Text ředitele policejní Národní protidrogové centrály generála Jakuba Frydrycha „Drogy přece nejsou norma. Ředitel protidrogové centrály o tom, jak bojovat se závislostmi“ (Lidovky.cz 11. 6.) představuje ukázku ideologického kýče, který má sloužit jako morální štít zakrývající selhání. Selhání prohibičního režimu kontroly psychoaktivních látek a represivního aparátu, který je za udržování a vymáhání prohibice zodpovědný.
Frydrych se stylizuje do role ctnostného obránce společenské normality a bije na poplach před údajnou „intelektuální leností“ a „kyselinou tolerance“. Tento patos však při konfrontaci s fakty kolabuje.
Drogy přece nejsou norma. Ředitel protidrogové centrály o tom, jak bojovat se závislostmi
Jde o klasickou kouřovou clonu. Rétorika o „budování charakteru“, o „odvaze říkat ne“ má odvést pozornost od reality, v níž jím řízený policejní protidrogový aparát, který prohibici prosazuje, vykazuje dlouhodobou bezradnost. Nelegální trh vítězí nad „bojem proti drogám“ na celé čáře, rozvinul se do nebývalé rozmanitosti a plně se integroval do každodenní digitální i pouliční reality.
Chiméra „světa bez drog“
Frydrychovo tažení za prohibicí vykazuje mrazivou podobnost s děním v Československu po roce 1968. Tehdejší režim, neschopen řešit reálné ekonomické a sociální zaostávání za svobodným světem, reagoval na společenskou realitu utonutím v ideologických frázích, centralizací moci a utužováním represe. Místo rozumných, odborně podložených řešení založených na respektu k lidské svobodě a rozmanitosti přišla normalizace v podobě černobílého vidění světa založeného na vyprázdněných idejích.
Epidemiolog a adiktolog Viktor Mravčík.
Frydrychova snaha o normalizaci protidrogové politiky směřuje k podobnému totalitnímu pojetí, kde je jakýkoliv vědecky podložený argument o regulaci trhu nebo minimalizaci rizik okamžitě onálepkován jako nepřátelská diverze ze strany „prodrogových elit“ či „liberalizační lobby“. Tento slovník jako by vypadl z projevů normalizačních kádrů minulého století, které v každém projevu svobody, včetně umělecké nebo vědecké, viděly protispolečenské živly a agenty imperialismu.
Zatímco tehdejší totalitní aparát razil heslo „se Sovětským svazem na věčné časy“, Frydrych s obdobnou dogmatickou rigiditou hájí absurdní status quo „světa bez drog“, ale „s alkoholem na věčné časy“, přičemž jakýkoliv pokus o racionální přehodnocení prohibice u jiných látek vykládá jako útok na samotné základy naší společnosti.
Tato mentální deformace dosahuje rozměru, který evokuje politické procesy padesátých let minulého století. Komunističtí prokurátoři se vyznačovali absolutní absencí pochybností, černobílým viděním reality a trestáním lidské přirozenosti ve jménu budování utopické společnosti. Frydrychova obhajoba prohibiční doktríny operuje se stejnou utopií – s chimérou „světa bez drog“.
Vláda rozšířila seznam zakázaných návykových látek, další nechá zkoumat
Tento zjevně nereálný cíl, který popírá lidskou biologii, psychologii i tisíciletou kulturní zkušenost, posvěcuje v očích svých zastánců represi a kriminalizaci velké části naší společnosti, která neholduje psychoaktivnímu účinku alkoholu a tabáku jako jediným alternativám. Alkohol a tabák přitom decimují zdraví, rozpadají rodiny, snižují produktivitu a generují stamiliardové škody mnohem více než všechny další psychoaktivní látky dohromady.
Jak z příručky politruka
Kořeny Frydrychova drogového světonázoru však lze vystopovat historicky ještě hlouběji k mentalitě středověkých církevních inkvizitorů. Inkvizice odmítala empirické a vědecké poznatky a považovala je za hrozbu. Pokud brutální metody inkvizice nevedly k vymýcení hříchu, nebylo to chápáno jako selhání dogmatu, nýbrž jako důkaz, že ďábel je příliš silný a je třeba inkviziční teror zintenzivnit. Totéž se děje v drogách – tváří v tvář dekádám celosvětově prohrané války proti drogám se opět požaduje silnější represe a přísnější tresty.
Válka s konopím pomalu, ale jistě končí, paní Bradáčová
Lidské osudy, stigmatizace nemocných a zranitelných, rozkvět nelegálního trhu a kriminalizace statisíců občanů neznamenají nic v porovnání s čistotou doktríny světa bez drog. Věta „životní styl spojený s užíváním drog má být společensky vytlačován, člověk zachraňován“ je jak vystřižená z příručky politruka totalitního režimu. Chybí jen zmínka o peklech horoucích či vládě jedné strany. Jakékoliv vědecké důkazy o tom, že racionální regulace zachraňuje životy a snižuje kriminalitu, jsou pro fanatické zastánce prohibice nebezpečným kacířstvím, které je nutné mocensky umlčet.
