Patří k nejproduktivnějším obráncům hokejové extraligy a táhne defenzivu Motoru České Budějovice. Doma však skrývá zálibu, která bývá u sportovců spíše výjimkou. Jednatřicetiletý Jan Štencel je totiž vášnivým pekařem. S manželkou a téměř čtyřletým synem udržují rodinnou tradici pečení vánočního cukroví.
Co jste naposledy upekl?
Upřímně, v poslední době toho moc nenavařím ani nenapeču. Kuchyně se plně zhostila manželka a dělá to velmi dobře, takže se jí do toho nepletu. Když už se k pečení dostanu, tak je to třeba bábovka nebo štrúdl. Většinou něco zkusíme udělat, když víme, že k nám má na víkend přijet návštěva nebo rodina. Ale teď máme čerstvě narozeného druhého syna, takže času je opravdu málo a jsme rádi, že zvládneme běžné věci kolem rodiny.
Kde se u vás láska k pečení vůbec vzala?
Moje babička byla vynikající cukrářka a pekařka. Na Vánoce vždycky pekla hodně cukroví a u nás doma byly koláče a buchty pořád. Už jako malý kluk jsem k tomu nějak přičichl. Když už potom babička pečení nezvládala, s manželkou jsme se rozhodli, že se o to na Vánoce postaráme my. Napoprvé byla babička pořád jako přítel na telefonu a radila nám. Zvládli jsme to, všem to chutnalo a nás to začalo bavit. Od té doby držíme tradici, je to už osm nebo deset let.
Nedobytná tvrz. Plzeň je doma stále neporažená, Kanaďan zářil: Měl jsem štěstí
Máte nějakou specialitu?
Bábovku zvládne podle mě každý. My jsme se specializovali hlavně na vánoční cukroví. Jinak běžné zákusky jsou takový základ a teď bychom chtěli vyzkoušet i nějaké tradiční koláče. Do kabiny v Budějovicích jsem toho nikdy moc neupekl, ale na Vánoce jsem klukům do šatny přinesl aspoň krabici s cukrovím.
Sledujete s manželkou i kulinářské pořady v televizi?
Jo, určitě. Viděli jsme snad všechny série Peče celá země i MasterChefa. S manželkou to máme moc rádi. Když něco takového je v televizi, rádi se podíváme. Vnímáme, že je to hodně i o show a kolikrát ani ne o samotném pečení, ale baví nás to.
Lákalo by vás někdy přihlásit se do podobné soutěže?
Upřímně jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Manželka mi občas ze srandy říká, že mě tam přihlásí, když jsem tak chytrý, a já jí to vracím s tím, že tam pošlu ji. Já to ale nevyhledávám. Rád se doma podívám, ale být před kamerami by byl zbytečný stres a z pečení by zmizela radost. My si raději uděláme pohodu doma, pustíme si pohádku nebo film a pečeme v rodinné atmosféře.
Zapojuje se do pečení i váš starší, téměř čtyřletý syn?
Ano, to už je velký pomocník. Už se snaží do všeho zapojit. Práce s ním sice občas trvá dvakrát déle, ale je to moc milé. Mám radost, že chce pomáhat a že rodina funguje pohromadě. Je u toho sranda, máme z toho krásné fotky a vzpomínky.
Skromní vojáci. Manažeři na ně záměrně cílí. Proč je v extralize tolik Lotyšů?
Nyní se vám hodně daří i na ledě, patříte k nejproduktivnějším obráncům extraligy. Čím to je, že máte na začátku sezony takovou formu?
Sám přesně nevím, ale jsem moc rád, že to funguje. Měl jsem kvalitní letní přípravu. Hlavní je, že drží zdraví a mohu se na tělo spolehnout. A obrovskou roli hraje to, že se nám narodil druhý syn. Doma je úžasná atmosféra, jsem nabitý energií z domova, což mi dodává klid. Když víte, že doma všechno funguje, máte čistou hlavu na hokej. Pak se k vám puky tak nějak samy odrážejí a máte tu správnou chuť.
Máte velkou důvěru trenérů. Hrajete přesilovky a trávíte na ledě hodně času. Užíváte si to?
Určitě. Dostal jsem šanci na přesilovce, kde mám kolem sebe vynikající spoluhráče, kteří umí přihrát i vystřelit. Pak se body sbírají jednodušeji. Cítím od trenérů důvěru a vím, že i když udělám chybu, jdu za chvíli znovu na led a mohu ji napravit. Když důvěru cítím, snažím se ji splácet na maximum.
V obranné dvojici nastupujete už řadu let s Romanem Vráblíkem. Jaká je mezi vámi chemie?
Hrát s jedním parťákem takhle dlouho je až rarita a jsem za to moc vděčný. S Vráblasem o sobě víme už prakticky poslepu. On hraje výborně do těla, skvěle bruslí, vybojuje puk. Já s ním pak mohu něco vymyslet. Skvěle se doplňujeme. A rozumíme si i mimo led – v šatně sedíme vedle sebe, v autobuse za sebou, chodíme spolu na obědy.
Mladý kluk s košíkem zaujal. Jen tak někdo mě nerozhodí, líčil po debutu 15letý talent
V Budějovicích působíte už pátou sezonu, přitom v roce 2021 jste přicházel do jasně posledního týmu extraligové tabulky. Čekal jste, že se tu usadíte?
Tehdy to nebylo jednoduché období. Ve Vítkovicích mi řekli, že se mnou nepočítají a ať si rychle něco najdu. Jsem moc rád, že se ozvaly právě Budějovice. Když se na to podívám zpětně, bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mě mohlo potkat. Našel jsem tu své místo v týmu i klubu a hokej mě tu obrovsky baví.
Jak jste se v jižních Čechách zabydleli s rodinou? Dovedete si představit, že byste tu zůstali i po skončení kariéry?
Rodiče a babičky máme daleko na Moravě, což nás mrzí. Jsme na jihu odkázáni sami na sebe a nemáme hlídání. Ale České Budějovice jsou nádherné město. Manželka je tu nadšená, starší syn chodí do školky. Nebráníme se myšlence, že bychom tu po kariéře zůstali trvale.
