Máloco může být v horkých letních dnech tolik potřebné jako bazén nebo koupaliště. A obojí může být ukázkou zdařilé architektury! A je přitom jedno, zda jde o novostavbu, nebo rekonstrukci. Podívejme se na ty nejlepší v Česku.
V Česku v posledních letech vzniklo hned několik nových, architektonicky zdařilých bazénů, a podařilo se také zrekonstruovat původní klenoty v podobě prvorepublikových koupališť a plováren.
Lesní koupaliště Liberec
Byl to takový první záblesk. Před šestnácti lety postavili v rámci Pecha Kucha Night architekti ze studia Mjolk na liberecké přehradě saunu. V utajení, přes noc, na černo. Upozornili tak na chátrající betonovou platformu kousek od veřejné promenády. Podobně tomu bylo i v roce 2016, kdy se zakladatelé studia Mjolk, architekti Jan Vondrák a Jan Mach, ujali opuštěné hospody Vokno.
Lesní koupaliště v Liberci.
Zkušenosti z obojího jako by zakladatelé studia Mjolk následně zúročili v projektu libereckého Lesního koupaliště. To studio nejdřív zrekonstruovalo, pak ho začalo i provozovat. „Baví nás ovlivňovat místo, kde žijeme,“ říkají jednoduše.
Koupaliště, kterému se na severu říká jednoduše „Lesák“, vzniklo už v třicátých letech. Za první republiky patřilo k vyhledávaným místům: najdeme ho na soutoku dvou horských potoků, nedaleko místní vilové čtvrti Lidové sady. Jeho někdejší sláva byla ale po revoluci tatam. Koupaliště chátralo, až se v roce 2007 po požáru zcela uzavřelo, a z někdejšího zázemí zůstala jen původní základová deska.
Mjolk se areálu ujali v roce 2020. „Rozhodli jsme se, že si ho od města půjčíme a vybudujeme v jeho blízkosti zbrusu novou plovárnu. Teď stojím na hrázi a koukám na sněhobílou stavbu, která jako krajka lemuje okraj lesa a čeká na svoje první návštěvníky, a říkám si, že naše úsilí stálo za to,“ popisoval při otevření Vondrák.
Začalo se vskutku občansky. Architekti si u koupaliště brali v podstatě brigády a chodili sem s vrtačkou, pilou a stavebními prkny. Tak stloukli provizorní nábytek pro stánek, který dostal bílý nátěr, vybavení a nápis „Pivo limo“.
Teprve pak začali Mjolk pracovat na studii a shánět peníze. Lesák nakonec vznikl z části z rozpočtu města, z části z peněz, jež darovali dárci. V roce 2022 měli architekti stavební povolení. Plovárna se v novém otevřela veřejnosti loni.
Od školky po červenou vilu. Ročenka české architektury představuje nejzajímavější stavby posledních dvou let
„Voda je tu studená jako led,“ líčí architekti. Snad i proto k ní přibyla jednoduchá stavba v teplých odstínech. A také se saunou. Vznikla jednoduchá konstrukce tvořená CLT panely a lehkou trámkovou konstrukcí, která kopíruje dvě výškové úrovně původní základové desky. To vše najdeme pod střechou z vlnitého plechu podepíranou tyrkysovými ocelovými sloupy. Uvnitř se pak nacházejí sprchy, převlékárny se skříňkami, toalety, sklad, odpočívárna k sauně a také bistro, které pořád nese onen typický nápis „Pivo limo“.
„Stavbu se podařilo postavit za minimálních nákladů, bez občanské iniciativy by za tak nízký rozpočet vznikala jen velmi těžko,“ dodává ateliér. Liberec díky tomu získal místo, kam se místní mohou vydat k vodě. Podobných koupališť tu moc není, dají se zde navíc přežít horké letní dny, ale nejen ty. Sauna funguje i celoročně a dá se i soukromě pronajmout.
Lesák se nakonec dostal do výběru pětadvaceti nominovaných staveb v letošní České ceně za architekturu, mezitím ale bodoval v zahraničí. Světový magazín o architektuře Dezeen zařadil koupaliště do svého výběru toho nejlepšího, co během loňska vzniklo, počin se tak objevil například vedle dřevěného prstence od Sou Fujimota, jenž obklopoval Světovou výstavbu Expo v japonské Ósace. Liberecký počin se zároveň objevil v nominacích na prestižní ocenění Mies van der Rohe Awards.
Obdivovat zdejší krásy a otužovat se ve zdejší vodě je možné i letos, sezona zahájila hromadným skokem do vody.
