Od našeho zpravodaje v USA -Před dvěma lety, při své první velké reprezentační akci, ze sebe za boha nemohl strhnout nálepku pechvogela. Proti Portugalsku vlastní gól, s Gruzií ruka a penalta. Pro fotbalového obránce Robina Hranáče bylo Euro v Německu průlomové i smolné. Jaké ho teď asi čeká mistrovství světa?
Stejně jako před dvěma lety by měl nastoupit v srdci české obrany. Už ne jako hráč Plzně, ale coby důležitý článek defenzivy bundesligového Hoffenheimu, kam se právě po posledním evropském šampionátu vydal.
„Asi jako každý hráč jsem ušel kus cesty. Rozdíl v tom, jaký jsem byl tehdy a jaký jsem teď, je velký,“ vnímá šestadvacetiletý stoper čtyři dny před prvním zápasem turnaje s Koreou.
„Víme, že mají rychlé útočníky, ale my zase nemáme pomalé obránce,“ reagoval na dotaz jedné z korejských novinářek. „Naším cílem bude postup ze skupiny. Myslím si, že by byl hřích myslet jinak.“
Také Hranáč jistě touží napravit dojem z posledního velkého turnaje, kde Češi před dvěma lety neslavně končili ve skupině.
On sám zažil rozporuplný turnaj: chyby se na něj lepily, ač jinak herně patřil k nejlepším. Řekl si o přestup do bundesligy, kde se po adaptačním roce prosadil do základní sestavy. Musel se naučit jazyk. Sžít se s prostředím a vstřebat bleskový vzestup.
„Uvědomil jsem si, že mi do té doby kariéra utíkala strašně rychle, skoro bez zádrhelů,“ vyprávěl minulý rok. „Za tři roky jsem se posunul z Liptovského Mikuláše do bundesligy a možná jsem potřeboval dostat lehkou facičku. Vždycky jsem byl nohama na zemi ohledně peněz a slávy, to se mnou nemávalo. Jen jsem si potřeboval v hlavě srovnat, kam až jsem se dostal a že se mi vyplatí bojovat dál.“
Což se mu podařilo.
Potřeboval jsem dostat facku. Jak Hranáče (ne)vykolejil první rok v Hoffenheimu
Zatímco v první německé sezoně zasáhl jen do čtyř bundesligových zápasů, v té uplynulé už jich odehrál devětadvacet. I proto nyní tvrdí: „Myslím, že za poslední dva roky jsem toho zažil docela dost, takže se teď cítím zkušenější.“
Bude z toho národní tým těžit?
Je skoro jisté, že pozice centrálního stopera bude na mistrovství světa jeho. Minimálně v prvním zápase proti Korejcům. Vpravo nastoupí Holeš, nebo Chaloupek a vlevo má místo kapitán Krejčí, který o Hranáčovi před dvěma lety na Euru řekl: „Je fakt silná osobnost. I hráč. Věřím, že ho nešťastné momenty vůbec nerozhodí.“
Bylo to tenkrát téma. Hranáč jako velká naděje i smůlonoš. Nejdřív se od něj při úvodní porážce s Portugalskem (1:2) odrazil balon do sítě při soupeřově vyrovnání. A při utkání s Gruzií po nešťastném zásahu rukou ve vlastní šestnáctce zavinil penaltu.
„Třeba bude mít štěstí příště, třeba dá gól,“ doufal tehdejší kouč Ivan Hašek, který na něj spoléhal. „On je hráč, na kterém můžeme stavět. Sami přece vidíte tu kvalitu. Že se to od něj několikrát blbě odrazilo, je smůla. Bohužel. Ale myslím, že v Česku dlouho nevydrží.“
Smolař Eura je z Česka. Třeba dá příště gól, doufá kouč a Hranáče chválil
Měl pravdu, protože Hranáč hned po šampionátu odešel z Plzně za deset milionů eur. A i když následně z reprezentace na čas vypadl, teď je zpátky jako klíčový muž a nenápadná síla pro mistrovství světa.
Jak na něj vlastně dýchla Amerika?
„Jsem tady poprvé a moc se mi tu líbí. Místní kultura je skvělá, všechno klape podle plánu, lidi kolem týmu se o nás perfektně starají. Jsme spokojení,“ řekl.
Nevadí mu prý ani horko, které už panovalo během přípravného kempu v New Jersey a po přeletu do Dallasu, kde má tým základnu, se k němu přidalo ještě obrovské dusno. Jako v prádelně.
„Ale já mám takové podmínky rád. Jsem rád, že jsme v teple. Když pak přijdu do hotelu, který je vychlazený snad na minus patnáct, to se pak člověk těší i ven,“ uculil se, než při otázkách korejských štábů zase zvážněl.
Vysvětloval například, jak se Češi chystají na zápasy v nadmořské výšce: „Máme vytvořené podmínky pro specifické tréninky ve vysokém tempu v určité tepové frekvenci. Všichni hráči je absolvují aspoň třikrát týdně, budujete si tím větším odolnost. Osobně se toho nebojím a spíš to beru jako další výzvu.“
Tou bude pro Hranáče po předloňském Euru celé mistrovství světa. S jakým koncem?
