Když někdo umí, tak umí, čestně mu patří uznání. Práce, kterou marketingoví a PR experti odvedli během kampaně, při zvolení Petra Pavla i v prvních letech jeho prezidentování, byla skvělá. Z profesního hlediska tedy klobouk dolů. Veškeré úsilí, energie a spousta peněz ale přicházejí vniveč. Stojí za zhodnocení proč.
Pečlivě budovaná pověst člověka – prezidenta z lidu, vzala za své soukromým tryskáčem, kterým si dotyčný se slovy „jsem první mezi rovnými“ lítal tam a zpět. Kdyby na dovolenou v době voleb neletěl, žádné problémy by nebyly. Když už odletěl, měl se buď předčasně vrátit a zůstat v České republice, nebo si dovolenou užít celou a situaci hasit až po návratu.
Takové využívání soukromého tryskáče jako linkového autobusu rozhodně nezapadá do představy prvního mezi rovnými. Dříve se říkávalo, že jsme si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější.
Kolegové ze zpravodajství iDNES.cz odvedli dobrou práci a vše shrnuli v článku s titulkem: „Le Mans, pak Maroko. Pavel vystupuje v reklamách, jako novinář testuje motorky“. Otázka teď zní, jestli jmenovat všechny firmy, neboť se v rámci komentáře může jednat o reklamu. Vzhledem k tomu, že rozebíráme věc veřejného zájmu, pojďme do toho.
Pavel nakonec volby „zachránil“, ale svou pověst poškodil. Nyní jej dohání soukromé letadlo
Na hranici kultu osobnosti
Když se Petr Pavel objevil na billboardech polské firmy Alpine Pro, vyrábějící oblečení do venkovních prostor, prošlo to. Teď se ale ukázalo, že v Maroku řádil na motocyklu Ducati a následně se, čirou náhodou, objevil v propagaci této značky. Dceřiná společnost polského Orlenu ho zase čirou náhodou měla ve své reklamě. A když byl Petr Pavel focen při fotografování, měl v rukou fotoaparát značky Canon. I v reklamním videu této firmy, jistě opět jen nedopatřením, také účinkuje Petr Pavel.
K tomu jsou zde pochyby, jestli zatím druhá verze (nejdříve kamarádi, teď závodní tým) sedí k platbám za soukromý tryskáč. Pokud by byl například Petr Pavel vyvolen, aby se účastnil jednání s Ruskou federací, nezbývá než doufat, že nebude zase nějaká náhodná reklamní kampaň.
Přehledně: Od „neúčasti“ u voleb po účet za lety. Co víme o Pavlově dovolené
Týmu kolem Petra Pavla a jeho sponzorům se podařilo přiblížit až k hranici kultu osobnosti. Nechali mu narůst úctyhodný plnovous a na sošné postavě se objevil krásný účes. Jednou byl stylizován do podoby prezidenta zakladatele Masaryka, podruhé do podoby prezidenta disidenta Havla. Jelikož je někdy pro některé lidi lepší příliš nemluvit, například proto, že se úzce specializují na určitou oblast, Petr Pavel během kampaně spíše mlčel a ani v prvních letech svého prezidentství toho příliš nenamluvil.
Kuloáry mimochodem tvrdí, že si jednou prosadil svou, a dopadlo to citátem z hollywoodské pop-kultury při prvním předávání státních vyznamenání 28. října (film Batman, jako bychom neměli – když už ne uměleckých – alespoň pop-kulturních děl vlastních). Sem také patří otázka, zdali je běžné k volbám přiletět na otočku soukromým tryskáčem a pak jít k volbám ustrojen jinak než příkladně na prezidenta, tedy v obleku.
Dovolená, nebo tvrdá práce?
A teď zbývá otázka, co s tím. Pokud chce být člověk soukromou osobou, nemá kandidovat do veřejné funkce, neboť po dobu jejího výkonu je osobou veřejnou. Jedná se o ztrátu kontaktu s realitou, snahu užít si funkci, vzdání se dalších aspirací, nebo o zhmotnění Mňačkova díla? Říká se, že dostat se nahoru dá práci, ale udržet se tam ještě větší.
Prezidentova volební groteska. Lidovým flanelem to začíná, soukromým tryskáčem to končí
Petr Pavel se společně s manželkou zasloužili, že se lidé zajímají o jejich okolí, dovolené, slova, minulost, přítomnost, přičemž stačilo jediné. Mít soudnost a posunout si dovolenou, neboť i první mezi rovnými, byť rovnější, má jisté povinnosti, které nelze pominout. Satirici už ale tvrdí, že to možná nebyla dovolená, ale tvrdá práce. Což by bylo horší než odtržení od reality, proto takovým nehezkým vtipům sluchu nedopřávám.
Stejně je to ale zajímavé. Tolik útoků politických nepřátel Petr Pavel jen s pár šrámy ustál, až mu štít praskl a meč z ruky vypadl vlastním přičiněním. Do té míry, že od něj dali ostentativně ruce pryč politici nejen vládní, což by se dalo čekat, ale i ti opoziční.
