Kdyby byla Kateřina Konečná na domácí politické scéně ještě nějak důležitá, mohl by se její krok, jímž překvapila nejen členstvo, ale i vedení vlastní strany, označit za politický přestup roku. Nedávná šéfka zdejších komunistů totiž oznámila, že v rámci Evropského parlamentu, kde zasedá, rozšíří řady frakce Patriotů pro Evropu.
Tedy pravicové nacionalistické frakce, kam kromě francouzského Národního sdružení, spojeného s Marine Le Penovou, či nizozemské Strany pro svobodu Geerta Wilderse patří od posledních eurovoleb i české hnutí ANO. Komunistka v jedné partě s pravičáky, často označovanými za fašisty, a s Babišem? Dopustila se zrady? Nebo jsme svědky obyčejného pragmatismu? Paradoxně jde nejspíše o důsledek přirozeného vývoje, byť zároveň svědčí o skutečnosti, že komunismus sovětského typu již opravdu skončil na pověstném smetišti dějin.
Za koho bude Kateřina Konečná kandidovat v příštích eurovolbách (2029)?
Po minulých volbách do Evropského parlamentu Kateřina Konečná ani druhý europoslanec zvolený na kandidátce Stačilo!, ex-pirát Ondřej Dostál, nezakotvili v radikálně levicové eurofrakci, kde Konečná i jiní čeští komunisté tradičně zasedali. Což Konečná zdůvodnila příklonem ke konzervativní levici, přičemž za svůj vzor tehdy označovala německou političku Sahru Wagenknechtovou, jednu z hlavních představitelek zmíněného proudu.
Wagenknechtová dlouho působila v dresu strany Die Linke čili Levice, jež vznikla spojením transformované někdejší východoněmecké komunistické strany se stranou WASG, odštěpené od sociální demokracie. Nicméně svému vlastnímu táboru začala posléze vyčítat přílišný progresivismus, koncentraci na genderová i jiná kulturní témata. Neboli, jejími vlastními slovy vyjádřeno, že se „příliš soustředí na stravu, zájmena a vnímání rasismu“ na rozdíl od „chudoby a stále se zvětšující propasti mezi bohatými a chudými“.
Založila proto nové uskupení, nyní oficiálně pojmenované Aliance pro sociální spravedlnost a ekonomickou rozumnost, známé ale především jako Spojenectví Sahry Wagenknechtové, zkratkou BSW. K radikálně pojatým sociálním tématům však přidává euroskepticismus, kritiku migrace a boje proti změnám klimatu i obhajobu tradičních hodnot. A silně proruské postoje. Nejen politologové tudíž vedou spory, zda jde o stranu stále levicovou, nebo spíše pravicovou, ba krajně pravicovou.
Konečná se přidala k Patriotům. Spojuje nás selský rozum, chválí si Dostálová
Nyní se ale zdá, že celý projekt nebude úspěšný. V roce 2024 se BSW sice probojovala do Evropského parlamentu se ziskem něco přes 6 % hlasů, o rok později jí ale přítomnost ve Spolkovém sněmu neboli německém parlamentu těsně unikla, když obdržela jen 4,98 % hlasů. V letošních zemských volbách konaných v pěti spolkových zemích získala pouze pět křesel v Sasku-Anhaltsku za 5,3 % hlasů, jinde skončila pod pětiprocentní laťkou.
Stačilo! 4,3 % nestačilo
Kateřině Konečné se ne/daří velmi podobně. V roce 2024 se díky skoro deseti procentům udržela v Evropském parlamentu, hnutí Stačilo! však o rok později zůstalo před branami Poslanecké sněmovny s podporou pouhých 4,3 % voličů. Jeho lídryně se na tiskové konferenci po volbách málem rozplakala, když musela přiznat, že přes veškerou snahu celého hnutí i jí samotné to prostě nestačilo. Letos v květnu ji v čele komunistů nahradil Roman Roun.
