Připravte se na dlouhou podivnou válku. A vyšší ceny benzinu a nafty

Situace okolo Íránu připomíná houpačku. Chvíli po sobě střílí americká armáda a íránské revoluční gardy, chvíli je klid, pak se všechno zase opakuje. Bombardování a rakety zabíjejí vojáky, ničí cíle, ale nezpůsobují škody, které by jednu ze stran konfliktu donutily ke kapitulaci.

Válčí se zdálky, válčí se opatrně, vlastně to připomíná tak zvanou podivnou válku na Západě na začátku druhé světové války. Tehdy Hitlerovi generálové nakonec dokázali najít cestu, jak podivnou válku či válku v sedě přeměnit na válku vítěznou. Obešli francouzskou Maginotovu linii, prodrali se tam, kde to nikdo nečekal a blitzkriegem, tedy bleskovou válkou, Francii pokořili. Existuje ale taková zkratka i teď?

Kolikrát ještě Trump ukončí a opět zahájí válku USA s Íránem?

Válka nízké intenzity, zdá se, svým způsobem vyhovuje oběma stranám. Spojené státy nemají dost raket a další munice na dlouhodobé ostřelování více cílů v Íránu (respektive by pak americké armádě chyběla v jiných možných konfliktech stejně jako antirakety), a tak se spokojují s omezenými salvami. Na ty Írán odpovídá omezenými útoky, protože nechce svými střelami plýtvat a jeho schopnost dlouhodobě vést intenzivní raketovou válku byla americkými údery výrazně oslabena. Kromě toho nechce, stejně jako Američané, vyvolat silnou protireakci.

Oběma stranám navíc tahle situace dovoluje zachovat si tvář a podporu svých příznivců. Přerušovaná válka umožňuje Íránu formálně se nevzdat nároku na kontrolu Hormuzu, zatímco americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi formálně umožňuje tvrdit, že zvítězil a že vlastně žádná válka ani není.

Měsíce a možná i roky válčení

Problém je „jen“ s cenami ropy a dalších na ni navázaných produktů. Ty totiž vzrostly. Měl by to být pro Trumpa politický problém. Vážný. Ale není. Skalní voliči budou hlasovat pro Trumpovy republikány bez ohledu na vyšší ceny benzinu a Trump se před volbami může pokusit o delší přerušení bojů, které by ceny ropy alespoň dočasně stlačilo, což některé Američany upokojí.

Naftová brána nářků se zavírá. K nářku může přivést české řidiče, vládu i daňové poplatníky

Samozřejmě nelze vyloučit, že se buď Spojené státy či Írán pokusí současnou situaci nějak změnit. Obrazně řečeno, obejít Maginotovu linii. Trump například vyhrožuje masivními útoky na íránskou infrastrukturu: mosty, elektrárny, vodovody. Za ceny určitého vyčerpání arzenálu americké armády lze skutečně tohle vše zničit. Výsledkem by byl zničený Írán, který by se propadl do zmatků, a kontrolu íránského jaderného programu ani zprůjezdnění Hormuzu by stejně nikdo nemohl zaručit.

Nehledě na to, že odpovědí by byly íránské útoky na odsolovací zařízení či elektrárny v zemích Perského zálivu, které by vedly k masové migraci, nepokojům a zřejmě nakonec k uzavření amerických základen v těchto zemích. Írán by se zase mohl pokusit vykličkovat ze svízelné situace tím, že uzavře prostřednictvím svých jemenských spojenců cestu do Suezského průplavu a zaútočí na Saúdskou Arábii. Jenže jemenští Húsíové, spojenci Íránu, jsou chronicky nespolehliví a navíc i Suez se dá objet.

Takže se vracíme na začátek, do stavu podivné války, která může trvat měsíce a možná i roky. Stejně jako vyšší ceny nafty a benzinu. Než někdo vymyslí opravdu nový vojenský či politický blitzkrieg.