Naše první návštěva Ameriky byl jenom stres, říkají členové kapely Druhá tráva - Novinky

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Kapela Druhá tráva v Memphisu, kde nahrávala stejnojmenné album. Robert Křesťan vlevo, Luboš Malina vpravo

Druhá tráva se nachází v dobrém období i rozpoložení. Slaví pětatřicet let, nadělila si k tomu nové album Memphis, které natočila v americkém městě stejného jména, i výroční koncert. Odehraje se 7. listopadu v pražském O2 universu a bude dosud její největší samostatný. Na otázky odpověděli zpěvák Robert Křesťan a banjista Luboš Malina.

Reklama

Do Ameriky se vracíte často a rádi. Co vás tam táhne?

Křesťan: U mě jsou za tím výchova rodičů, skauting, trampství, láska ke country a bluegrassu, westernům, indiánům a podobně. Celé mé mládí se točilo kolem amerických reálií, takže není divu, že jakmile byla možnost za oceán odjet, udělal jsem to.

Můj život se tím směrem ubíral a cesty Druhé trávy po Americe to završují. Když jsme tedy letos odjeli do Memphisu natáčet nové album, opět jsem to vnímal jako návrat ke kořenům.

Dostal jste se do Ameriky už před sametovou revolucí?

Křesťan: Bohužel ne. Poprvé jsme tam byli s Druhou trávou v roce 1993. Vzpomínám si, že jsem před odletem prožíval nervozitu a strach, protože to byl obrovský skok do neznáma. Uměl jsem sice do určité míry anglicky číst a vyjadřovat se v základních větách, ale to bylo všechno. A americké prostředí jsem znal jen z literatury a filmu.

Neměl jsem ponětí, jestli budu jejich angličtině rozumět. Přitom jsem byl jediný z kapely, kdo anglicky aspoň trošku uměl. Veškerá komunikace s pořadateli koncertů, manažerem i diváky tedy byla na mně.

Bylo to obrovské dobrodružství, takže kromě okamžiků, kdy jsme se setkali s hudebními legendami v našem žánru nebo jsme projížděli nádhernou Virginií, si z první návštěvy Ameriky pamatuju jenom stres. Strašně jsem se těšil domů, do svého normálního, zatuchlého prostředí.

Reklama

Malina: Naše první návštěva Ameriky trvala čtrnáct dnů, ale mně to přišlo jako věčnost.

Kdy se vám pak z Ameriky domů nechtělo?

Křesťan: Na konci druhé návštěvy, což bylo v roce 1995. Měl jsem z ní úplně jiné, pozitivnější pocity. Myslím, že to bylo především proto, že jsme zažili zlom v zájmu o naši hudbu.

Co se stalo?

Křesťan: Hráli jsme na showcaseovém festivalu, na němž se předvádějí nové kapely. Nikdo o nás v Americe nevěděl a naši známí nám říkali, ať pořád a všude hrajeme, aby si nás někdo všiml. Když jsme tedy nebyli na pódiu, hráli jsme na chodbách, v šatnách, prostě všude.

Trvalo to několik dnů, ale většinou jsme cítili marnost. Kolem nás chodili slavní muzikanti, občas si s námi někdo zahrál, ale dlouho to k ničemu nevedlo.

Ale jednou za námi přiběhli kamarádi a řekli nám, abychom hned šli do místnosti časopisu Bluegrass Unlimited a zahráli tam. Bylo tam totiž zrovna volno.

Robert Křesťan při práci na albu

Malina: Šli jsme tam, zahráli a nastal zlom. Všimli si nás důležití bluegrassoví šéfové a další den jsme už hráli pár písniček na hlavním pódiu. Navíc jsme získali manažerku, díky které jsme se pak do Ameriky pravidelně vraceli až do roku 2015. Někdy jsme tam měli turné i dvakrát v roce.

Reklama

Během těch let se v Americe vyměnilo několik prezidentů. Vnímali jste i reakce na ně?

Křesťan: Pokud jde o Donalda Trumpa, v době jeho prvního funkčního období jsme tam nebyli. Byli jsme tam až letos, ale během naší práce na desce na něho nepřišla řeč. Dovedu si nicméně představit, jak by se k němu naši tamní známí stavěli.

Za vlády George Bushe ml., což byl také republikán, bylo devadesát procent našich kamarádů vysloveně zděšeno z toho, jakou ostudu jejich zemi dělá. Máme ale i kamarády v Texasu, a ti byli naopak nadšení. Byli to také Bushovi voliči.

S jakým záměrem jste do Ameriky jeli svou novou desku natáčet?

Křesťan: Bylo to podobné jako v roce 2011 při natáčení alba Marcipán z Toleda, které proběhlo v Nashvillu. Tenkrát jsme písničky aranžovali až tam. Letos jsme své písničkové nápady aranžovali sami a ve studiu jsme je s pomocí producenta a zvukového inženýra Matta Rosse-Spanga, držitele čtyř cen Grammy, dotvářeli.

V roce 2011 jsem neměl hotové všechny texty, a písničky jsem proto načisto nazpíval až doma. Letos jsem měl texty většinou napsané, jen dva jsem dopisoval v Americe. Díky tomu jsem zpěv točil tam.

Prý jste si před nahráváním pronajali v Memphisu dům…

Malina: Ano. Náš bubeník Martin Novák našel na internetu možnost pronájmu domu, ve kterém bylo několik ložnic. Umožnilo nám to pracovat společně ve dvou obývacích pokojích, ale zároveň měl každý z nás svou ložnici, ve které měl soukromí. Žili jsme takhle asi deset dní. Dodělávali jsme písničky, pracovali na aranžích.

Banjista Luboš Malina ve studiu v Memphisu

Jakou roli hrálo při přípravě alba město Memphis?

Křesťan: Memphisem jsme už několikrát v minulosti projížděli, ale nikdy jsme v něm nestrávili více než pár hodin. Teprve teď jsme se v něm zastavili. Je to místo, kde vznikla americká populární hudba.

Pokud jde o mě, věděl jsem, kde jsem, a byl jsem si toho každou vteřinu vědom. Proto si myslím, že to město vliv na náladu alba má.

Malina: Minutu chůze od domu, ve kterém jsme žili, byl dům, v němž před lety bydlel Elvis Presley. Byl první velký, který si koupil, když vydělal první velké peníze. Žil v něm však jenom rok, protože pak už byl tak slavný, že si musel zařídit soukromí ve venkovském sídle Graceland v Memphisu. Ten původní dům byl totiž neustále obklopen fanoušky.

Je vaše nové album autentické?

Křesťan: Nikdy nemluvím o tom, že jsem s našimi nahrávkami spokojený. Vlastně o tom ani nepřemýšlím. Pokud však jde o autentičnost desky Memphis, s ní spokojený jsem. Nezměnil bych na ní jediný tón.

Malina: Všechny písničky jsme nahrávali společně a pozdějších zásahů je v nich minimum. Druhá tráva hraje přesně tak, jako na této desce.

Reklama

Přijede se producent Matt Ross-Spang podívat na váš výroční koncert do pražského O2 universa?

Malina: Bohužel ne. Pozvali jsme ho, ale nedovolí mu to jeho zaneprázdnění. Koncert tedy odehrajeme téměř sami, bez mnoha hostů. Pozvali jsme jen hráče na klávesy Honzu Kořínka a nizozemského tenorsaxofonistu Cyrillea Oswalda.

Naše první návštěva Ameriky byl jenom stres, říkají členové kapely Druhá tráva - Novinky

Do Ameriky se vracíte často a rádi. Co vás tam táhne?