Jako hráčka se podílela na všech šesti vítězných taženích českých tenistek v novodobé historii týmové soutěže, dřívějšího Fed Cupu. A teď může Barbora Strýcová získat titul i v roli kapitánky. „Je to moc lákavé, ale ten poslední krok je ještě daleko,“ předesílá.
V neděli od 11.00 SELČ povede své svěřenkyně do finále letošního Billie Jean King Cupu. Po dvou výhrách zbývá reprezentantkám zdolat poslední překážku – Ukrajinu v čele se světovou sedmičkou Elinou Svitolinovou.
Ale wimbledonské finalistky a rovněž členky top 10 Linda Nosková s Karolínou Muchovou, které v případě potřeby jistí vládkyně deblového žebříčku Kateřina Siniaková, představují ještě větší sílu.
Nezmar, který umí strhnout. Strýcová krok od výjimečnosti. Ať je hrdá! přejí si Češky
Což si Strýcová uvědomuje: „Do role kapitánky jsem šla s tím, že bych trofej jednou chtěla získat. Bylo by skvělé, kdyby se to podařilo.“
Stačí přidat ještě jedno vítězství a tento cíl si bude moct odškrtnout hned v premiérovém roce svého působení. V Šen-čenu sahá s tenistkami po prvním titulu od roku 2018, kdy ještě sama byla aktivní členkou sestavy.
Finále přímo na kurtu zažila i v letech 2015 a 2016, při triumfech v sezonách 2011, 2012 a 2014 zasáhla do dřívějších fází. V týmové soutěži tedy může triumfovat jako hráčka i kapitánka, což by byl výjimečný počin.
„Dřív jsem to brala z pozice tenistky, která chce do šatny přinést bod, a teď chci pomoct holkám, aby získaly všechny body,“ popisovala v nahrávce pro česká média.
O čem ještě mluvila?
Jak se liší pocity kapitánky a hráčky: „Je to úplně něco jiného, ale nervozitu cítíš pořád. Chceš holkám co nejvíc pomoct, ale musíš si dát pozor, aby toho nebylo zase moc.“
Co svěřenkyním poradí před finále: „Ať nemyslí na to, že hrají finále, protože někdy to může být dost složité a svazující. A ať jdou bojovat o každý balon a každý game. Ale holky jsou natolik zkušené, že to ví a zvládnou. Mají za sebou velké zápasy.“
Jestli bude komunikovat s předchůdcem ve funkci Petrem Pálou: „Je tady v Číně s námi a mluvíme spolu. Když mě něco napadne, tak se s ním poradím. Vždycky je tady pro mě, což je moc fajn.“
Jak je náročné od začátku finálového turnaje potvrzovat roli favoritek: „Holky hrají celý rok pod tlakem, takže si ho nepřipouští. A pod tlakem se rodí velké věci, takže jsem zvědavá.“
Jak se týmová soutěž proměnila od doby, kdy ji sama hrála: „Změnil se formát. Tenhle není úplně šťastný, myslím, že by se měl vrátit ten starý. A co se týče tenisu, tak je mnohem rychlejší, holky do toho víc chodí. Jde to fičákem rychle dopředu.“
Cesta do finále: skromná opora Nosková, Muchová naměkko a husí kůže Strýcové
Co naopak v českém družstvu zůstalo: „Z našeho týmu cítím, že všechny holky jsou na zápasy natěšené. Je jiné hrát za sebe, a pak když máš na prsou vlajku a hraješ za celý tým, za celé Česko, které fandí u televize. Holky si toho váží a určitě by chtěly trofej získat.“
Jak tažení Češek prožívá její rodina doma: „Budou fandit u televize, ale nic výjimečného neplánují. Syn kouká a ví, o co jde, ale že by udržel soustředěnost na všechny zápasy, to ne. Ale přenos je puštěný, jak holky hrají a já jsem na lavičce, a děti to vnímají.“
Na jaké jídlo se po návratu domů nejvíc těší: „Mamka je skvělá kuchařka, takže myslím, že mě nějakým jídlem přivítá. Jsme tady devět dní a vaří nám skvěle, takže po české kuchyni úplně stesk nemám, ale kdybych si měla vybrat, tak bych chtěla třeba koláč s drobenkou.“
