Většina představ o slovanském pohanství míří instinktivně na východ: ke kyjevským návrším, k Perunovi, Velesu, Mokoši, k dřevěným modlám nad Dněprem. Jenže jeden z nejpozoruhodnějších obrazů předkřesťanského náboženství starých Slovanů na nás nečeká na Rusi, nýbrž v krajině polabských močálů, jezer a lesů.
V kraji Ratarů stojí hrad jménem Riedegost. Je trojrohý, se třemi branami a obklopuje ho hluboký prales netknutý místními obyvateli a ctěný s velikou úctou. V hradu se nalézá jen jediná, ze dřeva umně zbudovaná svatyně, která stojí na základech z rohů různých zvířat. Uvnitř stojí božstva vytvořená lidskou rukou, která jsou strašlivě oděna helmami nebo pancíři. Nejvyšší z nich nese jméno Svarožic a především jej všichni pohané zbožňují a uctívají.
Ve středu polabského pohanství stála mocná svatyně a božstvo. Rituály, věštby s koněm, obětovaní biskupové nebo vojenské praporce tu nedílným způsobem patřili k sobě.
Takto popisoval hlavní svatyni kmene Ratarů a jejich hlavního boha saský kronikář biskup Dětmar z Merseburku na samém počátku 11. století. Dětmar byl muž učený, dobře informovaný a zároveň hluboce znechucený vším, co zavánělo pohanským kultem. To je pro nás vlastně ideální kombinace. Dětmar byl dost chytrý na to, aby si všímal podstatných detailů, a dost pobouřený na to, aby o nich s chutí psal.
Vyzkoušejte siPremium za polovinu
Připojte se ještě dnes a získejte:
- Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
- Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
- Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
