Zářil. Skoro, jako by vyhrál. Do mixzóny přišel Adam Ondra nadšený. Radši ještě počkal, dokud neměl jistý postup. I z reakcí publika na Štvanici a signálu trenérského štábu ale poznal, že se v semifinále lezení na obtížnost na domácím Světovém poháru dostal do té doby jasně nejdál. Blízko finále, v které přitom sám ani příliš nevěřil. Určitě ne po kolektivní obhlídce před startem.
„Cesta vypadala zajímavě a těšil jsem se, jak si na ní zalezu. Ale vůbec jsem nepočítal s tím, že bych byl konkurenceschopný,“ popisoval v rozhovoru ještě během semifinále, z kterého do večerního závěrečného měření prošel s přehledem z páté pozice.
Stačilo se přiblížit závěru táhlé převislé pasáže. Chopit se 33. chytu v pořadí. Z celkových padesáti.
Natolik těžkou cestu stavěči závodníkům přichystali na štvanickém centrkurtu, kam pořadatelé před pár dny zasadili ohromnou stěnu.
Český lezec Adam Ondra v kritickém převislém úseku trasy v semifinále obtížnosti v rámci Světového poháru na pražské Štvanici.
Přímo uvnitř tenisového stadionu tak vznikl kotel, který se nejvíc rozbouřil právě při Ondrově příchodu.
„Bylo to fantastický!“ usmíval se. „Myslím, že fanoušci mě na poslední dva kroky ještě vytáhli.“
Výsledný zápis 36 stačil ke klidu, český zástupce slavil, mával aplaudujícímu publiku. O pozornost dlouze bojoval i trenér Petr Klofáč, který svému svěřenci ukazoval vztyčený palec: „Seš první!“
Lezec Ondra postoupil na Světovém poháru v Praze do finále obtížnosti
Tedy do doby, než brněnského rodáka překonal rakouský „rival“ Jakob Schubert (37+), na další pokořitele Ondrova výkonu (Tri Ramadaniho, Suzukiho, Anraka) se čekalo déle. A když Čech mířil do mixzony na rozhovor, ještě se zmíněným sokem na chvíli poklábosil.
„Jakoba jsme vždy všichni považovali za toho, kdo bývá nejlíp fyzicky připravený. Když přijde fyzicky náročná cesta, bývá na koni. Ale dneska říkal, že se na takové cesty cítí slabej,“ zasmál se Ondra. „Já to hlásím v podstatě vždycky, ale když to řekne on, už to je vážně něco.“
Většina závodníků se oddělila u třicátého chytu, před pasáží nepříjemných protáhlých černých a červených naleštěných struktur, které prověřily hlavně flexibilitu každého jednotlivce. Navrch se pod nohama pletlo lano, už do kritického segmentu se k tomu vstupovalo s únavou z částí s malými stupy, kde bylo o to víc potřeba zabírat pažemi.
Český lezec Adam Ondra na semifinálové trase obtížnosti v rámci Světovém poháru na pražské Štvanici.
„Byly to duálové struktury natřené lakem, k tomu maličké stupy, v podstatě nepatrné výstupky, které z toho 45stupňového převisu vytvořily pocitově pomalu kolmou stěnu,“ líčil Ondra. „Celý život se věnuju skalám, kde stupy bývají relativně dobré a člověk si pomůže nohama. Zatímco tady to nešlo, a tak se to muselo rvát všechno rukama.“
Což není Ondrova disciplína. V posledních měsících sice hodně trénoval sílu, kterou zužitkoval i na vylezených skalních boulderech, s „radostí“ ale opakuje, že není žádný shybař. Původní obavy tak přebil maximálním rizikem.
„Na těchto cestách je lepší být menší a lehčí,“ prohodil smířeně se svou delší, 185centimetrovou postavou. „Těžil jsem z toho, že se nebojím riskovat a napálil jsem to. Nikde jsem se moc nezastavoval, dal do toho všechno a myslím, že jsem neudělal žádnou chybičku. Možná jsem mohl udělat o krok navíc, ale spoustu silných lidí tady kazilo víc. Někdo třeba cvakal ze špatného chytu, unavil se a už nedokázal jít dál.“
Český lezec Adam Ondra slaví s diváky po skvělém výkonu v semifinále obtížnosti na domácím Světovém poháru na pražské Štvanici.
Jemu strategie ve stylu „rychle a zběsile“ dokonale vyšla. Díky ní si večer od 19 hodin zaleze finále, které uzavře pražskou zastávku Světového poháru.
„Půjdu teď na hotel, dám si nějaký lehký oběd, chvíli šlofíčka a pak už jen odpočinek, než to začne,“ plánuje Ondra před loučením se Štvanicí.
