Od našeho zpravodaje v USA -Dávno už byl v důchodu, ale na ulici si na něj ukazovali pořád stejně: „Jen se podívejte, tenhle chlap rozplakal celou Brazílii!“ Moacir Barbosa chytal na domácím mistrovství světa v roce 1950, a když o půlstoletí později, pár týdnů před vlastní smrtí, bilancoval, se smutnýma očima pronesl větu, z níž stále mrazí: „Podle brazilského práva je nejvyšší trest třicet let. Ale já jsem si odkroutil padesát.“
Vyvrhel!
Jeden z hlavních symbolů národní katastrofy, která se odehrála 16. července 1950 v závěrečném duelu šampionátu s Uruguayí. V Jižní Americe – a vlastně po celém světě – se pro ni časem vžilo označení Maracanazo. Brazilci lapají po dechu, když to slovo slyší.
A vy se teď můžete dočíst proč.
Dramatik Nelson Rodrigues ten zápas snad až necitlivě označil za brazilskou Hirošimu a uznávaný antropolog Roberto da Matta o něm opakovaně hovořil jako o největší tragédii v novodobých dějinách celého národa. Chápete to? Žádná válka, hladomor, zemětřesení či snad velká voda. Ale fotbal!
O třináct let později prý na vlastní zahradě dřevěné tyče brány, kterou tenkrát proti Uruguayi na Maracaná střežil, rituálně spálil.
Vyzkoušejte siPremium za polovinu
Připojte se ještě dnes a získejte:
- Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
- Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
- Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
