Do průběžných voleb ve Spojených státech zbývají tři týdny a političtí komentátoři se snaží predikovat jejich výsledky v době, kdy se předvolební průzkumy často ukazují jako nepřesné. V této souvislosti republikánský senátor Steve Daines za stát Montana veřejně varoval, že volby můžou pro republikány dopadnout velmi špatně.
Daines přirovnal rok 2026 k roku 2006, kdy jeho strana utrpěla těžkou porážku: „Podívejte se na rok 2006. Nepopulární válka. Šest z deseti Američanů bylo proti válce v Iráku. Ceny benzínu se zdvojnásobily. Zní vám to povědomě?“
V roce 2006 smetla „modrá vlna“ republikánskou většinu v obou komorách Kongresu. V čem lze spatřovat podobnost s letošním vývojem? Stejně jako letos čelili voliči v roce 2006 válce a rostoucím životním nákladům. Zároveň ztráceli důvěru v prezidenta, kterého mnozí považovali za nejhoršího v americké historii. V některých ohledech čelí letos Donald Trump ještě obtížnější situaci.
V roce 2006 byly horkým tématem pro voliče ceny benzínu, protože během prvních osmnácti měsíců po Bushově druhé inauguraci vzrostly o více než 50 procent. V polovině roku 2006 však začaly klesat, a když se přiblížil termín voleb, byly ceny jen mírně vyšší než v době, kdy Bush nastoupil do úřadu. Za Trumpa naopak ceny benzínu prudce vyskočily hned po začátku války s Íránem a za tři týdny budou nepochybně pořád ještě výrazně vyšší, než byly v roce 2006, a to i po zohlednění inflace.
Trump slibuje lidem 5000 dolarů, když republikáni vyhrají. Vrací se USA k politice kupování hlasů?
Trump sliboval benzín za dva dolary za galon, ale dnes za něj Američané zaplatí 4,46 dolaru. Kromě toho ceny ropy ovlivnily celkový nárůst inflace. Rostoucí ceny snížily kupní sílu zaměstnanců a zcela vymazaly vzestup mezd, kterých Američané během uplynulého roku dosáhli.
Prohlubující se pesimismus
Některé další ekonomické ukazatele hovoří rovněž proti Trumpovi. Míra inflace ve výši 3,4 procenta je více než dvojnásobná oproti Bushovým 1,4 procenta. A ačkoli je míra nezaměstnanosti v obou obdobích podobná, Trump během posledního roku vytvořil pouze 500 tisíc pracovních míst, zatímco Bush v roce před volbami 2,2 milionu. Hospodářský růst byl v obou případech srovnatelný, avšak hypoteční sazby, které představují další zátěž pro Američany, jsou letos výrazně vyšší než před dvaceti lety - 7,3 procenta oproti tehdejším 6,4 procenta.
A pak je tady spotřebitelská nálada – ta je dnes úplně jinde než v roce 2006. Za Bushova prezidentství byli Američané relativně optimističtí a dívali se do budoucnosti s nadějí na zlepšování své životní úrovně. S výjimkou krátkého propadu po hurikánu Katrina si tento postoj udrželi ode dne Bushovy inaugurace až do průběžných voleb. Za Trumpa však Američané vstupovali do roku 2025 s výrazně pesimističtější náladou a tento pesimismus se od té doby jen prohlubuje.
Proč Trumpovu daru pěti tisíc dolarů spíš nevěřit. Viceprezident Vance už hasí požár
Jedním ze závažných rozdílů mezi Bushem a Trumpem je také celní politika. Spotřebitelská důvěra totiž zaznamenala obzvlášť prudký pokles okolo takzvaného Dne osvobození (Liberation Day), kdy Trump oznámil rozsáhlá dovozní cla. Popularitě Trumpově strany nepřispívají ani časté zprávy o chaosu a korupci v jeho administrativě.
Někteří komentátoři sice mluví o tom, že gerrymandering, tedy překreslování volebních obvodů, dává oproti roku 2006 republikánům obrovskou výhodu. To je ovšem zavádějící; státy vedené demokratickými guvernéry v posledních letech prováděly překreslování volebních map stejně horlivě jako jejich republikánští rivalové.
Celkově demokraté v roce 2006 získali navíc 31 křesel ve Sněmovně reprezentantů a šest křesel v Senátu. Současné odhady hovoří o zisku přibližně 20 až 35 křesel ve Sněmovně a dvou až čtyř křesel v Senátu pro demokraty. To je však spíše maximalistická vize.
Červené státy v ohrožení
Vítězství demokratických kandidátů v tradičních „modrých“ státech nepřekvapí, ale v takovém Kansasu by to způsobilo pozdvižení. Není to sice velmi pravděpodobné, nejde už ale o bezpečný „červený“ stát jako před deseti či dvaceti lety. Republikánský senátor Roger Marshall obhajuje mandát proti demokratovi Adamu Hamiltonovi. Některé nedávné průzkumy ukazují prakticky vyrovnaný souboj, jeden průzkum dokonce dával Hamiltonovi mírný náskok.
Jsou už jen stín. Trump tepe Nejvyšší soud kvůli korespondenční volbě
Pokud by republikáni v Senátu ztratili křesla v Kansasu, Texasu či Nebrasce, byla by to zcela bezprecedentní úroveň politické katastrofy. To jsou totiž státy, které by za normálních okolností volily republikány bez ohledu na celkovou politickou atmosféru. Koneckonců v Kansasu nebyl demokratický kandidát zvolen do Senátu od třicátých let minulého století.
Ve státě Maine má demokratický kandidát Troy Jackson reálnou šanci porazit dlouholetou republikánskou senátorku Susan Collinsová. Historická vydání novin jsou ovšem poseta jmény politiků, kteří měli Susan Collinsovou porazit. Každých šest let se objeví někdo, o kom se tvrdí, že to tentokrát určitě vyjde. Ale po uzavření volebních místností se z pódia vždy opět usmívá staronová senátorka.
Zranitelným státem je rovněž Ohio. Ve volbách totiž kandiduje republikán Jon Husted, kterého do Senátu dosadil guvernér poté, co senátní křeslo opustil nově jmenovaný viceprezident J. D. Vance. Do volebního klání jde se silnou podporou v předvolebních průzkumech bývalý demokratický senátor Sherrod Brown. A na Aljašce došlo k bizarní situaci, když se stávajícímu republikánskému senátorovi Danu Sullivanovi postavil jiný republikán téhož jména, což může u voličů vyvolat zmatky.
USA neobnoví útoky na Írán před volbami do Kongresu, oznámil Trump
A nakonec ani v tradičně republikánském Texasu není nic jisté. Trumpův muž Ken Paxton je jedním z nejhorších kandidátů, které republikáni postavili do voleb. Jako texaský generální prokurátor byl obviněn z korupce a měl řadu mimomanželských poměrů, které vedly k rozpadu jeho manželství. Nerad vede kampaň a nerad získává peníze. Pokud demokrat James Talarico v Texasu prohraje, bude muset žít s vědomím, že prohrál s Kenem Paxtonem.
Možná se republikánům nakonec povede udržet v Senátu remízu 50 na 50, ale ve Sněmovně téměř určitě prohrají a demokraté mohou počítat přibližně s 228 křesly. To sice nebude taková modrá vlna jako v průběžných volbách v roce 2006, ale pro sněmovní většinu je důležité číslo 218. Jakmile jej demokraté dosáhnou, mají vyhráno.
