Před třemi lety se v Pardubicích otevřely Automatické mlýny. Někdejší průmyslový provoz v Gočárově stavbě nahradil výstavní i divadelní prostor. Ukázalo se, že konverze budov, jež na první pohled dosloužily, má obrovský smysl.
Významná pardubická dominanta patřila dlouhá léta průmyslu, když se ale semlelo poslední zrno a společnost GoodMills dala Pardubicím vale, o obrovský areál se veřejnost příliš nezajímala.
To se ale otočilo o 180 stupňů. Jsou to tři roky, co se významná Gočárova památka otevřela veřejnosti a změnila centrum města. Za tímto příběhem stojí pražský architekt, jenž se mezitím stal Pardubičanem a majitelem. A to přitom Lukáš Smetana Automatické mlýny ze začátku ani pořádně neznal.
Automatické mlýny nechali postavit bratři Egon a Karel Winterwitzovi, významní pardubičtí rodáci, podnikatelé a mlynáři. Zakázka na mlýn u řeky Chrudimky patřila k prvním velkým Gočárovým pracím, slavný architekt budově vtiskl znaky nového národního stylu, rondokubismu. Technologická chyba ale způsobila požár objektu, znovu do provozu byl uveden hned dva roky poté, areál začal být znám tím, že se tu mlela ta nejjemnější mouka.
Líbí se vám proměna Automatických mlýnů?
Poprvé chtěla veřejnost budovu ochránit už ve třicátých letech, nakonec se tak ale stalo až v roce 1958. Mouka se tu mlela až do roku 2013, o rok později získaly Automatické mlýny status národní kulturní památky.
Vystudovaný architekt Lukáš Smetana po studiích založil ateliér. „Žili jsme v podstatě na pokraji chudoby. V ateliéru jsme spali, netopili a kreslili baráky,“ vypráví dnes. On sám se nakonec zaměřil spíš na stavitelství, zatímco jeho společník Jiří Weinzettl si dodělal autorizaci na architektuře. Nakonec je to dovedlo k tomu, že začali navrhovat bioplynové stanice. To bývalé spolužáky postavilo na nohy.
Zatímco Weinzettl se rozhodl vrátit k původnímu povolání, Smetanovi už se k architektuře vracet nechtělo. Chtěl se pustit do něčeho nového a vydělané peníze investovat. Vyhlédl si dva byty na pražských Vinohradech, ale ani si je nestihl prohlédnout, když mu zavolal kamarád, pardubický architekt Zdeněk Balík. „Ještě chceš kupovat ty byty?“ ptal se. „Za stejnou cenu se v Pardubicích prodává celý areál. Je to boží, má to obrovský potenciál, jdi do toho,“ říkal do telefonu.
Automatické mlýny, které se začaly stavět v roce 1909 podle architekta Josefa Gočára, se v té době objevily na jednom realitním portálu. Společnost GoodMills zde ukončila provoz v roce 2013 a nabídla areál k prodeji městu za sto milionů korun. Postupně se nabídka snížila na padesát a později na 25 milionů korun. Pardubice na koupi přistoupily, nakonec ale tehdejší rada prohlásila, že budou volby a rozhodnutí nechá na nové zastupitelstvo. To od prodeje upustilo. I proto se nakonec v realitní nabídce objevil vskutku netradiční inzerát, který lákal na koupi národní kulturní památky s výměrou deseti tisíc metrů čtverečních podlahové plochy za 25 milionů korun.
Nečekaná koupě
„Myslel jsem tehdy, že to dostane ten, kdo zavolá první. Tak jsem volal. Byl víkend a já jim řekl, že to kupuju. Pořádalo se na to ale několikakolové výběrové řízení, jehož součástí bylo i to, že se zájemci museli seznámit s technickým stavem. Tak jsem se rozjel do Pardubic,“ vypráví dnes Smetana.
Kromě samotných mlýnů na místě našel několik luxusních aut, ve kterých čekali další zájemci, povětšinou velcí developeři. Smetana byl nakonec jediný, kdo se šel do areálu podívat. A když zjistil, že provoz stojí zhruba 400 tisíc měsíčně jen na různých poplatcích, zkombinoval různá rodinná data a nabídl 20,141 milionu korun. Byla to nejvyšší částka.
Velká stavba v malém městě: nová knihovna v Turnově připomíná nedaleké skalní soutěsky
Ani tehdy ale stále nebylo hotovo, projít musel ještě druhým kolem. Smetana částku nezměnil. V prosinci 2015 mu zavolali, že vyhrál. Dostal 212 klíčů a stal se jediným vlastníkem areálu v centru Pardubic. V roce 2016 Smetana přijel obytným vozem, poprosil příbuzné a začali areál dávat dohromady. I po roce pořád nacházel místa, kde ještě nebyl.
