Když firma přestane vnímat zaměstnance jako položky v tabulce a začne s nimi jednat jako s lidmi, mění se i jejich vztah k práci. „Skutečná lidskost, empatie a důvěra totiž nejsou překážkou výkonu, ale jeho zdrojem – a často rozhoduje o tom, kde lidé chtějí zůstat,“ vysvětluje v komentáři pro iDNES.cz Markéta Černá, odbornice na wellbeing a firemní kulturu z projektu Feel Good Company CZ.
Když přijedu do firmy na úvodní sken firemní kultury nebo začínám trénink s novou skupinou manažerů, často v místnosti vnímám stejné nastavení. Dlouhé roky nám bylo vštěpováno, že byznys je exaktní disciplína. Byli jsme trénováni k tomu, abychom před vstupem do kanceláře nebo do výroby odložili svou lidskou stránku do pomyslné šatní skříňky a proměnili se v bezchybné, chladné profesionály zaměřené výhradně na výkon, dosahování cílů a rozvoj businessu.
Sama si pamatuji, jak mi bylo v jedné práci řečeno, že když budu denně odcházet už v 18:00, nemám šanci tam udělat kariéru, i když mám vše v pořádku hotové.
Jenže tento model nefunguje. Tlak, kontrola a hierarchie se dříve nebo později vyčerpá a nastupuje vyhoření, vysoká fluktuace a ztráta vnitřní motivace, kterou nenastartuje ani nová změna bonusového programu. Zapomínáme totiž na to, že firma je organismus složený z lidských bytostí.
Závan svěžího vzduchu v dusném parnu
Markéta Černá
- Vystudovala VŠE v Praze, obor Mezinárodní vztahy a personalistika.
- Strávila přes 25 let v HR, business consultingu a vedení firem, podílela se na strategických projektech v organizacích jako CzechInvest, Novartis, EY, Oresi, FISCHER GROUP nebo KKCG Group.
- Z vrcholového managementu se vydala cestou k podpoře zdravých firem se zdravými zaměstnanci.
- Dnes jako zakladatelka projektu Feel Good Company pomáhá firmám nastavit prostředí, kde jsou lidé nejen výkonní, ale i spokojení.
- V srpnu 2026 jí vyjde v Nakladatelství Grada kniha Firemní kultura jako motor úspěchu – Od toxických her k vědomému partnerství
Většina z nás někdy v životě zažila transakční pracovní prostředí. Pracuj bez chyby, choď do práce podle našich požadavků a dostaneš za to mzdu, možná časem povýšení. Nebo prostředí, kde vládne strach z chyby a kde je člověk vnímán jen jako položka v excelu. Když v takové firmě dělám rozhovory se zaměstnanci, doslova cítím, jak těžce se jim tam dýchá.
O to silnější je pak kontrast, když narazím na zralého lídra. Manažer, který bere lidskost jako naprosto základní stavební kámen svého fungování, působí v dnešním přetlaku termínů a stresu jako závan svěžího vzduchu. Na svých mentoringových sezeních tyto lídry učím, aby se nebáli odložit masku vševědoucího superhrdiny. Že jejich síla nestojí na uměle udržovaném odstupu, ale na schopnosti tvořit psychologické bezpečí a být taky „jen“ člověk. Neřídit přes strach, ale přes vztahy a důvěru. Protože paradoxně právě tím si otevírají dveře k výkonu, o kterém si direktivní šéfové mohou nechat jen zdát.
Když se firma stane lidskou bytostí
Když vedení firem a manažeři začnou s lidmi jednat jako s lidskými bytostmi, přichází obrovská úleva pro obě strany. Schopnost lídra vnímat člověka v jeho celistvosti – s jeho talenty, ale i dny, kdy prožívá těžké chvíle – je tou nejzásadnější hodnotou, kterou dnes zaměstnanci v práci hledají.
Empatie zaměstnavatele v náročných životních situacích totiž dělá z firmy také živou bytost. Ukazuje lidem, že za logem a směrnicemi pulzuje skutečné srdce. Právě tato empatie vzbuzuje v zaměstnancích hluboký pocit sounáležitosti. Netvoří si vztah k chladnému systému, ale k lidem, kteří ho vedou. Výsledkem je pak přirozená loajalita a upřímná chuť udělat pro takového zaměstnavatele něco navíc – ne z povinnosti, ale z čistého respektu a vděčnosti.
