K jejich uskutečnění je třeba, aby u autokrosaře Jakuba Novotného došlo ke splnění dvou podmínek. Jedna v závodním životě jeho samého, druhá u osoby jemu blízké. Co by znamenalo jejich splnění? Jakub Novotný by po svém dalším autokrosovém titulu mistra Evropy ve třídě Buggy 1600 vyrazil do dalšího ročníku šampionátu jako soupeř svého švagra, který bude obhajovat evropský titul v kategorii Super Buggy.
„Bylo by hezké zabojovat si s Péťou, zvlášť když jsme vlastně rodina, takoví švagrové v uvozovkách,“ uvedl autokrosař z Robous u Jičína k možnosti, která se rýsuje.
Není totiž vyloučeno, že se pro příští sezonu přesune do elitní třídy, v níž by byl soupeřem Petra Nikodéma, přítele jeho sestry.
Váš možná budoucí švagr vám o víkendu v Portugalsku, kde jste letošní evropský titul definitivně získal, vítězství odmávl. Umíte si představit, že budete v příštím roce soupeři?
Umím, ale zima je dlouhá, uvidíme, jak to dopadne hlavně s mým možným přesunem.
Příspěvek sdílený FIA Autocross & CrossCar (@fia_autocross_crosscar)
Když půjdete do Super Buggy, jak na tom bude vaše sestra s fanděním?
Asi by měla pěkné nervy. Musím si ale dupnout, aby fandila mně. (smích)
Jak to tedy aktuálně vypadá s vaším přechodem do Super Buggy?
Aktuálně máme plno scénářů. V sobě jsem tu kapitolu v Buggy 1600 uzavřel, ale může se stát, že kvůli novým předpisům se třeba ukážeme ještě v Buggy 1600. Zima je dlouhá a času na rozmýšlení bude ještě dostatek. Pokud výš půjdu, tak jsem se se šestnáctistovkami rozloučil tím nejlepším způsobem, jakým jsem mohl. S titulem a s plným počtem bodů z posledního závodu.
Nebude vám to líto, když jste v téhle kategorii prožil spoustu krásných let?
Je pravda, že od lidí i od diváků poslouchám, že Buggy 1600 je jednou z nejzajímavějších kategorií. V každé skupině je někdo, s kým mohu bojovat, je to velmi vyrovnané. Chybět mi to asi bude, ale třeba se v ní ještě ukážeme.
Přitom auto pro Super Buggy doma máte...
A po prvním závodě, který jsem jel v Poříčí, bych s tímhle autem chtěl jezdit stále.
V jednom rozhovoru bezprostředně po posledním závodě sezony, který se jel v Portugalsku, jste ale také připustil, že jste dokonce přemýšleli o konci kariéry, případně o závodní pauze. Jak to tedy je?
Tak, že autokros je spíše koníček, do kterého se vkládá plno úsilí, času a samozřejmě i peněz. Někdy jsem před spaním přemýšlel, jestli mi to víc nebere, než dává. Jestli už není na čase mít konečně volnější léto a užívat si čas s blízkými. Také cítím, že jsem si právě v šestnáctistovkách dokázal své osobní maximum a chtěl bych změnu, o které jsme mluvili. Ale o tom všem rozhodují děda s taťkou, kteří jsou, když to řeknu tak nějak blbě, moji největší podporovatelé a sponzoři.
Vraťme se k slavnému zakončení sezony, které se vám o víkendu podařilo tak, že jste mohl slavit titul. Přitom začátek sezony vám úplně nevyšel. Kde se to zlomilo ve váš prospěch?
Mám pocit, že poslední tři čtyři roky se to opakuje. První závod se nevydaří, v Seelow buď máme smůlu, nebo jsem po zimě ještě ospalý a dělám zbytečné chyby. (smích) Pak už to jde lépe, protože vím, že mi body mohou na konci chybět.
Příspěvek sdílený Autocross Magazine Italia 🇮🇹 (@axmagazineitalia)
Povedlo se to dokonale, ač vám ve finále v Portugalsku Francouz Feuillade první tři kola pořádně zatápěl. Měl jste obavy, že vám závěr šampionátu pokazí?
Měl jsem výhodu v tom, že už na startu finále jsem věděl, že mohu dojet i poslední, a stejně zůstanu první. Byl jsem proto připravený na všechno a bez stresu. Na druhé straně jsem chtěl sobě i divákům dokázat, že si titul zasloužím a že to tak jako v letech 2023 a 2025 potvrdím vítězstvím. Inspiroval jsem se mentalitou Maxe Verstappena, který řekl, že je nejlepší, protože v to sám věří. Cítil jsem to podobné a chtěl jsem to dotáhnout do konce s třešničkou na dortu.
Důvod k řádné oslavě...
Určitě. Koncem závodu nám všem spadl obrovský kámen ze srdce a následně jsme to řádně oslavili. Navíc na mě po dlouhé cestě domů čekalo ještě jedno příjemné překvapení, na náš příjezd čekala téměř celá rodina a blízcí. Moc si toho vážím a jsem vděčný, že je mám. To je i důvod, proč se snažím vždycky udělat krásný výsledek a tím jim tu podporu vrátit.
Čtvrtý evropský autokrosový titul celkově, třetí v šestnáctistovkách – není to už trochu rutina?
Tak bych to určitě nenazval, každá sezona je originál. Nové zážitky, nové souboje a vždycky se to vyvíjí naprosto jinak. Letos jsme měli velmi silnou koncovku sezony, za což mohu poděkovat mechanikům Ráďovi a dědovi.
V Portugalsku jste říkal, že přes závodní víkend skoro nejíte a po finále byste snědl i žabí stehýnka. Co nakonec bylo první pořádné jídlo po závodě?
Bohužel jsem toho moc k jídlu neměl, ale našel jsem paštiku a náš výborný český rohlík. Takže jsem to završil jako správný Čech. (smích)
Čtyři vítězství v řadě na konci sezony, to byla pořádná jízda. Kdy jste si začal říkat, že vám ten titul letos zase nikdo nevezme?
Motorsport je velmi nevyzpytatelný, nikdo neví až do poslední chvíle, jak to dopadne. Po vítězství v Maggioře jsem dostal chuť o ten titul bojovat trošku vážněji a soustředil jsem se na každou maličkost. Hlavně jsem zůstával hlavou správně nastavený a to byl nejspíš také rozhodující prvek.
Na kontě máte čtyři evropské tituly, dokázal jste si na začátku kariéry představit, že jich získáte tolik?
Po prvním titulu v Junior Buggy jsem chtěl samozřejmě víc a víc, ale nebylo to nikdy jednoduché. Musel jsem dozrát k tomu, abych byl schopný získat další titul. Teď, když se za tím ohlédnu, jsem pyšný na všechno, co jsme společně dokázali. Nechali jsme za sebou velmi slušné výsledky.
