jsem nabízela své služby různým redakcím (na vysokou mě totiž nevzali). Dneska mi připadá komické, že si devatenáctiletí dospělci mohou sami podpisovat kázeňské poznámky v žákovské knížce. (Opět přišel pozdě do výuky... Zjednám nápravu…) Málokde ve světě vysedávají ve středoškolských lavicích žáci na dohled dvacítky jako u nás.
Takže ano, o zkrácení základní školy o devítku by se uvažovat mohlo, možná i mělo, a to nikoliv jen proto, že by tím státní rozpočet časem ušetřil kolem patnácti miliard ročně. Jen si nedovedu představit, že by to někdo rozhodl, aniž by to někdo další nazval neuskutečnitelným, nesmyslným, svévolí, katastrofou, případně přímo zločinem.