Svou kulturu má každá firma. Co ji ale kazí a jak vytvářet tu zdravou
Nádherně to ilustruje jeden reálný příběh z praxe personalistů. Zaměstnanci se předčasně narodilo miminko. Potřebovalo každý den na několik hodin do porodnice takzvaně klokánkovat, což je metoda klíčová pro vývoj nedonošených dětí. Když otec požádal o propustky a úpravu režimu, jeho zralý nadřízený mu bez váhání maximálně ulehčil situaci. Umožnil mu flexibilitu, podpořil ho a zařídil vše tak, aby rodina nestrádala ani lidsky, ani finančně.
Vtip je v tom, že tato vlna lidskosti zanechala hluboký dobrý pocit nejen u samotného tatínka. Zanechala ho u celého týmu a u všech kolegů, kteří se o tom dozvěděli. Lidé v tu chvíli viděli na vlastní oči, jaké hodnoty firma skutečně žije, když zrovna „nesvítí slunce“. Uvědomili si, že pracují v bezpečném prostředí, které je v krizi podrží. A přesně takový moment rodí absolutně oddané lidi, kteří firmě její velkorysost v budoucnu mnohonásobně vrátí.
Výkon a lidskost nejsou nepřátelé
Často se mě majitelé firem ptají: „Když budeme moc lidští, nebudou to lidé zneužívat? Nestane se z firmy spíš terapeutický kroužek?“
Jak trénovat „sval lidskosti“ každý den?
- Nenechte se strhnout davem: Zastavte pomluvy v kuchyňce hned v zárodku, nebo z nich alespoň vědomě odejděte, místo abyste se ze strachu nebo alibisticky přidali.
- Nabídněte pomocnou ruku: Pokud vidíte kolegu, který se evidentně topí v úkolech, zeptejte se, jak mu můžete ulehčit – neříkejte si, že to není váš problém.
- Mějte odvahu se ozvat: Pokud vidíte, že je překračována něčí důstojnost, nemlčte.
- Zájem bez agendy: Zkuste se dnes upřímně zeptat „Jak se máš?“, i když od daného člověka zrovna nepotřebujete splnit žádný úkol a opravdu mu naslouchejte.
Je to obrovský mýtus. Paradoxně nejvýkonnější firmy, které jsem za svůj život zažila, fungovaly v takovém zvláštním nastavení – v jakési živoucí energii. Ta měla jasnou vizi, strategii, smysluplné cíle a nekompromisními nároky na kvalitu, ale také lidskost, přátelskou atmosféru a společný humor.
Dospělé partnerství znamená, že od sebe navzájem vyžadujeme to nejlepší. Nebojíme se jít do konstruktivního konfliktu, dokážeme si dát přímou zpětnou vazbu a říct klidné „ne“. Lidskost nespočívá v tom, že nad chybami zavíráme oči, ale v tom, jak na ně reagujeme. Zralý lídr umí být nesmírně laskavý k člověku, ale zároveň nekompromisní a náročný k řešenému problému.
Bylo by ale alibistické hodit veškerou zodpovědnost za atmosféru pouze na bedra managementu. Firemní kulturu netvoří honosná prohlášení vylepená na zdech zasedaček. Tvoříme ji my všichni svým každodenním chováním. Záleží na tom, jak se k sobě chováme, když se šéf nedívá.
Generace Z jako zrcadlo naší budoucnosti
Pokud stále existují firmy, které téma lidskosti považují za ezo-blábol, brzy velmi tvrdě narazí na realitu trhu práce. Když dnes pomáhám firmám se strategiemi náboru, vidím to zcela zřetelně. Přichází generace Z a přináší nová pravidla hry.
Mladí lidé odmítají „starou hru“. Jak generace Z přepisuje pravidla práce
Pro ně nejsou lidskost a psychologické bezpečí luxusním benefitem, ale naprostým hygienickým standardem. Odmítají žít schizofrenní život, kdy jsou doma jedním člověkem a v práci někým úplně jiným. Hledají skutečný work-life balance a očekávají, že firma bude respektovat jejich roli rodiče či partnera.
Zároveň chtějí do práce přinášet celou svou osobnost. Proč by kolegyně, která je ve volném čase certifikovanou lektorkou jógy, nemohla po práci vést lekci pro firemní tým? Proč by se porady nemohly přesunout z vydýchaných zasedaček ven do přírody v podobě společné nordic walking procházky? Když firma umožní lidem realizovat jejich celostní potenciál, přetváří se z pouhého zaměstnavatele ve skutečnou soudržnou komunitu.
