Myslela jsem, že lidé se mají malovat červeně, jako to dělal táta, říká dcera Mikuláše Medka
Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se
Eva Kosáková a Adéla Procházková, dcera a vnučka slavného výtvarníka Mikuláše Medka
Téměř celý život prožil v nesvobodě a pronásledování komunistickým režimem se podepsalo i na jeho zdraví a brzkém odchodu ze světa. Tvorbě se věnoval jen něco přes dvě desítky let, přesto po sobě zanechal hlubokou stopu v podobě výjimečného díla. Mikuláš Medek (1926-1974) začínal malovat v duchu expresionismu a kubismu, přešel přes osobitý výklad surrealismu a existencialismu k abstrakci, aby se opět vrátil k figuraci. Jak se bude letos na podzim připomínat sté výročí jeho narození, popisuje v rozhovoru pro Novinky.cz dcera Mikuláše a Emily Medkových, kunsthistorička a výtvarnice Eva Kosáková.
Reklama
Při přípravě výstavy a knihy a brzkého stého výročí narození Mikuláše Medka vznikl Nadační fond Emily a Mikuláše Medkových. Proč?
Především proto, že se nám stále nedařilo vydat zamýšlenou monografii Mikuláše Medka. Jednali jsme dlouho s několika nakladatelstvími, ale vždy z toho z různých důvodů sešlo. Měli jsme nabídky i od soukromých galeristů, ale je pro nás důležité, aby kniha zůstala nezávislá. Proto jsme se nakonec rozhodli, že to vydáme sami. Za tím účelem jsme založili nadační fond, do kterého jsme vložili peníze, které plynou z autorských práv.
Součástí obsáhlé publikace bude také soupis děl. Ten je vlastně důležitější než kunsthistorické zhodnocení díla. To se může v různých generacích, v různých dobách lišit. Ale ta dokumentační část má nadčasovou platnost.
Kdo je tedy autorem původně dvoudílné, nyní už třídílné publikace?
Monografii měli mnoho let rozepsanou kunsthistorici Lenka Bydžovská a Karel Srp, odborníci na dílo Mikuláše Medka. Teprve nyní se dílo podařilo dokončit. Soupis díla a zpracování pozůstalosti připravila moje dcera Adéla Procházková s mým přispěním.
Knihu tedy vydáváte vlastním nákladem?
Ano. Kromě vlastních peněz jsme museli sehnat finance z grantů a od různých dárců a věnovat přípravě plno energie. Ještě přibližně měsíc také poběží sbírka na Donio, kde si lidé mohou knihu předobjednat a zároveň tak podpořit její vydání. Kniha vyjde k termínu výstavy a bude vážit asi osm kilo! A to jsme vybrali nejlehčí papír, který bylo možné použít, aby byla zachována kvalita.
Jak bude vypadat výstava v Holešovické tržnici?
Výstava MM 100+21 se uskuteční od 15. listopadu do 6. prosince v Hale 11 pražské Holešovické tržnice. Jejími kurátory jsou Petr Vaňous a Adéla Procházková, kteří oslovili 21 umělců různých generací, aby na Medkovo dílo reagovali vlastní tvorbou.
Medek a Koblasa po 60 letech z Teplic do Chebu. Výstava připomíná přelom v dějinách československého umění
Musíme připomenout, že vaše maminka byla významná fotografka Emila Medková. Oba rodiče vás bohužel opustili, když jste byla hodně mladá. Od narození Emily Medkové uplyne 100 let v roce 2028. Nebude se chystat také něco k této příležitosti?
Určitě něco připravovat budeme, ideálně ve spolupráci s nějakou kulturní institucí, ale co konkrétně, zatím nevíme.
Reklama
Jaké jsou vaše první vzpomínky na tatínkovu i maminčinu tvorbu?
Moje máma pracovala v tehdejším Ústavu lidské práce, kde vyvolávala fotky. Fotit pro sebe chodila jen o nedělích, protože byly pracovní soboty. To jsme chodili celá rodina po Praze a ona vyhledávala, co by vyfotila. Tátovy obrazy byly doma na všech stěnách, ale fotografií tam zase tak moc neviselo. Vnímala jsem to jako dvě naprosto odlišné věci. Byla jsem třeba přesvědčená, že lidi se mají malovat červeně, jako to dělal táta. A naopak máminy fotky jsem reflektovala, jen když měla výstavu, což bylo poprvé až v 60. letech. Do té doby jsem její snímky vůbec nevnímala jako umění.
Dílo kterého z rodičů na vás více působilo? Co vám bylo bližší?
Pro mě to byly dvě naprosto odlišné věci. Nevnímala jsem to jako něco, co by mohlo být společně na výstavě. Pro mě to bylo úplně něco jiného.
Malíř a grafik Mikuláš Medek na fotografii Dagmar Hochové z roku 1967 (archiv Moravské galerie)
Jak na ně dneska vzpomínáte jako na rodiče a jako na umělce?
Já jsem si to jako dítě samozřejmě vůbec neuvědomovala. Chodila k nám spousta lidí, mě dneska samozřejmě mrzí, že si nepamatuji více, ale tak to má většina z nás. Prostě si pamatuji věci, které jsou podružné. Jejich rozpravy o umění jsem si jako dítě vůbec nebyla schopná uložit do hlavy. Mám na ně různé osobní vzpomínky, ale ne ty spojené s uměním.
Jaké bylo dětství v rodině tak velkých osobností?
(Rodina Medkových je spřízněna i s rodinami Slavíčkových a Masarykových a Eva Kosáková s rodiči bydlela od svých školních let na Janáčkově nábřeží v Praze v rozděleném bytě, jehož druhou polovinu obýval Mikulášův bratr, novinář Ivan Medek - pozn. red.)
Rodina Medkových… tam si spíš pamatuji, když se můj táta pohádal se strýcem Janem Slavíčkem (synem malíře Antonína Slavíčka), který byl také malíř. Jan mu řekl, že neumí malovat a Mikuláš se naštval a namaloval zátiší á la Slavíček, aby mu dokázal, že to taky dokáže.
Reklama
Ti dva se pohádali skoro vždycky, což babička Míla (vdova po Antonínu Slavíčkovi) dobře věděla a když byla nějaká rodinná sešlost, snažila se, aby byl každý v jiném pokoji. A když se pohádali, tak jeden musel jít třeba na balkon. Tohle jsem jako dítě vnímala, nějaké to napětí. Ale o co tam konkrétně šlo, to už si nevybavuji.
Reklama
Výběr článků
Pavel hovořil se Stubbem o jednání s Putinem
Státní vyznamenání obdrží 51 lidí, o tři víc než loni
KEMEL: Frajer Tomio
Vinu má i ona, uvedl řidič, který na D6 vybrzdil a surově zbil ženu
Bývá hluboko pod hladinou. Z nádrže Hracholusky se vynořil úplně celý bunkr
Martin Zach: Při úrazu štěstí neměl. S rodinou ho znovu našel
Napětí nad mořem. K ruským bombardérům se „připojily“ zahraniční stíhačky
Občané Prahy 8 demonstrují. Nelíbí se jim obcházení vítěze komunálních voleb
Reklama
Studenti v Brně vyhlásili stávku
Pavel hovořil se Stubbem o jednání s Putinem
Letecké záběry z tragické nehody u Toleda
Ceny ropy rostou po útoku na rafinérii
Horoskopy.cz
ProŽeny.cz
SeznamZprávy.cz