„Lidi mě tam viděli pořád chodit s metrem a mysleli si, že jsem bílej kůň. Když pak přišli na kontrolu hasiči, nevěřili, že jsem to koupil jako fyzická osoba. A když jsem chtěl ten barák pojistit, nikdo nechtěl. Nakonec jsem uspěl u jediné pojišťovny, pojistila to na 150 milionů korun. Bylo marné jim vysvětlovat, že jsem to koupil za 20,“ směje se architekt.
Zbývalo vyřešit extrémní poplatky. „Na jedné přednášce v Německu jsem se dozvěděl, že je nejlepší, když jsou v areálu lidi, protože ti to pohlídají nejlíp a zadarmo. Koupil jsem bagr a zboural všechny ploty. Doprostřed jsem dal lavičku, bývalou potravinářskou prodejnu jsme přenechali cukrářce a vznikla tam malá pekárna. Najednou tam začali chodit lidi a já jsem nemusel platit firmu, která to bude celé hlídat,“ vypráví Smetana.
Od školky po červenou vilu. Ročenka české architektury představuje nejzajímavější stavby posledních dvou let
Postupně se areál pronajal různým provozům, stejně jako prostory pro ateliér či pro architektonickou kancelář. Nájemné nastavil Smetana několikanásobně nižší, než byl městský standard, s podmínkou, že si nájemníci zaplatí elektřinu, vymalují a postupně spraví, co bude potřeba. Z toho zaplatil zbytek měsíčních poplatků. Po roce provozu se mlýny staly živoucí částí města.
Kulturní centrum kraje
Podruhé nabral areál nový směr, když se zničehonic na návštěvu objednali architekti Josef Pleskot a Ladislav Lábus. Chodili po areálu asi hodinu a půl a beze slova odešli. Za dva týdny tu byli znova. V té době plánoval Pardubický kraj kousek od Automatických mlýnů rekonstruovat pardubický zámek a dovnitř umístit galerii. Pleskot s Lábusem ale radili, aby měl zámek jiný účel a pro galerii se našlo místo jinde. Volba padla na Gočárovu stavbu, kterou architekti zahlédli ze zámecké věže. Tehdy přišel za Smetanou kraj, aby mlýny prodal.
Místo celého areálu ale majitel odprodal jen část, hlavní budovu mlýna, která měla dřevěnou konstrukci. Cena? 22,5 milionu korun s podmínkou, že získané peníze Smetana investuje do rekonstrukce areálu. Aby si pohlídal budoucí záměr, prodal Smetana hlavní budovu mlýna spolu s hotovou projektovou dokumentací.
Na konci září 2023 se areál otevřel v novém, s investicí v hodnotě 900 milionů korun v zádech. Zhruba polovinu sem investoval kraj a město, druhá přišla z Evropské unie jako dotace. V rámci konverze se tady otevřela nejen Gočárova galerie, ale i městská galerie GAMPA a vzdělávací centrum Sféra se soukromým kulturním prostorem Silo.
Rekonstrukci Gočárovy, původně Východočeské galerie měl na starosti architekt Petr Všetečka, který stál rovněž za obnovou několika baťovských staveb ve Zlíně, ale také Slunečních lázní v Luhačovicích. Uvnitř budovy, kterou koupil kraj, vznikla rozlehlá vstupní hala, knihovna, odpočinková zóna a kavárna, ale také více prostoru v depozitářích.
Rekonstruovalo se také Silo, odjakživa spojené s hlavní budovou. Uvnitř jsou třináct metrů vysoké výstavní prostory a multifunkční sál pro divadlo nebo společenské akce. O rekonstrukci se postarali Martin Prokeš a Marek Přikryl. Silo, stejně jako veřejný prostor v areálu, ale zůstal ve Smetanově vlastnictví. V přízemí vzniklo navíc informační centrum a nahoře vyhlídková terasa s barem, odkud je krásně vidět na pardubický zámek, historické centrum, Kunětickou horu, a pokud počasí dá, i na Sněžku.
Od prvorepublikových plováren po moderní wellness. Nejhezčí bazény a koupaliště v Česku
Na budovy navazuje novostavba na místě někdejšího skladu, kterou navrhl architekt Jan Šépka. Sídlí zde vzdělávací centrum s učebnami a laboratořemi pro žáky základních a středních škol. Zároveň je tu promítací prostor s koulí, na kterou je možné promítat přírodní jevy planety. Novostavba ukrývá také Galerii města Pardubic (GAMPA), jež přibližuje současnou uměleckou tvorbu široké veřejnosti. Kromě toho se v areálu zbouraly všechny stavby, které sem navál čas a do původního Gočárova konceptu nepatřily.
