Ostrava neopakovala své chyby. Nechtěli jsme začít jako loni, přiznává Palyza

Někdejší basketbalový reprezentant Lukáš Palyza, který s Nymburkem získal pět mistrovských titulů, se loni po 15 letech vrátil do mateřské klubu, do NH Ostrava. A výkony mužstva v uplynulé sezoně i konečným osmým místem byl zklamaný. Teď je v mnohem lepším rozpoložení.

Zatímco před rokem Ostravští v úvodních sedmi kolech národní ligy prohráli, nyní zvítězili hned v prvních dvou duelech nad Opavou 89:77 a Brnem 85:76.

„Minulou sezonu, kdy nám začátek nevyšel, jsme hráli se sedmi týmy, které nakonec po základní a nadstavbové části skončily před námi,“ připomněl křídelník Lukáš Palyza. „Takže to bylo složité, navíc při startu sezony, kdy byl náš tým nový. Teď je los trošku příznivější, takže je třeba toho využít.“

Ostravské po dvou silných soupeřích čekají papírově slabší – v neděli nastoupí v Prostějově proti Olomoucku a 30. září od 18.00 přivítají Hradec Králové.

Čtyři debakly. Slavisté smetli Opavu, Pardubice deklasovaly Olomoucko

Čemu přičítáte výborný vstup do soutěže?
Zatím bych nedělal nějaké velké soudy. Sledovali jsme přípravu Opavy, věděli jsme, že mají nové hráče, že nejsou v úplně ideální formě. Na ten první zápas jsme si věřili a využili toho, že nám to tam sedlo. S Brnem to bylo z naší strany mnohem horší, ale dokázali jsme zabrat v momentech, kdy se utkání lámalo.

Pomohla i obměna mužstva?
Bavili jsme se s trenéry i vedením klubu, že chceme, aby do mužstva přišli charakterově co nejlepší hráči. A i kdybychom měli pochybnosti o jejich herním talentu, tak ten vyladíme tréninkem. Opačně to nejde. Nechtěli jsme tady hráče, kteří nemají chuť trénovat a po hřišti jen chodí.

Jak se pozná charakter hráče?
Úplně jednoduše. Ten kluk je komunikativní v šatně, na tréninku dře od první do poslední minuty, chová se jako profesionál, je velmi dobře koučovatelný. To znamená, když trenér po něm něco chce, tak okamžitě reaguje a dělá to, co má. A ještě bych dodal, že je i zvídavý, zajímá se, jak může sám pomoct a vyjít vstříc spoluhráčům. To jsou základní parametry, které by hráč měl mít. Američané jsou draví, chtějí se tady prosadit, chtějí jít dál, chtějí jít do velké basketbalové Evropy, ale měli by vždycky mít vůli se do týmu zařadit a být koučovatelní, než k tomu přidají vlastní nadstavbu.

Matěj Svoboda (vpravo) z Opavy střílí na ostravský koš, brání ho Lukáš Palyza.

Jenže o Američanech se říká, že jsou především individualisté, že na týmovost tolik nehledí.
I individuální výkony jsou důležité, ale v posledních letech své kariéry, když jsem v pozici jakéhosi veterána a mluvím v šatně s těmi kluky, tak se jim snažím vysvětlit, že pokud tým nebude úspěšný, tak si je kvalitní celky nevyberou, byť v každém utkání nastřílejí patnáct dvacet bodů. Mnohem lepší je mít dvanáct bodů na zápas a hrát týmově, vytáhnout mužstvo výše, než jsou jeho papírové předpoklady. Skauti hráče sledují a těm věcem rozumějí, takže se mnohem více dívají na jejich návyky než na to, že někdo dá dvacet jedna bodů za zápas.

Jaké to je, když se mužstvo každým rokem obměňuje a přicházejí noví cizinci?
Každý klub má nějaké možnosti a nějakou filozofii. Američané, kteří se tady ukážou, jdou po roce za lepším a ti, kteří nepřesvědčili, mají problém nějaké angažmá sehnat. Zástupci klubu vždycky vyberou hráče, které považují na trhu za nejlepší, a také podle svých ekonomických možností. Pak je to o tom trošku si sednout, popřemýšlet nad některými věcmi a proces, který vede k efektivitě týmu a trvá nějakou dobu, co nejvíc urychlit, aby začátek nebyl tak problematický jako loni.

Chemie je základ. Ostravští basketbalisté při hledání posil dbali na jejich charakter

Co musíte změnit na hřišti, aby to bylo lepší než minulou sezonu?
To jsme měli problém s doskokem. Pivota, který přišel, šéfové klubu po pár zápasech vyměnili, protože některé vyložené věci, co jsme mu připravili pod koš, nebyl schopen proměnit. Drhlo to. K tomu jsme na můj vkus, a říkal jsem to i Adamovi (trenéru Cholevovi), měli málo přáteláků a k tomu bylo i hodně absencí kvůli nemocem a zraněním.

Takže vázla i souhra?
Ano, neměli jsme čas sehrát se tak, abychom na první zápas sezony byli v ideálním rozpoložení. Takže i to jsme se letos snažili změnit a přípravných utkání jsme odehráli více. A vůbec nevadí, že jsme se potkali třeba s druholigovým českým týmem. Herní zátěž je důležitější než jenom trénovat, trénovat, trénovat. Hráče potřebujete dostat do pohody, aby cítili, že jsou na svých postech důležití. A lepidlo, které vše urychluje, je charakter hráčů.

Lukáš Palyza z Ostravy střílí trestný hod.

Nově máte v týmu i tři mladíky – Pavla Czudka, Davida Motyčku a Gabriela Špačka. Daří se je zapojovat do mužstva?
Ti kluci mají na svých pozicích zajímavé parametry, což je důležité. Pokud to tak je a hráč má i dobrou tréninkovou morálku, tak je schopný růst a jednou být v české lize rozdílový. A to Gabriel, David i mladý Čouda mají. Jejich přístup k tréninku se mi líbí, ale samozřejmě je to dlouhá cesta. Nemůžeme očekávat, že nám osmnáctiletí kluci budou vyhrávat zápasy. Je na nich, aby dřeli, dřeli, dřeli, a třeba za dva tři roky se prosadí.

Pavel Czudek je syn někdejšího reprezentanta a opavské opory Petra Czudka. Jaký je?
Velmi komunikativní a na hřišti i v šatně je hodně slyšet. Líbí se mi jeho energie na hřišti. Jeho táta byl mnohem větší playmaker, organizátor hry. Mladý je skórer. Bavil jsem se ním o tom a říkal mi, že v mládeži byl ke střelbě trošku tlačený, protože kluci kolem něj ten střelecký potenciál takový neměli. Trenéři po něm chtěli, aby bral zakončení na sebe. Je na něm vidět, že tah do koše má. Měl by pokračovat v tom, co umí, ale měl by si pustit, jak hrál jeho táta, aby na některých věcech zapracoval, aby se naučil víc organizovat hru a některé věci na hřišti lépe viděl.