Evropa prochází obdobím zásadních geopolitických, ekonomických a bezpečnostních změn. Válka na Ukrajině, migrační tlaky, energetická transformace, pokles konkurenceschopnosti evropského průmyslu i rostoucí zadlužení veřejných financí zásadně ovlivňují budoucnost EU.
Nejnovější ukrajinský útok na íránské plavidlo v Kaspickém moři představuje bezprecedentní rozšíření prostoru konfliktu a naznačuje, že válka získává nový geopolitický rozměr. O to naléhavější je otevřená diskuse o bezpečnostních prioritách a důsledné ochraně národních zájmů.
Gesto pro Trumpa? Ukrajina zasáhla íránskou loď, Teherán hrozí odvetou
V této situaci sílí hlasy politiků požadujících změnu dosavadního směřování Evropské unie. Mezi nejvýraznější patří předsedkyně Alternativy pro Německo Alice Weidelové, jejíž projevy v Bundestagu otevírají témata migrace, energetiky, byrokracie i hospodářského vývoje Německa. Ať už s jejími názory souhlasíme, či nikoli, Česko je nemůže přehlížet. Německo je naším největším obchodním partnerem a jeho rozhodnutí se bezprostředně promítají do naší ekonomiky, energetiky i zaměstnanosti.
Prezident republiky by tak měl být především obhájcem českých národních zájmů. Jeho úlohou není přebírat rétoriku vlády ani evropských institucí, ale otevírat strategická témata, podporovat odbornou diskusi a prosazovat řešení založená na ekonomické racionalitě, bezpečnosti a dlouhodobé prosperitě země. Totéž platí pro demokratickou opozici. Nestačí vládu pouze kritizovat; musí přicházet s věrohodnou alternativou a důsledně hájit české zájmy při jednáních v Evropské unii.
Smí vůbec vrchní velitel vydat vojákům rozkaz? Co o pravomocích prezidenta říkají zákony
Demokracie stojí na otevřené výměně argumentů, nikoli na nálepkování, osobních útocích či umlčování odlišných názorů. Politická kultura se pozná podle schopnosti věcně diskutovat i o složitých tématech a hledat řešení ve prospěch občanů.
Jsme však současně svědky permanentně probíhající prezidentské kampaně. O to naléhavější je otázka, zda Česko potřebuje prezidenta, který především buduje svou mediální image, anebo státníka, jenž bude důsledně hájit národní zájmy, upozorňovat na strategická rizika a formulovat dlouhodobou vizi rozvoje země. Fotografie mohou zachytit okamžik, ale budoucnost státu vytvářejí činy. Dějiny si státníky nepamatují podle počtu pořízených fotek, ale podle odvahy hájit zájmy vlastního národa. Právě podle toho budou občané jednou hodnotit i výkon dnešního prezidenta.
Autor článku je politolog a pedagog.