To všechno udělalo z Automatických mlýnů jednu z nejvyhledávanějších památek nejen samotných Pardubic, ale také Best of Realty 2023 a finalistu České ceny za architekturu o rok později. Kromě toho se tu pořádají také různé akce jako například trhy, areál se ale pronajímá i filmařům nebo různým firmám, promítalo se tu třeba i finále mistrovství světa v hokeji. „Nikdy bych si nemyslel, že pronájmem samotných veřejných prostor se částečně pokryjí náklady na provoz národní kulturní památky,“ líčí spolumajitel mlýnů.
Velké plány
Tím ale proměna Automatických mlýnů nekončí. Cílem je nyní v rozsáhlém areálu postavit několik novostaveb. Smetana si k projektu přizval architekta Zdenka Balíka, který mu dal před lety na prodej areálu tip. „Vždycky když se obě galerie a vzdělávací centrum odpoledne zavřou, neděje se v areálu prakticky nic. Je to ale centrum města a je žádoucí, aby byl areál živý po celý den. To znamená, že tam chci postavit byty i kanceláře,“ popisuje Smetana.
Rekonstruovalo se také Silo, odjakživa spojené s hlavní budovou. Nahoře vznikla vyhlídková terasa s barem.
Městská galeria GAMPA.
V místě někdejší konírny, kterou nechali postavit už první majitelé bratři Winterwitzové, by měl vzniknout nízkopodlažní domek. „Chceme, aby to byla malá, ale moderní stavba se sedlovou střechou, z červeného betonu, která bude zároveň navazovat na principy architektury z devatenáctého století,“ líčí architekt. Uvnitř dvoupodlažní budovy by se měla nacházet restaurace.
Celkem by v areálu mělo v budoucnu vyrůst šest nových domů. V pětipodlažní budově vzniknou byty, ale také pekárna a další služby. Další budova, nazvaná Květy, je třípatrová, i tady by se měly nacházet prostory pro bydlení a služby. Čtvrtá budova bude nejvyšší, celkem by měla mít šest pater, v nichž se mají nacházet byty, obchody a navrch kanceláře. Posledním projektem je trojice obytných věží se čtyřmi nadzemními podlažími, jež budou navzájem propojeny jedním přízemím. V něm by mělo být parkoviště. „Každý z objektů je jiný, zároveň jsou navržené tak, aby nezastínily kulturní památku. Ta zůstane dominantou areálu.“
Z ostudy v reprezentativní prostor. Nová podoba náměstí Jiřího z Poděbrad má jen jednu vadu
Kromě pekárny a restaurace by tu mohl vzniknout také malý pivovar nebo výčep. Součástí některých bytů by zase mohly být soukromé zahrady. Do budoucna by se tak areál měl ještě víc propojit s městem. Cílem je, aby lidé upřednostnili bydlení v centru, místo aby se město rozšiřovalo směrem do krajiny.
„V centru budou mít lidé komfort a nezaberou ornou půdu. Kolem dokola budou různé služby, zároveň se odpoledne areál vyklidí a nic je tu nebude rušit,“ dodává Smetana. Sám se relativně krátce po koupi přistěhoval kousek odtud.
Kromě oživení centra, do kterého se areál, původně vystavený na okraji Pardubic, postupně dostal spolu s další výstavbou, jsou dnes Automatické mlýny skvělou ukázkou toho, jak přistupovat k podobným budovám. Konverze historických budov dnes mohou přitáhnout nejen pozornost, ale také značnou část veřejnosti.
Znovu v plném lesku. Není vše špatně, některé cenné pražské stavby byly kvalitně opraveny
V Česku jich je přitom pořád spíš minimum. Ostatně sám Smetana se na začátku inspiroval v Lipsku, v objektu bývalé bavlnky, kde skupina nadšenců vybudovala vyhlášený obchod s potřebami pro výtvarníky.
Evropský trend
Lídrem v podobných přeměnách je v současnosti sousední Polsko. Několik příkladů přerodu domů lze najít v třetím největším městě, tedy v Lodži. V posledních letech tu došlo k proměně někdejších textilek a přádelen, stejně jako továrny a někdejšího dělnického bydlení. Tyto bývalé průmyslové objekty dnes tvoří zhruba pětinu města, je tak žádoucí znovu je do něj začlenit. Uhelná elektrárna ve městě se stala centrem popularizace vědy zabývající se historií komiksů a tvorbou počítačových her. V bývalých fabrikách se ale nacházejí rovněž byty, kanceláře, stejně jako umělecké ateliéry či designové obchody. Továrny z červených cihel patří dnes k hlavním poznávacím znamením Lodže.
Na třetí výročí znovuotevření Automatických mlýnů v sobotu 26. září bude celý areál veřejnosti přístupný, pořádat se tu budou komentované prohlídky a otevřené budou i ty prostory, kam se návštěvníci běžně nedostanou. Třeba se do nich poprvé podívá i sám Smetana. Je to přece jenom pořádně velký kus města.