Největší perverze bojovníka za svět bez drog však spočívá ve zřejmém rozporu mezi vznešeným filozofováním a každodenní realitou na ulicích. Zatímco generál Frydrych v novinách moralizuje o „tónu debaty“ a varuje, že bez strachu z drog „je zle“, dealeři pod jeho nosem reagují na poptávku. Kokain je na sociálních sítích dostupnější než lístek do kina a doručení trvá do dvaceti minut.
Generál žongluje s banalitou slov, zatímco reálný organizovaný zločin využívá absenci státem regulovaného trhu a nastavuje si logistiku a ekonomiku podle svých pravidel. Frydrych mluví jako morální vychovatel a kazatel, protože úsilí o dosažení světa bez drog fatálně selhalo. Nyní se proto pokouší přenést vinu za explozi nabídky drog z policejní prohibice na rodiče a školy skrze alibistické apely na budování charakteru.
Ředit drogu se už nevyplatí
Dalším důkazem selhání protidrogového policejního aparátu jsou data o čistotě drog na českém trhu. Pokud by tento aparát fungoval, nelegální komodita by byla vzácná, drahá a nekvalitní. Ve skutečnosti však čistota kokainu za sedmnáctiletého velitelování generála Frydrycha stoupla přibližně z 20 na 80 procent. Dealeři se již ani neobtěžují drogu ředit, protože se jim to nevyplatí.
Český pervitin je dalším příkladem neklesající dostupnosti, i když výrobní a distribuční řetězec je diametrálně odlišný od toho u kokainu. Naopak za poklesem nabídky heroinu v ČR, a do značné míry také za stále omezenou nabídkou syntetických opioidů, stojí nabídka bezpečnějších substitučních léčivých přípravků, která se odehrává mimo organizovaný nelegální trh.
V boji proti tabáku stát selhává. Alternativy jsou až stokrát méně škodlivé než cigarety, říká lékař
Rovněž moderní regulace psychomodulačních látek, kterou se Frydrych snaží vyprázdnit, přinesla již po několika měsících hmatatelné pozitivní výsledky. Kratom zmizel z prodejních automatů i šmejdských prodejen sběratelských předmětů, v licencovaných prodejnách je legálně nabízen v bezpečné kvalitě a s plnou informací o jeho účincích a rizicích se zamezením dostupnosti nezletilým.
Ideologické pokrytectví
Festival prohibičního neúspěchu navíc společnost stojí obrovské finanční prostředky. Frydrych ve svém textu pateticky naznačuje, že účet za svobodu uživatele platí celá společnost. Opomíjí však dodat, že ten největší a nejzbytečnější účet momentálně vystavuje on sám jako nejzarytější zastánce prohibice u nás. Rozpočet na represivní aparát se zvyšuje, avšak výsledkem jsou věznice plné pěstitelů konopí a trh zaplavený nelegálními drogami a nyní vysoce potentními syntetickými kanabinoidy.
Stát má obrovské náklady, ale příjmy končí v kapsách organizovaných struktur na nelegálním trhu. Prohibice psychoaktivních látek je snad nejdražší nefunkční experiment v dějinách lidstva, a přesto Frydrych brání její změně v moderní přísnou regulaci.
Pokus o návrat k normalizační represi, komunisticko-prokurátorskému černobílému vidění světa a inkvizičnímu ignorování reality je pokusem zakrýt fakt, že nelegální trh se policejnímu a trestněprávnímu aparátu dlouhodobě nedaří potlačit. Zintenzivnění represe může situaci jen zhoršit včetně negativních dopadů zdravotních, ekonomických i bezpečnostních. Pokud má Česká republika zůstat moderní, racionální a demokratickou společností, musí Frydrychovo ideologické pokrytectví v protidrogové politice zásadně a nekompromisně odmítnout a nahradit je pragmatickým přístupem založeným na vědeckých datech a efektivní regulaci nabídky.
Ideologická zaslepenost by neměla být s funkcí vysoce postaveného velitele policie slučitelná. Zvlášť, pokud se dotyčný stylizuje do role politika a morálního žalobce, vyšetřovatele i soudce zároveň, zatímco by měl jako policista nestranně „pomáhat a chránit“ v souladu s platnými zákony bez ohledu na svůj osobní názor, politické přesvědčení, vyznání, sympatie nebo předsudky. Je proto oprávněné se ptát, zda generál Frydrych otevřenou demonstrací svých názorů a postojů v oblasti protidrogové politiky nevyvolává pochyby o své profesní i morální způsobilosti k výkonu funkce velitele policejní protidrogové jednotky.
Doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D. je lékař, epidemiolog, ředitel výzkumu ve Společnosti Podané ruce, vědecký poradce Národního protidrogového koordinátora a místopředseda výboru Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP. Je autorem výrazu psychomodulační látka a spolutvůrce nového regulačního rámce pro psychoaktivní látky v ČR.
