Kde vzít a nekrást, tak zní staré české úsloví. Hodí se na současnou situaci, v níž se ocitla vláda Andreje Babiše, když se chýlí ke konci první rok funkčního období. Potřebovala by úspěch a těch se nedostává. Komunální volby skončily pro ANO nevýhrou. Ty senátní fakticky nebyla žádná katastrofa, ANO přišlo o jedno křeslo a složení senátu zůstalo takřka ve stejných dimenzích, opticky to ale byla pecka: výsledek nula, to opravdu není nic, čím se lze chlubit.
Potíž je v tom, že dobrá vládní politika se projeví až po letech a leckdy (často) dojde k tomu, že správná opatření mají za následek volební prohru, takže smetanu slízne následující garnitura, která na změně k lepšímu neměla žádnou zásluhu. Přijetí stavebního zákona je velký úspěch Babišovy garnitury. Není ale jisté, zda se ho podaří uvést do praxe. Záleží na tom, jestli se překoná odpor byrokratických struktur, které budou realizaci házet klacky do cesty. Své by k tomu mohl vyprávět Pirát Ivan Bartoš, jak to bylo, když prosazoval digitalizaci. Pokud se s realizací nového zákona všechno podaří, ovoce ponese koncem dekády a to už může ve Strakovce sedět někdo jiný.
Babiš tedy potřebuje prezentovat nějaký úspěch jak svým voličům, tak především voličům MOTO a SPD. Proto se vrátily na pořad dne koncesionářské poplatky. Faktický důvod k tomu není žádný. Mediálně nepůsobí veřejnoprávní televize a rozhlas Babišově sestavě žádné škody, baštami opozice jsou servery Seznamu a DeníkN, jehož vliv násobně převyšuje podíl na trhu. V rozpočtu nejsou potřebné peníze. Rozruch kolem kauzy utichl.
Jenže pořád tu zůstává fakt, že 60 % Čechů a Češek nechce platit koncesionářské poplatky. Zároveň by si přáli mít ČT a ČRo v plném rozsahu. Jsou to oblíbené platformy s vysokou sledovaností. Že to nejde dohromady jim dojde, až se systém změní a struktury se zhroutí. Babiš se zřejmě rozhodl dát těmto šedesáti procentům dáreček.
Vše začalo mlhou. Babiš nejdřív tvrdil, že koncesionářské poplatky přijdou na pořad jednání 27. nebo 29. října, pak ministr Šťastný uvedl začátek listopadu jako termín. Konečně pan Babiš pronesl pýtickou větu: „Ohledně toho termínu na ty poplatky. Ano, ten termín víme a ten termín vám neřeknu.‟ Je z toho cítit naděje, že se vládě podaří poplatky podstrčit do jednání, aby si toho nikdo nevšiml.
Nápad spadá do kategorie pošetilých přání. Úspěchem nabušený Vít Rakušan teď zatroubí k lítému boji a nastane něco, čemu nebožtík Saddám Hussajn říkal „matka všech bitev‟. Těžko předjímat, jak dlouho potrvá a jaký bude mít průběh. Snadnější je hádat, jak skončí. Většina sto osmi je většina sto osmi. Tenhle boj nemohou nebohá média přežít bez úhony.
