Mosty jsou v Praze k tomu, aby se zřítily. Rozpadlá plastika je jen třešničkou na dortu

Generální oprava pražského Barrandovského mostu byla slavnostně dokončena koncem roku 2024. Nepřežila to jen veliká betonová plastika s názvem Rovnováha. Ta se zřítila dnes dopoledne a naštěstí nikoho nezabila ani nezranila. Můžeme to brát jako symbolickou tečku za opravou mostu, kterou se politici tak chlubili.

K plastice se prý vyjádří pražský magistrát. To jsme moc rádi, na magistrátu totiž mostům rozumějí. O havarijním stavu Rovnováhy se vědělo, a proto prý byla oplocená. Zdá se, že pletivo nezabralo. Nepochybně nás odpovědní činitelé ujistí o tom, že je vše v pořádku a v blízké budoucnosti se na místo původní plastiky vrátí její replika. Ale jestli to tak doopravdy bude, ví jen Bůh a svatý Václav.

Shodou okolností ve čtvrtek padly v Itálii přísné tresty za zřícení mostu v Janově, v roce 2018 zde zemřelo 43 lidí. Soud potrestal celkem 32 z padesáti obžalovaných a nejvyšší vynesený trest je dvanáctiletý. U nás se na podobný proces teprve čeká, ale děláme, co můžeme, aby naše mosty skončily špatně.

„Záchrana“ unikátní památky

Nejlepším příkladem je Libeňský most, o jeho havarijním stavu se ví od ledna roku 2016, tehdy se dostalo publicity studii ČVUT, která konstatuje havarijní stav a potřebu komplexní opravy. Od této chvíle je vše v rukou politiků a výsledek je stále nejistý, ačkoli rekonstrukce začala v roce 2022, od května 2026 stavba stojí po rozhodnutí soudu, který zastavil veškeré práce. Mezitím se však několik oblouků na libeňské straně mostu zbouralo a tramvajový provoz je přerušený. A kdy bude hotovo? Prý někdy mezi lety 2032 až 2034, ale to je spíš optimistický odhad.

Pražané sobě? Jak kteří. Motoristé mohou nový most vnímat jako diskriminaci

V Praze se s některými stavbami zachází hodně specificky. Vzpomínám si na optimistická slova paní Udženiji (ODS), která Pražany ujišťovala o tom, že historický dřevěný stadion na ostrově Štvanice bude zachráněn. A kde je dnes? Na smetišti dějin.

Libeňský most je pro pražské politiky jen vhodnou záminkou, kterak se hádat o způsob „záchrany“ unikátní památky, ve skutečnosti jde o jediné, nechat most spadnout. To se pak naskytne úplně čistý stůl, to budou teprve zakázky.

Ne že bychom se modlili, aby spadla. Nikdo tu plastiku neměl rád, říkají místní

Spory o železniční most pod Vyšehradem jsou variací na podobné téma. Neschopnost vypořádat se se skutečností, že dopravní stavby jsou po stu letech na hranici životnosti a neodpovídají požadavkům moderní dopravy, je jen jednou stranou mince. Druhou je neochota hrát otevřenou hru a říci občanům, že uchování technických památek v místě dopravně vytíženém představuje omezení. Dále se vždy všichni pohádají o cenu jakékoli realizace. Jako by dnes bylo možné postavit cokoli za pár korun.

Pojďme se bát aneb Je zde další ohromná příležitost pro zakazovatelské hnutí

Kéž se nikomu nic nestane

Nezoufejte, v Česku máme na vše univerzální recept, zatímco se bude na magistrátu vášnivě diskutovat, zub času udělá své. Věříme a doufáme, že v případě mostů to dopadne podobně jako s plastikou Rovnováha, nikomu se nic nestane. Aby všichni politici, kteří se starají o nerušené chátrání dopravní infrastruktury, mohli očekávat nějakou primátorskou medaili za zásluhy.