Kraví hora
Dostat se k bazénu na brněnské Kraví hoře za horkého letního dne může hraničit s infarktem. Jdete do kopce, jdete a pořád jdete, ještě chvíli jdete, kolem dokola je křoví, stejně jako když ten příšerný kopec vystoupáte nahoru. Pak ještě chvíli jdete. Ale pak se objeví. Ne krávy, ale bazén, o kterém se říká, že když se v něm člověk koupe, připadá si jako v nebi.
Bazén na brněnské Kraví hoře.
Kraví hora je kopec i park. Nachází se nedaleko centra a lidé ho milují. Na Kraví horu se jezdí na rekreaci, ať už je to posezení v trávě, sledování hvězd v místní hvězdárně, tenis nebo cyklostezky. A nachází se tu i bazén. Areál zdraví Tělovýchovné jednoty Moravská Slávia, který obsahoval také saunu, navrhl architekt Miloslav Kramoliš v duchu pozdní moderny a již v 70. letech se místo vyznačovalo dechberoucími výhledy na město.
Tohle všechno prošlo v roce 2004 rozsáhlou rekonstrukcí, za níž stojí brněnský ateliér D.R.N.H. Kromě opravy samotného koupaliště získal areál dostavbu, kterou tu původně plánoval i sám Kramoliš. Jde o krytou plaveckou halu s dřevěnými žaluziovými slunolamy. Uvnitř se nachází 25 metrů dlouhý plavecký bazén s šesti drahami, který pomyslně navazuje na ten venkovní. Výhled odsud směřuje k hradu Špilberk. Součástí je menší dětský bazén, vířivka, parní sauna a kavárna. Kromě toho došlo ale také k výměně venkovních bazénů: místo betonových tu jsou ocelové, upravily se plochy i terasy. Za to všechno sklidilo studio D.R.N.H. uznání odborné veřejnosti.
„Studoval jsem německou metodologii plaveckých bazénů. Do detailu mají propracovanou filozofii včetně přesného názvosloví. Velmi zjednodušeně řečeno, mají se v nich potkávat lidé všech věkových a sociálních kategorií, regenerovat a bavit se navzájem,“ uvedl tehdy architekt Antonín Novák z D.R.N.H.
Odborná veřejnost jejich počin ocenila. Tento ateliér získal hlavní cenu Grand Prix obce architektů v roce 2005, připsal si i nominaci nejen na Stavbu desetiletí, ale také jako v případě koupaliště v Liberci na už zmiňovanou cenu Miese van der Rohe.
Znovu se architekti na brněnskou Kraví horu vrátili v roce 2022. A po tomto jejich zásahu vznikl další nový objekt, který zahrnuje wellness centrum.
„Záměr investora v sobě nesl vizi přetvoření zapomenutého přízemního pavilonu v areálu letního koupaliště na současné wellness centrum. Budova, která dlouhodobě nevyhovovala provozním nárokům, přesto nesla nezaměnitelný otisk doby – byla součástí jedinečného modernistického souboru architekta Kramoliše,“ líčí architekti. A také doplňují, že původní návrh vycházel z kompozice v terasách, mezi nimiž se návštěvník volně pohybuje po rampách, jež s grácií propojují horizontální linie zábradlí a tvarosloví okolních stěn.
Wellness centrum vznikalo v úctě k tomu všemu. Ateliér tak starý objekt zachoval ve své podstatě, ctil původní hmotu i kompozici, a k tomu všemu dodali svůj vlastní vhled. Obálka je tak nově průhledná, díky čemuž interiér volně přechází v exteriér, zároveň došlo k zakomponování podloubí do interiéru budovy. Západní křídlo budovy nyní rovněž zahrnuje saunový svět, který je propojený s krytou bazénovou halou, východní křídlo zase obsahuje občerstvení, šatny a provozní zázemí. Zároveň tu architekti vytvořili novou venkovní relaxační zónu se dvěma saunami a vířivkou na střeše novostavby.
Malý byt není překážkou. Jak si poradit i s nejmenší garsonkou účelně a vkusně?
V D.R.N.H. použili na novou část areálu přírodní materiály, jako je dřevo nebo pálená žula, návštěvníci tu najdou také skleněné mozaiky. Zároveň jde o moderní promyšlenou stavbu, která zachytává dešťovou vodu v podzemních nádržích, a zbytkové teplo v bazénové hale je využíváno k ohřevu užitkové vody a k vytápění.
Ale co víc: ještě nikdy člověk nebyl při plavání a saunování tak blízko mrakům. Bazén na Kraví hoře prošel ještě jednou obnovou na konci loňského roku, tehdy došlo k úpravám, zahrnuly obměnu sprch, instalaci vzduchotechniky, instalaci nového osvětlení nebo výměnu podlahy.
