Dnes, tedy v sobotu, skončí druhé kolo voleb do třetiny Senátu. Píšu svoji glosu v pátek. Kdybych nevěděl, že ty volby jsou, z médií bych se to nedozvěděl, pokud bych nepátral s horlivostí hledání „vlevo dole‟. Nezdá se, že by volby do Senátu většinu veřejnosti moc vzrušovaly.
Netřeba se nad tím pozastavovat. Naopak, z určitého hlediska je to dobře.
U nás se přímá volba do Říšské rady zavedla v roce 1873. Volit mohli jen plátci daní podle určitého systému. O devět let později se snížila hranice z deseti na pět zlatých ročně, voličů přibylo. Po reformě v roce 1896 směli volit všichni daňoví poplatníci a po další reformě v roce 1907 se zavedlo všeobecné, rovné, tajné a přímé volební právo. Volit směl každý muž starší 24 let bez ohledu na majetek. Zlomyslně dodám, že o dalších sedm let později se svět posral a od té doby ho nikdo nedal dohromady...
Berte to ale jen jako nejapný žertík. Fakt je, že dodnes visí ve vzduchu zásada, že „čím víc voličů, tím víc demokracie‟. Proto experimenty s korespondenční a elektronickou volbou, také posouvání věkové hranice někam do školních lavic pod pochybným heslem „mladí mají právo rozhodovat o své budoucnosti‟. Pokud z předchozích řádků cítíte pochybnosti starého anarcho-konzervativce, cítíte správně.
Nakonec nám zůstává jen jeden census, tedy jedno omezení: tím je zájem o volby. Také v pátek a v sobotu do dvou odpoledne půjde ve třetině státu volit ten, kdo chce. Ví, co je to Senát, jaká je jeho úloha a jak důležitá bašta rozumu to je.
Proč je to bašta rozumu? Protože do něho volí ti, kdo o Senátu něco vědí. Ano, tak jednoduché to vysvětlení je.
Přejme si, aby volili dobře.