Iniciativa, která mění DNA firmy
Zavádění lidskosti do praxe nemusí nutně znamenat překopání organizační struktury ani investice v řádech milionů. Často jde o velmi praktická a citlivá opatření, která mohou mít překvapivě silný dopad.
Jedním z mých nejoblíbenějších a zároveň nejsilnějších nástrojů, které klientům doporučuji, je takzvaný Andělský program – kolegiální krizová pomoc. Jde o diskrétní podporu pro zaměstnance, kteří se ocitnou v extrémní životní nouzi nebo krizi, například kvůli samoživitelství, vážně nemocnému dítěti nebo potřebě paliativní péče.
Nemoc, násilí, ztráta práce. Samoživitelky bez peněz končí v azylových domech
Život se neptá, jestli se nám právě hodí do byznys plánu. Když se zaměstnanec ocitne v těžké situaci a firma se k němu obrátí zády s tím, že „jsme tu od byznysu, ne od charity“, nezasáhne tím jen jeho samotného. Nevratně tím naruší důvěru celého týmu. Ostatní totiž velmi pozorně sledují, jak se firma chová k těm, kteří jsou v danou chvíli nejzranitelnější.
Takový program přitom organizaci nemusí finančně vyčerpat. Může mít podobu fondu, do kterého přispívají sami zaměstnanci a firma jejich příspěvky dorovnává. Stejně tak může jít o sbírku oblečení, školních nebo sportovních potřeb pro děti zaměstnanců samoživitelů. Důležité je, že pomoc je dostupná, důstojná a cílená tam, kde je skutečně potřeba.
To, co firma získá zpět, je ale nedozírné. Člověk, kterého komunita podrží v nejtěžších chvílích, často vrací firmě svou angažovanost mnohonásobně. Zaměstnanci jsou právem hrdí na organizaci, která má reálný morální kompas. A tým získává hluboký pocit, že právě v této firmě má smysl pracovat.
Lidskost není slabost. Je to jedna z největších sil a zároveň jedna z nejtěžších dovedností, které můžeme do byznysu vnést. Je to motor úspěchu, který pomáhá firmám zůstat živými organismy – místy, kde stojí za to být, pracovat i růst.
9 znaků lidskosti v práci aneb Jak poznat firmu s lidskou tváří?
Zda se vaše firma mění z chladného procesního systému v lidskou bytost, poznáte podle osmi každodenních maličkostí:
- Odvaha ukázat zranitelnost: Lidé i manažeři umí bez studu říct „nevím“ nebo „potřebuji pomoct“. Když se něco nepovede, nehledá se hned viník, ale řešení pro příště.
- Respekt k osobnímu životu: Zaměstnavatel vnímá, že s lidmi chodí do práce i jejich soukromé radosti a starosti. Náročné životní situace (jako byla kauza klokánkování) neřeší paragrafem, ale podporou.
- Komunikace bez masek: Na porady se nechodí hrát korporátní divadlo. Lidé vyjadřují své skutečné názory a nesouhlas bez strachu, že za upřímnost přijde skrytý trest nebo pomluvy.
- Důvěra namísto mikromanagementu: Lidé mají svobodu organizovat si práci po svém. Šéfové kontrolují výsledky a smysl, nikoliv každé kliknutí myší nebo minutu na obědě.
- Úcta, která nerozlišuje pozice: S každým v budově se jedná se stejnou důstojností. Kritika směřuje výhradně k chybě v systému nebo procesu, nikdy neútočí na identitu člověka.
- Sdílený úspěch: Úspěch jednoho týmu je vnímán jako společná radost celku, nikoliv jako důvod k žárlivosti a rivalitě.
- Smysluplnost na prvním místě: Lidé přesně vědí, proč svou práci dělají a komu reálně pomáhá.
- Udržitelnost energie: Zdraví a odpočinek nejsou vnímány jako brzda výkonu, ale jako jeho palivo. Respektuje se čas na regeneraci, rodinu a spánek, protože vyhořelý člověk firmu nikam neposune.
- Lidskost, která nezávisí na tykání: Firma s lidskou tváří se nepozná podle toho, že si všichni povinně tykají. Skutečná lidskost znamená, že i při tykání můžete říct druhému klidné „ne“. A naopak – že i v kultuře formálního vykání se lidé dokážou lidsky podržet a být si skutečnou oporou.
Závěrečné zamyšlení: Zkuste se na chvíli zastavit a podívat se na těchto devět znaků. Kolik z nich nacházíte ve svém současném pracovním prostředí? Pamatujte, že návrat k lidskosti není velký korporátní projekt, ale řada malých, klidných rozhodnutí, která děláme každý den.
