Zkuste si test. Kde najdete největší český rozpor ohledně Ukrajiny? Mezi vládou a opozicí? Mezi Babišem a špičkami NATO kvůli výdajům na obranu? Mezi premiérem a prezidentem skrz summit NATO? Samá voda. Největší rozpor nastal mezi Okamurovou SPD a „zbytkem“ koalice.
Už ve čtvrtek to poznamenal Vít Rakušan. A byť si z Rakušana dost lidí dělá legraci, tady by měli uznat, že měl pravdu. Vždyť dnes kvůli tomu měla zasedat koaliční rada. Na poslední chvíli zrušená z „letních důvodů“. A i když bylo zřejmé, že síla Babiše a jeho hnutí ANO převálcuje sílu Okamury a jeho SPD, byl to signál, že v jistých věcech to v koalici skřípalo, skřípe a skřípat bude.
Tím není vůbec řečeno, že se koalice rozpadne. Je tím řečeno jen tolik, že pnutí v ní je. Často se mluví o hodnotách či hodnotové politice. Progresivisté tím automaticky myslí hodnoty své – unijní, pokrokové, pro leckoho jednostranně ideologické, mířící ke světlým zítřkům. Jenže existují i hodnoty jiné. Třeba takové, které vyznává Tomio Okamura, či takové, které vyznává Andrej Babiš. A že teď převažují ty Babišovy, neznamená, že je všemu konec.
Co všechno nedokázala SPD
Kdybychom Okamurovy hodnoty maximálně zestručnili, vyzněly by třeba takto. Ani korunu pro Ukrajinu, žádná zbrojní pomoc pro Kyjev, nejraději ani žádná podpora pro Ukrajince na českém území.
„Nejlepší by bylo nedat Ukrajincům nic.“ V SPD to vře kvůli zbraním pro Kyjev
Proto se Okamura tak rozčílil, když se dozvěděl, co prosadil – a v Ankaře zveřejnil – ministr zahraničí Macinka. Česko pošle peníze do americké iniciativy Seznam prioritních požadavků Ukrajiny (PURL).
Je to v jádru technikálie. Jde o peníze, jež byly již dříve schválené pro evropskou distribuci. Půjdou-li místo toho přes distribuční kanály americké, je větší šance, že budou dobře zacílené. A jak řekl Jaromír Zůna, ministr obrany za SPD, jde o symbolickou částku (mluví se o 140 milionech korun): „Je naprosto symbolická i ve vztahu k zemím, které jsou podstatně menší než my.“
Máme Macinkovi a Zůnovi věřit? Zatím není důvod, abychom jim nevěřili. Jenže Okamurovi nejde o víru, spolehlivost, vztah ke spojencům či k napadené Ukrajině. Jde mu o hájení jeho hodnot včetně hesla „ani korunu pro Ukrajinu“. Dokázal ho vpašovat i do prohlášení vlády. Proto se měla sejít koaliční rada. Neboť Okamura bojuje za své hodnoty, za vládní prohlášení a v neposlední řadě za svou tvář u voličů.
Ta je teď docela zpochybněna. Okamura nedokázal úplně zarazit českou muniční iniciativu, nedokázal úplně utnout tok pomoci pro Kyjev. A dalo by se říci, že nedokázal ani přesvědčit většinu národa, že válku na Ukrajině vyřeší pouze diplomacie.
Okamura se bojí o krk, konflikt bude růst, očekává ODS. Aféra utichne, říká Macinka
Tedy ne že by ta myšlenka byla špatná, natož zločinná. Jenže takový Donald Trump se o to pokouší už rok a půl, i za cenu velkého podlézání Putinovi, a dosud bez výsledku. Má SPD lepší specialisty?
To poslední, co by Babiš mohl potřebovat
Kdybychom měli maximálně zestručnit hodnoty Andreje Babiše, mohly by vyznít asi takto. Prioritou jsou „našilidi“ a nemůžeme si dovolit to, na co nemáme. Třeba podporu Ukrajiny. Na první pohled se takto podané hodnoty docela shodují s těmi Okamurovými. Jenže…
Zatímco Okamura je zvyklý se pohybovat v milieu lidí jako Jindřich Rajchl či lídři Trikolory, Babiš je zvyklý hrát o dvě ligy výše. V politice i v byznysu. Ať už si myslí o Ursule von der Leyenové či o Donaldu Trumpovi cokoliv, velmi mu záleží na tom, co si oni myslí o něm. Takže: jaký obraz sebe sama jim nabízí?
To poslední, co teď Babiš může potřebovat, je cejch lídra země, která je v rámci evropských členů NATO tou nejslabší. Proč na summitu v Ankaře mluvil až jako poslední? Protože Česko je z hlediska výdajů na obranu největším potížistou. To jsou věci, které lze okecat doma či ve videoklipu pro sociální síť, ale ne na summitu NATO.
Turecká Ankara ve stylu Slunce, seno a pár facek. To budete koukat!
A teď si představte, kdyby k tomu všemu, plus ještě ke stále častěji užívanému výroku „na to nemáme“, přišlo zaříznutí českých peněz pro iniciativu PURL. Česko by pak působilo jako nejistá spojenecká země a Babiš – bez ohledu na to, co zavinila vláda Fialova a co vláda jeho – jako nejistý partner.
Už proto v tomto zápase Babiš musí vyhrát. Je samozřejmě otázka, za jakou cenu. Za klidné pokračování koalice musí dát Okamurovi nějakou protihodnotu. Něco, co v očích voličů SPD oslabí cejch Okamury jako toho, kdo nedokázal prosadit zrušení muniční iniciativy, nedokázal úplně utnout podporu Kyjevu ani peníze pro americkou akci PURL. Prostě nějaké plus.
Ale pokud platí, že stále ještě většina českých voličů nefandí Putinovi a Ukrajinu považuje za hodnou solidarity, nakonec se i nějaký politický obchod s SPD (ve stylu „něco za něco“) může vyplatit.
