O volbách a jiných podstatných jménech pomnožných
Slovo „volby“ je z jazykovědného pohledu podstatné jméno pomnožné (odborně „plurale tantum“ – „množné číslo výlučně“), které se ovšem od jiných takových slov – jako třeba „dveře“, „nůžky“, „kamna“, „játra“, „varhany“, „plavky“, „narozeniny“ nebo „neštovice“ – liší tím, že má jasný vztah k běžnému podstatnému jménu, jež je svým významem motivuje: ke slovu „volba“, tedy „výběr, rozhodování pro jednu z možností, či výsledek takového rozhodování“. V tom jsou „volby“ podobné třeba nástěnným či věžním „hodinám“, které nám – přes své množné číslo – ukazují vždy právě jeden aktuální čas čili hodinu stejně tak, jako z „voleb“ může vzejít jen jedna výsledná volba.
Je ovšem, jak výše zmíněno, pravda, že u většiny pomnožných podstatných jmen je podobná motivace nelingvistickým okem dnes již neprůhledná, neboť vývojově vzdálená, nicméně – je tam.
Neplatí však, že taková podstatná jména musejí mít vždy původ v množném čísle: hned první dva uvedené příklady, dveře a nůžky, jsou totiž původu tak starého, že byly motivovány číslem dvojným („duálem“), dnes – až na relikty typu oči, uši, … – zaniklým. Ve staré češtině tak existoval tvar dveři, jenž svou dvojnou formou vyjadřoval dvojkřídlost tehdejších vchodů do domu ze (slovotvorně příbuzného) dvora: „zavra dveři modliž sě“, radí dobrým křesťanům Krumlovský sborník, pergamenový rukopis obsahující náboženské a mravoučné texty vzniklý kolem r. 1420. Původ slova nůžky pak spočívá ve staročeském slově nóž („nůž“), z jehož duálového tvaru nožiě zdrobněním vznikl tvar nóžky, který ovšem nemá nic společného s – také duálovýma – nožkama, byť by byly sebepůvabnější, ani s jakýmikoliv nožkami (kdyby byly součástí nábytku), jak o tom svědčí Dalimilova kronika, jež se zmiňuje o jakýchsi dnes už technologicky překonaných zlodějských nůžkách slovy „toho času nožie sě v zemi pokázachu, jimiž zlodějie skot a koně z domov stříháchu“.
K výročí začátku prodeje prvního vydání Marxova Kapitálu
Z latinského caminus přes italské camino (obojí „pec, krb“) byla po připodobnění ke stavebnímu materiálu, jímž byly kameny, odvozena – také ještě ve středověké češtině – kamna, a z praslovanského názvu lidských, zvířecích i jiných vnitřností a vnitřků jętra (doslova „nitra“) pak vznikla zúžením významu na jediný prvek původně popisovaného celku naše játra, která tak souvisejí se slovem jádro a po hláskových změnách na počátku slova také s útrobami, a dokonce i s ministerstvem (v)nitra.
Varhany nejsou původní český vynález, a proto nejsou ani původním českým slovem, kvůli množství píšťal stál však v množném čísle již latinský výraz organa („ústrojí, nástroje“, v jednotném čísle organum). Podobně pomnožné jsou – snad pro množství strun – i housle, odvozené od slovanského housti, tedy názvu činnosti, kterou bída naučila jistého Dalibora, a my si ji dnes připomínáme v odvozeném výrazu hudba.
O hřídelích, kyčlích, esejích a rovnicích
Dvounohavičnost své prapodstaty jazykovědně vyjadřují plavky, vzniklé analogií ke kalhotám, které jsme převzali – zhruba v 16. století – z italského caligotte, které ovšem znamenalo spíše „(těsné) kamaše“. Staročeské duálové nohavicě tak byly nahrazeny termínem svázaným s císařem Gaiem Caesarem Germanikem řečeným Caligula (v latině „Botička“, přezdívka, již mu dali římští legionáři již v dětství, které trávil v polních leženích se svým otcem, vojevůdcem Gaiem Iuliem Germanikem). Otázku, kolikadílné jsou z tohoto hlediska plurálové bikiny, ponechám v tomto textu kvůli komplexnosti případné odpovědi stranou.
Slovo narozeniny pochází až z novověku, kdy bylo utvořeno jako paralela ke staršímu výrazu krstiny („křtiny“) a obecně k názvům svátků, které jsou často pomnožné: Vánoce, Velikonoce, Letnice, Hromnice… Staří Čechové ovšem oslavy dne naroženie (sic!) znali a měli pro ně i jednoslovný termín, jak o tom svědčí pasáž z tzv. Benešova evangeliáře, kde se píše „Herodes narodstwa svého večeři učini kniežatóm“.
A také názvy řady nemocí jsou v češtině pomnožnými podstatnými jmény: výše zmiňovaným, již staročeským neštovicím tak zdatně sekundují přinejmenším spalničky (odvozené od vzhledu jakoby spálené kůže), zarděnky (související se slovesem rdít se) a příušnice. Tyto tři názvy spojuje vznik v době pozdního národního obrození (neobsahuje je ještě ani Jungmannův slovník) připodobněním právě k neštovicím a samozřejmě výskyt mnohočetných útvarů na pokožce, což je naopak odlišuje od nemocí singulárových, třeba žloutenky nebo chřipky.
Na památku velkého matematika, s odbočkou o vyjmenovaných slovech ve slovenštině
Leč abych se vrátil k těm pomnožným volbám, v nichž samozřejmě všem přeji dobré rozhodnutí a šťastnou ruku při tak odpovědném kroku. Má je teď před sebou každý z nás, někoho dokonce čekají i dvojí (kvůli té pomnožnosti nikoliv dvě!) volby, do zastupitelstev i Senátu.
Tedy každý až na prezidenta, jenž rozpomněv se zřejmě na svá mladší léta, v nichž volby nic neznamenaly, raději túruje motorku někde v Tramtárii. Asi se ovšem rozpomněl jen částečně… nebo mu možná tehdy nevadilo, že jsme nemohli do Tramtárie ani kamkoliv jinam jezdit, a vlastně jsme ani nemohli nejít k tehdejším pseudovolbám. Mnozí z nás, jimž to naopak vadilo, si na rozdíl od něj možnosti jít ke skutečným volbám vážíme.