Koupaliště a sluneční lázně Dachova
Říká se, že je to skvost mezi českými plovárnami, který v dnešní době nemá obdoby. Koupaliště Dachova se totiž zachovalo ve své celistvosti až do porevolučního období. Do dnešních dnů pak především díky náročné rekonstrukci, která proběhla před třemi lety. Několik let před tím byl osud plovárny značně nejasný.
Přírodní koupaliště Dachova.
V areálu u Hořic se stále koupalo, secesní budova byla ovšem ztrouchnivělá a věž se nakláněla o desítky centimetrů. V roce 2013 získalo památkovou ochranu a město Hořice ji chtělo opravit. Nejdřív žádalo o dotaci z Norských fondů, nakonec se opravovala z rozpočtu města a dalších dotačních titulů.
Podobu secesní plovárně vtiskl architekt a profesor hořické sochařsko-kamenické školy Karel Bachura, který na místě původního rybníka navrhl dřevěnou, členěnou a zrcadlově souměrnou budovu, jež stojí na nízké kamenné podezdívce. Dlouhá je 92 metrů a skládá se z hlavního pavilonu uprostřed, na nějž navazují dvě dlouhé řady převlékacích kabinek, v půli přerušené otevřenými převlékárnami. Křídla pak ústí do dvou menších pavilonů. Nádrž má dno vyskládané z pískovcových kvádrů o rozloze osm tisíc metrů čtverečních a je rozdělená pro děti, začátečníky a zkušené plavce. Napájí ji lesní pramen. O jeho čistotě vypovídá přítomnost chráněného čolka horského.
To všechno nyní září po náročné rekonstrukci původními barvami, kde dominantní jsou žlutá a červená. Obnovila se také původní vitrážová okna. Za město ji měl na starosti tehdejší místostarosta a současný starosta Hořic Martin Pour, který je mimochodem vystudovaný architekt. Areál je znovu otevřený od roku 2020.
Plavecká hala Louny
Je to bazén inspirovaný křivkami Českého středohoří. Ostatně právě na toto pohoří se odtud také dá koukat. Plavecká hala v Lounech má tvar zkoseného hranolu, je pokrytá černým krystalem a je udržitelná. Stojí za ní ateliér DKarchitekti.
Plavecký bazén v Lounech.
Louny plavecký bazén měly už od osmdesátých let, jenže byl ve špatném technickém stavu, který už nevyhovoval potřebám všech návštěvníků. Město se proto rozhodlo původní budovu zbourat a na místo ní postavit novostavbu. Vznikala mezi lety 2019 až 2020, tedy za časů pandemie kovidu a s ní spojenými restrikcemi a omezeními.
„Celá stavba je tvořena především na základě ekonomické udržitelnosti provozu, potřeb investora, orientace na světové strany a velikosti prostorů podle jejich významu. Při seskládání těchto prvků do jednoho celku jsme některé detaily ještě doladili tak, aby měl dům i estetickou kvalitu,“ popsal architekt David Kudla.
Ateliér DKarchitekti postupoval při návrhu tak, aby se městská plavecká hala stala neodmyslitelnou součástí zdejšího místa. Na jižní straně se tak bazén otevírá směrem ven, na severu vznikla ochlazovací terasa, odkud je možné pozorovat vrcholky krajiny. Došlo také k výraznému naklonění střechy, které odpovídá terénu. Severní fasáda je zkosená, díky čemuž má bazén uvnitř větší světlou výšku. Na jihu pak vznikla prosklená fasáda, přes kterou je fasáda přetažená, díky tomu chrání celou budovu před přehříváním, v zimě zase vpouští dovnitř slunce.
Z rozpadlé továrny galerie či dětské centrum. Jak se proměňují industriální areály
Pětadvacetimetrový bazén se šesti drahami je obklopený dlažbou v odstínu slonové kosti, která je doplněná o modřínové dřevo. Zajímavé je použití vysokotlaké laminátové desky v černé barvě na místech s vysokým zatížením. V zázemí a v šatnách architekti zvolili pohledový beton a OSB desky, které doplňuje podlaha v lososovém odstínu a šedé skříňky.
Kromě něj je tu také divoká řeka, venkovní vířivka, brouzdaliště, skluzavka a dětský bazén. Součástí je rovněž tobogán, jenž se vine okolo konstrukce a tvoří samostatný architektonický prvek bazénu. Wellness centrum zahrnuje saunový svět i posilovnu. To vše doplňuje bar.
Za Městskou plaveckou halu Louny získali DKarchitekti titul Stavba roku 2021, stala se také Stavbou Ústeckého kraje, ve dvacetiletém klání krajské soutěže pak získala třetí místo.