Kateřina Konečná je nesporně velmi pracovitá, což přiznávají i její odpůrci. Projekt Stačilo! se jevil jako inteligentní pragmatické řešení, umožňující zakrýt u širší veřejnosti nepopulární komunistickou značku, leč původní komunistické hlasy neztratit. Avšak problém komunistické strany i jejích voličů spočíval především v demografii, v postupném odchodu jejích členů i příznivců z tohoto světa. Což Konečná nesporně dobře věděla, a zejména proto vsadila na budování šířeji pojatého uskupení, kam nakonec zahrnula i skomírající sociální demokracii.
Europoslanci odmítli legitimitu ruské Dumy. Zastali se jí Slováci i několik Čechů
Komunistického na něm mnoho nezůstalo. Ostatně, důraz na sociální témata, sociální spravedlnost či dostupné zdravotnictví ještě nemusí znamenat prosazování komunistické společnosti. Nové, údajně levicové hnutí však pozoruhodně převzalo řadu témat typických spíše pro pravici: vyzdvihovalo též národní hrdost i tradiční rodinu, vymezovalo se vůči „genderové ideologii“ i Green Dealu. A ostře kritizovalo Evropskou unii – právě i z pozic usilujících o zachování národní a státní suverenity. Plédovalo za vystoupení z EU i z NATO pomocí referenda.
V zahraniční politice zaujímalo silně proruská stanoviska, avšak Putinovo Rusko už dávno nemá s komunismem nic společného, jde o autoritářský režim, který úzce spolupracuje s pravoslavnou církví a na Západě se vždy snažil získat příznivce hlavně mezi konzervativci, jimž se prezentuje coby strážce tradičních hodnot.
Výraz Stačilo! pak jednoduše cílil na vládu Petra Fialy, a okatě tudíž lákal ty, kteří si přáli její konec. V podstatě se jednalo o politický vehikl na jedno použití, jelikož v případě úspěchu by automaticky vyvstala otázka, ke komu nebo k čemu se nyní ono Stačilo! váže. Ke koaliční vládě, kterou vytvořilo s Andrejem Babišem? Fiala skončil, Babiš se stal premiérem, ale Stačilo! ostrouhalo.
Skončil už tradiční komunismus?
Kateřině Konečné zůstala funkce v EP. V české Poslanecké sněmovně zasedla poprvé roku 2002, v jednadvaceti letech, tehdy jako nejmladší poslankyně. Straně tenkrát šéfoval – z ideového hlediska – kovaný starokomunista Miroslav Grebeníček. Nicméně někdejší poslanecká juniorka má nyní do důchodu stále daleko, a snaží se tak nalézt nějakou perspektivní politickou trajektorii. Komunistické prostředí bylo po listopadu 1989 již vzhledem k věkovému složení přirozeně konzervativní. A mezi nejmladšími českými generacemi se radikální levicovost moc nenosí, určitě ne masově.
Čtyři poslanci zvolení v 21 letech: jejich cesty vedly různými směry
Konečná se tudíž může jen těžko postavit do čela úspěšného hnutí požadujícího zestátnění bytů, důslednou elektromobilitu či kulturní témata v ultraliberálním pojetí. Ostatně, na lídryni mladých už přece jen nemá ten správný věk. Logický krok proto představuje zhnědnutí, převzetí „konzervativní“ části programu Stačilo! a přeplutí k Patriotům. Možná bude mandát obhajovat v dresu ANO, možná v tričku nějaké postokamurovské SPD. Ta v EP patří do ještě pravicovější frakce shromážděné kolem německé AfD, ale kdo ví, jaké frakce se zformují po příštích volbách.
Konečná každopádně zjistila to, co Sahra Wagenknechtová: konzervativní levice zkrátka prohrává v soutěži s pravicovými populistickými konzervativci, s nimiž se logicky přetahuje o voliče. Avšak plyne z toho i jeden závěr, který by mohl většinu české společnosti určitě potěšit: tradiční komunismus dvacátého století přestupem Kateřiny Konečné k Patriotům už asi opravdu definitivně skončil.
