Nepokoji zmítanou Francii dovedla nečinnost na scestí. Změnit směr ale nehodlá

Studentské demonstrace ve Francii dosud neutichly a podpořily je i některé odborové svazy. Středoškoláci protestují proti špatnému stavu škol, proti nedostatku učitelů i proti tomu, jaké jsou mezi středními školami na předměstích a ve městech obrovské rozdíly v kvalitě výuky. Neobešlo se to bez požárů, zranění a násilí. Celkově jde ale o odraz širších problémů Francie. I těch ekonomických.

Vláda sice studentům slíbila peníze, které by měla poslat regionům spravujícím školy, ale jistého nic není. Francouzská vláda totiž zápasí s nedostatkem peněz. Tedy přesněji řečeno s tím, že musí šetřit. Její ekonomická politika odkládání problémů do budoucna totiž vedla k tomu, že se výrazně zvýšily úroky, které platí za půjčení peněz. U desetiletých dluhopisů vystoupaly na úroveň okolo pěti procent. Je to úroveň, která byla ještě před několika lety u velké země eurozóny jen těžko představitelná. A vzhledem k tomu, že Francie musí v příštím roce refinancovat stovky miliard eur státního dluhu, je to problém.

Školy ve Francii obnovují výuku, protesty přesto pokračují. Zadržených je přes 6 tisíc

Francie hospodaří se schodkovými veřejnými rozpočty prakticky nepřetržitě od poloviny 70. let, ale byla dlouhodobě považována za solidního dlužníka. Jenže poslední desetiletí ukázalo, že není schopna provést plánované ekonomické reformy a ozdravit své hospodářství.

Když Emmanuel Macron poprvé nastoupil do prezidentského úřadu, chtěl provést ekonomické reformy. Ale po vzniku protestního hnutí Žlutých vest v roce 2018, kdy lidé často i násilně protestovali proti vysokým životním nákladům a drahým pohonným hmotám, začal problémy řešit přidáváním peněz ze státního rozpočtu.

Už nejde jen o školy. Francie se otřásá, vláda hájí nasazení policejních granátů

Není kde brát

Premiéři, kteří se snažili rozpočtové problémy řešit, buď rezignovali právě v souvislosti s ekonomickými problémy a parlamentním a veřejným odporem k jejich řešení, nebo jejich úsilí stopl právě Macron. S tím, že se vše vyřeší později. Nevyřešilo a málokdo si myslí, že se něco vyřeší s příštím rozpočtem. Důležitá změna, která měla ušetřit peníze, tedy zvýšení věku odchodu do důchodu o dva roky, byla nakonec „zmražena“. Dá se předpokládat, že navždy.

Představa, že se příští rok podaří výrazně a politicky bolestivě šetřit na současných výdajích, ale příliš realistická není. Plány tu jsou, ale pokud budou současné protesty pokračovat, zřejmě půjdou k ledu. Navíc na jaře se budou konat ve Francii prezidentské volby a favoriti jsou kandidáti krajní pravice a krajní levice, Marine Le Penová a Jean-Luc Mélenchon. Ti mohou rozpočet upravit. Oba počítají s vyššími výdaji a očekávají, že ušetří tím, že sníží příspěvky do unijní pokladny nebo si přímo část dluhu nechají fakticky zaplatit od zbylých unijních zemí. To je nerealistické.

Realisticky tak vláda sice může školství trochu přidat, ale ne moc. Protože není kde brát. Pravda, mohla by reformovat systém středoškolského vzdělávání a omezit výdaje na odborné vzdělávání (něco jako obdoba našeho učňovského s maturitou), které pohlcuje příliš mnoho peněz, ale to zřejmě před volbami neudělá. Přidají se tak nějaké peníze a bude se stejně pokračovat dál a čekat na náraz do zdi.

Krysy, štěnice a žádná voda. Realita na školách, kvůli které hoří celá Francie

Mezitím v příštím roce výdaje na obsluhu státního dluhu, tedy na úroky, ve Francii zřejmě překročí výdaje na obranu. A budou dál růst. Peníze, které by mohly jít do škol, důchodů nebo investic, tak bude stále více pohlcovat samotný dluh.