Od našeho zpravodaje v USA -Může je vysávat obrovské horko, na zápasy v nadmořské výšce vyšší než má Sněžka je placatý Dallas taky nepřipraví, ale přesto: jestli měli čeští fotbalisté v Americe během mistrovství světa najít pravý domov, tak tady. Sobotní otevřený trénink jim ukázal, že je město plné krajanů přijme s nadšením.
Nic nemohlo místní odradit, aby národní tým přišli přivítat. Ani na místní poměry horší počasí – teplota kolem třicítky, ale slunce většinu času schované za mraky. Ani rozbahněné parkoviště, kde si hned po prvním došlápnutí zamažete boty – parádní tréninkový stadion Texas Health Mansfield Stadium totiž sotva dostavěli a v okolí se ještě leccos dodělává.
Parkoviště před stadionem v Mansfieldu.
Stadion Mansfield.
„Jestli fandím českému týmu? Absolutely!“ přesvědčuje Eric, chlapík s bradkou, čepicí naraženou kšiltem dozadu, nejameričtější angličtinou, jakou si umíte představit. A hlavně: s novým českým venkovním dresem, číslem deset a jmenovkou Schick.
„Fantastický fotbalista. Absolutní profík a takový smooth operator, jak říkáme tady u nás. Elegantní, sebejistý, efektivní. Jakmile jsem zjistil, že se sem Češi chystají, hned jsem si objednal jeho dres,“ mrkne. „Těším se na něj, ale vlastně i na vás všechny! Ať vidíte, jak umíme být tady v Texasu pohostinní.“
O tom nebylo třeba dlouze přesvědčovat. Američané si přinesli vlaječky, vítali hráče hlasitým aplausem a vděčně děkovali za podpisy. Někteří fandili z vysoké tribuny, ale většina se snažila natlačit na spodní ochoz, co nejblíž k trávníku, aby měli české hosty na dosah.
Příspěvek sdílený Sport iDNES.cz (@sport.idnescz)
Ještě víc si jejich první návštěvu užívala česká komunita, v Dallasu velmi silná. Nikde jinde ve Spojených státech nežije tolik lidí s českými kořeny jako právě tady – a to bylo v sobotu hodně znát. Čeština zněla na každém kroku, byť někdy s přízvukem a oslabeným anglickým R.
„Jsme tu proto, abychom reprezentantům ukázali, že jsme na ně pyšní a že je nás tu dost, kteří jim fandí,“ poví Nina Marcussen, Češka, která v Dallasu žije přes dvacet let a zastřešuje místní sokolskou organizaci i školu Václava Havla.
Že je vlastenka, poznáte hned: v ruce drží českou vlaječku, další dvě tvoří náušnice z drobných korálků. Perfektní češtinou bez náznaku amerického akcentu pokračuje: „Říká se, že čím menší národ, tím pyšnější je na to, odkud pochází. Myslím, že na nás Čechy to sedí. Opravdu nám záleží na tom, odkud jsme vzešli a kde jsou naše kořeny. I proto se na první zápas ve velkém počtu sejdeme v hospodě a budeme fandit.“
Co zaujme ještě víc? Že do Dallasu se vydali i fanoušci z Česka. Národní tým má sice ve městě „jen“ základnu, zápasy odehraje v Guadalajaře, Mexico City a Atlantě, ale i tak stál třeba rodině z Hradce Králové za dalekou cestu dlouho před začátkem šampionátu.
„Manžel je velký fanoušek, takže si nechtěl nechat ujít nejen utkání na mistrovství, ale i tenhle trénink,“ usměje se paní Soňa, která ale o fotbale radši nechá mluvit obě dcery. „Já se nejvíc těším na Vláďu Daridu,“ špitne mladší. „Já na Součka a na trenéra. Na pana Miroslava Koubka,“ doplní ji starší sestra.
Čeští fanoušci dorazili na otevřený trénink fotbalové reprezentace v Mansfieldu.
Aby toho nebylo málo, Čechy v akci vyrazili sledovat i zástupci soupeřů. Korejci vyslali do Dallasu hned několik televizních štábů, které se pídí po každé zajímavosti, byť je jim třeba vzdálená. V sobotu naháněli i hokejistu Radka Faksu, který za Dallas hraje NHL už deset let a přišel se podívat. Jakmile se kolem něj shlukli čeští novináři s diktafony, hned se zajímali: „Kdo je to? Aha, hokej, enejčel! Můžeme s ním taky mluvit?“
Na tribunách se míhalo i spoustu zelených dresů s aztéckými vzory, v Dallasu je totiž i výrazná mexická menšina. Javier, usměvavý třicátník s plnovousem, ovšem nosí alternativní růžovou sadu.
Radek Faksa navštívil trénink fotbalistů v Dallasu.
„Přišli jsme vás okouknout, abychom zjistili nějaké zákulisní info a poradili trenérovi, jak vás porazit,“ zavtipkuje, než lehce zvážní: „Fakt si myslím, že to proti vám nebude snadné. Týmy, které jsou dobře organizované, nám dělají problémy, třeba proti Polsku na minulém mistrovství jsme hráli jen 0:0. A vy máte podobnou mentalitu, ne? Jen asi nepomůže, že trénujete tady v nížině a na nadmořskou výšku u nás si budete muset zvykat.“
S tímhle nedostatkem, stejně jako s brutálním dusnem, se Češi potřebují srovnat. Ale o podporu se v Dallasu bát vážně nemusí.
