Luboš Merkl snad vynalezl stroj času nebo vypil elixír mládí. V devětasedmdesáti letech by si mohl užívat důchodu, ale on pořád pracuje, z kamenolomu vozí materiál na stavbu, jezdí na bagru. Po šichtě si jde zatrénovat s fotbalisty Staňkovic a občas ještě vyběhne i k mistrovskému zápasu v okresním přeboru.
„Fotbal je můj život, láska, miluju to. Nic mě nebolí, nemám žádné neduhy ani operace. Budu hrát, dokud to půjde, je to moje závislost,“ vyznává se patrně nejstarší aktivní fotbalista v Česku.
I ve Staňkovicích je pochopitelně za zasloužilého veterána, ale necítí se nepatřičně ani vedle mnohem mladších spoluhráčů, kterým by mohl dělat tátu, dědu i pradědu. „Ve vytrvalosti jsou lepší, ale v noze to pořád mám a rychlost taky. Často uteču i dvacetiletým. A to jste mě měli vidět dřív - to byl vítr, tráva za mnou hořela,“ usmívá se nezdolný rodák ze Žatce.
Kdy jste hrál naposledy zápas?
Teď před koncem minulé sezony, když jsme postupovali do okresního přeboru. Hráli jsme se Slavětínem, já nastoupil asi na 20 minut. Dokonce jsem mohl dát i gól.
Zažil jsem ještě sešívané míče. Když se nasákl vodou a kopl jste do něj, málem jste si urazil nohu.
Čtěte bez rušivých reklam
-
Celý iDNES.cz na mobilu
bez překrývání obsahu
