Opozice se nadechuje, nebo jen euforicky tlachá? Zatím se to nedá zjistit

Povolební euforie je pěkná věc, zvláště připadal-li vám soupeř neporazitelný. Radost opozičních lídrů má i svou funkční stránku, povzbudí stranické příznivce a vzpruží straníky. Jenže nic se nemá přehánět. Pokud například čerstvý senátor a lidovecký lídr Grolich mluví o tom, že by porazil ve sněmovních volbách Babiše, je to plácnutí do vody.

Ani kdyby byly volby příští týden, jejich výsledek nemůže být kopií senátního klání. Už jen proto, že v druhém kole většinových voleb byla účast 21,12 procenta a druhé kolo je volbou menšího zla. Na tohle nesmějí celostátní lídři, hodní toho jména, zapomínat. Jejich kandidáti byli zajisté lépe vybraní a měli podporu více stran a většinově i neúspěšných kandidátů z prvního kola. To je pro senátní vítězství důležité, ale je to žel nepřenosné do sněmovních voleb.

Masakr ANO, euforie STAN. Konec demokracie se opět odkládá, tedy až do příštích voleb

Například pan Grolich je pyšný na svou kampaň a na 63 procent získaných hlasů v prvním kole. Je to nepochybně obdivuhodný výkon, ale sněmovní volby jsou úplně jiný žánr. Ostatně stranické preference KDU-ČSL euforii pana Grolicha notně srážejí na zem. Kampaň se lidovcům povedla, ale kolik takových má pan Grolich za sebou?

Porazit „Babiše“ v senátních volbách je vlastně ten nejsnazší úkol, když ANO senátní volby notoricky „neumí“ a sám předseda Babiš si nepomáhá, když opakovaně vykládá, že Senát je na nic a pak se diví, že jeho příznivci k urnám nepřišli. Nikdo nesnižuje výkon pana Grolicha a spol., nicméně na sněmovní vítězství tohle stačit nebude.

Mnohem střízlivěji mluví Vít Rakušan, který má také co slavit: v Senátu, navzdory všem predikcím, jeho hnutí neoslabilo. Ale předseda Rakušan je konkrétnější v tom, že chce premiéra a jeho stranu vyhodit ze sedla přilákáním Babišových voličů na svou stranu. Teď ještě vědět jak.

Dokáže podle vás opozice přenést úspěch ze senátních voleb do sněmovních?

V tomto ohledu je na tom podobně jako pan Grolich, který slibuje „doručit“ nějakou ekonomickou kompetenci KDU-ČSL. Zatím to ale v obou uskupeních vypadá spíš jako fiktivní „jitrnice, jakou svět neviděl“ z filmové pohádky Obušku, z pytle ven!

Antibabiš nestačí

Předseda ODS Martin Kupka musí být s výsledkem víkendových voleb také spokojen. Ale trajektorie jeho strany zdaleka neodpovídá očekávání a ztráta české i moravské metropole (nebude tam mít primátory) je pro ODS bolestná, nejen v symbolickém smyslu.

Senát zůstává pojistkou, řekl Kupka. Vést ho chce dál Vystrčil

Občanští demokraté ztratili iniciativu a nedaří se jim přesvědčovat ani stávající opoziční voliče. Ti odcházejí ke Starostům, případně ke Kubovu Našemu Česku, mají-li možnost.

Zdá se, že lidovci i Starostové, minimálně částečně, opouštějí politiku Antibabiš. Obě uskupení to již nahlas deklarovala. Rozhodně v tom smyslu, že by setrvale líčila voliče ANO jako nevzdělané podlidi, kteří se nechají koupit za koblihu. Tohle již tradují jen primitivové, kteří si o sobě potřebují myslet, že jsou chytřejší.

STAN na vlně, ANO zralé na restart. Babiš jako premiér už nemá na voliče tolik času

To je první krok. Zajisté však nezískáte nikoho na svou stranu jen tím, že o něm nemluvíte ošklivě. Na to, abyste jej přilákali, je to málo. Musíte těm lidem něco nabídnout, cokoli. Nikoli jen perspektivu rozpočtových škrtů, setrvalého neřešení problémů s bydlením, dostupností zdravotnictví či sociální izolace ve stáří. Voliči Andreje Babiše vědí, že na stále se zdražující byty nikdy mít nebudou, že zdravotnictví za peníze „na dřevo“ pro ně bude nedostupné a důstojné stáří je pro ně chiméra. Samozřejmě, nad tím lze mávnout rukou a říci, že jsou to líní, hloupí a neprozíraví občané a že „ti druzí“ se o sebe dokázali postarat. Touhle „argumentací“ se ale volby nevyhrávají.