Probere se Babiš a srovná si koalici, nebo bude kypřit půdu dalším demonstracím?
Andrej Babiš nevyhoví požadavkům Milionu chvilek pro demokracii z nedělní čtyřsettisícové demonstrace. Zopakoval to ještě v pondělí před odletem do Izraele. Znamená to, že se z problému hodlá „vymlčet“, jak mu leckteří vytýkají, nebo že vůbec nezareaguje? Kdyby nezareagoval, byla by to velká politická chyba a dvojnásobný premiér Babiš není politický amatér, tedy budeme předpokládat, že se cosi ve vládnoucí koalici změní.
Předně by se mělo změnit chování sněmovní většiny. Jestli něco lidem hnulo opravdu žlučí, pak svévole, s níž na program schůze prosadili a pak projednávali návrh zákona o zrušení koncesionářských poplatků. A nejde ani tak o čas hlasování, ten je často dán pevně a v noci se hlasovalo mnohokrát, ale především o způsob, jímž Tomio Okamura řídil schůzi. Nedopřál opozičním poslaneckým klubům přestávky, respektive nechal o nich hlasovat, což není zvykem.
Babiš odmítl požadavky demonstrantů. Odvolání Okamury ani Zůny nezvažuji, řekl
Zkrocení koaličního předsedy
Žádosti klubu o přestávku se prostě vyhoví. Možná nejde o kardinální porušení jednacího řádu a stížnost by neobstála před Ústavním soudem, je to však bezpochyby další krok zhoršující atmosféru ve Sněmovně. Pokud premiér nezkrotí koaličního předsedu, lze čekat, že ten v reakci na porážku své strany v komunálních volbách bude stále konfrontačnější. A to koalice nepotřebuje.
Další otázkou zůstává, co vládní většina udělá se zákonem, který tak narychlo protlačila do druhého čtení a který je již dnes vlastně mrtvě narozeným dítětem. Ještě před nedělní demonstrací se totiž nechal předseda vlády slyšet, že má plán, jak veřejnoprávní média financovat úplně jinak. Nejčistší by bylo návrh stáhnout a předložit nový.
Měla by vláda přehodnotit plán na zrušení koncesionářských poplatků?
Jenže to by předpokládalo, že nejen premiér Babiš, ale i celá koalice mají jasno o novém modelu financování. O něm ale nikdo nic neví. Přinejmenším v tomhle bodě by bylo žádoucí vyhovět požadavku demonstrujících. Žádné nebezpečí z prodlení totiž u tohoto zákona nehrozí a řádný legislativní proces by záměru taktéž dodal na legitimitě.
A jsme u dalšího bodu. Demonstrace musela Andreji Babišovi připomenout průpovídku Quod licet Iovi, non licet bovi, tedy co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Zatímco kabinet Petra Fialy obcházel legislativní proces s frekvencí, jaké předchozí vlády nedosahovaly, současná vláda si musí uvědomit, že i proti tomuto, minulé vládě tolerovanému nemravu, mohou být protesty. Že je to nespravedlivé? Možná, nicméně pokud se bude vláda, třeba jen z donucení, chovat lépe než ta předchozí, ničemu to neuškodí. Právě naopak.
Chtějí shodit vládu? Ano, Babiš má pravdu, ale tak se omladina chovala i před 37 lety
Normální projednání v nedohlednu
A jsme u nejspornější možné změny, úbytku provokací, urážek a verbálních úletů. Těžko si lze představit, jak Andrej Babiš, mistr přebreptů a nesmyslných výroků, školí Petra Macinku a vysvětluje mu, jak si má dávat „pozor na zobák“. A už vůbec není možné si představovat, že lze apelovat na klub primitivů z Okamurova okruhu. Ti si na svém hulvátství vysloveně zakládají.
Už před demonstrací mluvil šéf kabinetu o zklidnění atmosféry, takže v tomhle punktu mluvil upřímně. Jenže dosavadní vládní způsoby nám nedávají mnoho nadějí na normální projednání, třeba koncesionářských poplatků. Totální amaterismus ministra Klempíře je toho zárukou, nebo snad někdo spatřil nějaký návrh zákona z jeho dílny, který by měl hlavu a patu?
Okamžitě se omluvte a vzdejte se, nic se vám nestane. Milion chvilek chce řídit a úkolovat vládu
Premiér Babiš naznačoval, že by mohl svěřit úkol ministryni financí Schillerové. Ta by to nepochybně zvládla lépe, disponuje kompetentním aparátem a je zvyklá vyjednávat. Jenže proč by měla ministryně financí řešit otázku koncesionářských poplatků? Formálně lze zajisté jakýkoli návrh podat třeba jako poslanecký návrh a svěřit to někomu z koaličních poslanců, ale opět to nedává naději na dotažený a funkční zákon.
Po neděli je jasné, že zrušení poplatků nepůjde hladce, a pokud se chce vláda vydat ve sněmovně cestou nejmenšího odporu, vyvolá olbřímí reakci v ulicích a na náměstích.