Mnohé překvapilo, s jakou intenzitou reagovali příznivci Petra Pavla na jeho avizovanou nepřítomnost u komunálních voleb v Černoučku. Kritika z jejich strany byla mnohem intenzivnější než ze strany odpůrců. Proč? Protože bezhlavě zamilovaní bolestně prožívají zklamání ze svého idolu.
Císař je nahý, i tak lze číst informaci o tom, že „morální maják“, „náš hrdina“ Petr Pavel dal přednost výletu na motorce s partou kamarádů před účastí v komunálních volbách. Korunu tomu nasadila paní manželka, která prezidenta hodně neobratně bránila a tím vyvolala dojem, že první pár je uražen pouze skutečností, že si prezidentovo počínání někdo dovolil kritizovat.
Je podle vás v pořádku, že Petr Pavel místo komunálních voleb odjel na motorkářskou dovolenou?
Je samozřejmé, že když někoho vychvalujete do nebes a on udělá botu, zklamání je veliké. V případě Petra Pavla je o to větší, oč častěji si do něj promítali jeho příznivci své představy a fantazie. Milion chvilek pro demokracii by asi dnes nesvolal demonstraci na Staroměstské náměstí, aby dal najevo, že stojí za svým prezidentem i v Africe. Je to těžké, když „zachránce demokracie“ nejraději drandí na mašině.
Zpochybnění opoziční víry
Přitom Petr Pavel je v tom částečně nevinně. O roli vůdce opozice nikdy nestál a jeho výroky nikdy nebyly tak radikální jako výroky opozičních lídrů, ale právě proto se do role opozičního idolu dostal.
Do omrzení opakované floskule o obraně demokracie, které jsou vlastně jediným opozičním programem, pro většinu voličů nejsou dostačující pro to, aby někoho z proponentů tohoto „programu“ měli za lídra. Vedle téhle opozice vypadal Petr Pavel jako střízlivý státník, voják, který umí zachovat chladnou hlavu. Vždyť se snaží vyjít s vládou a zároveň si nenechá všechno líbit. I jeho spor s Petrem Macinkou se z prezidentovy strany odehrál výhradně v rámci slušnosti, i když ne věcnosti, ale to je jiná píseň.
První dáma vrací úder: datum voleb v Česku bude napříště asi určovat motorkářský kalendář
Stále se ozývají nadějeplné výroky na téma, jak to prezident napraví a na poslední chvíli přiletí a odvolí. Opravdu to může napravit? Vždyť je zřejmé, že před povinností u „nejdůležitějších voleb“ (hodnocení PP) dal vědomě přednost výletu.
Je více než jasné, že existenční zápas o demokracii prezident vážně nebere, že to musí vnímat jako opoziční slovní pyrotechniku či bezobsažné fráze. Jinak by si přeci nedovolil odcestovat na výlet.
A to je největší Pavlův hřích, blasfémie, zpochybnil základní článek opoziční víry, že žijeme v nejohroženější demokracii a jsme jen krůček od katastrofy. I kdyby se Petr Pavel vrátil, mnoho toho nenapraví.
Svým rozhodnutím dal na jednu misku vah „záchranu demokracie“ a na druhou dětinskou machistickou zábavu spojenou s kultem chlapáckého přátelství. Viděno očima opozičníka, je to katastrofa. V očích zbytku světa je to jasná politická chyba, ale nebíčko nikomu na hlavu nespadne.
Prezidentská patálie a rigidnost komunálních voleb. Proč na ní naši politici trvají?
Kdyby alespoň prezident odjel zachraňovat tučňáky, nebo deštné pralesy, dalo by se mluvit o ušlechtilých úmyslech. Ale takhle i ta nevinná motorkářská vášeň vypadá neblaze.
Pád hrdiny
Prezidenta příhoda nemůže fatálně poškodit, svou funkci vykonává dobře a při obhajobě mandátu nebude hrát „komunální nehoda“ hlavní roli.
Zajímavé bude, jak situaci vyhodnotí „zhrzení milenci a milenky“, zda vystřízliví a podívají se na věc z odstupu, nebo si začnou hledat nějakého náhradního hrdinu bez bázně a hany, aby si jej mohli idealizovat a vidět v něm někoho, kdo je v pravý čas zachrání.
Každopádně nám Petr Pavel ukázal, že po skončení jeho mandátu budeme muset jeho odkaz nějak zvýraznit. Úplně plané jsou úvahy o nějakých institutech či knihovnách Petra Pavla, bude třeba vybudovat nějakou důstojnou První garáž Petra Pavla.
