Putin má hráče Slavie, ale cvičí s Barcelonou. Svým způsobem je třeba ho obdivovat

Rusko z pozice relativní slabosti dokáže těžit maximum. Na rozdíl od Evropy se mu daří pronikat mezi velmoci alespoň na diplomatické úrovni.

Rusko je takzvaná střední mocnost. Jeho hrubý domácí produkt se rovná zhruba Texasu či Kalifornii. Populace mu stárne překotným tempem - každý rok zemře o půl milionu Rusů víc, než se jich narodí.

Dříve se Kreml mohl opřít alespoň o pověst vojenské velmoci, ale na Ukrajině ukázal, že i to je fantom minulosti. Plnohodnotná válka na Ukrajině vstupuje do svého pátého roku, a trvá tak déle než první světová válka. Rusku se ale dosud nepodařilo dosáhnout ani dílčích válečných cílů, to jest ovládnutí pravobřežní Ukrajiny.

O nás bez nás? Putin od Trumpa nechce jen volnou ruku na Ukrajině, ale ještě něco horšího

Oproti tomu USA jsou dosud nezpochybnitelným hegemonem světového pořádku. Mají nejvýkonnější ekonomiku, nejmladší pracující populaci a nejmodernější armádu světa. Díky flotile jedenácti letadlových lodí jsou jedinou velmocí, která je schopna vést válku kdekoli na světě. Jejich pokrok na poli AI jim rovněž dává kvalitativní výhodu do dalších dekád. Ze všech států světa jim může konkurovat jedině Čína, a to jen v některých odvětvích.

Setkání, které zavání novou „Jaltou“

Přesto všechno se ale ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi setrvale daří boxovat ve vyšší váhové kategorii, než kam patří. Americký prezident Donald Trump ho momentálně z vlastní vůle postavil do role zachránce americké ekonomiky, jenž v krizové chvíli podává pomocnou ruku, a do USA zasílá 2,2 milionu tun nafty. Co na tom, že to nepokryje ani denní spotřebu Spojených států. Pán Kremlu si domů odnáší přesně to, o čem čtvrt století snil - postavení velmoci, která může s velkými kluky sedět u jednoho stolu.

Nejlepším dokladem je téma nabízené velmocenské konference ve složení Washington - Peking - Moskva. Těžko říct, zda k ní skutečně dojde, ale už jenom to, že ji z Washingtonu explicitně nezamítli, je rudou vlajkou pro všechny morální, ekonomické i geopolitické instinkty. Kromě nepatrného faktu, že Američané s Rusy a Číňany nedomluví konec bojů na Ukrajině, ani kdyby chtěli, poněvadž to obsahuje spoustu praktických technikálií, které se dají řešit jedině s Kyjevem, je tu PR pohroma. Podobné setkání totiž skutečně zavání novou „Jaltou“, tedy konferencí tří mocipánů, kteří si chtějí svět rozdělit na tři sféry vlivu.

Třístranná schůzka s Putinem a Siem? Ano, řekl Trump a opět útočil na Zelenského

Putinovi se tu s trochou nadsázky nelze než obdivovat. Jakým způsobem se mu podařilo opět Trumpa přesvědčit, že on je na Ukrajině ten hodný a nádavkem mu ještě pomůže dodávkami nafty? Nevíme. Přesný přepis rozhovoru mezi oběma aktéry z 9. října tohoto roku nemáme. Musel to být ale asi řečnický výkon dost slušný.

Putin s Trumpem nepochybně mluvil s veškerou zručností proškoleného agenta KGB, který umí nakládat s lidmi a především - vidí všechna jejich slabá místa a prostor pro manévrování. Vzhledem k tomu, že takových u amerického prezidenta díky jeho egu existuje víc než dost, netřeba pochybovat o tom, že si ho mazal na chleba.

„Humanitární cítění“ šéfa Kremlu

Putina můžeme přirovnat k někomu, kdo s kádrem Slavie zatápí slavné Barceloně. Ale vlastně ještě něco víc. Když Trumpův zmocněnec Steve Witkoff přijel minulou středu do Moskvy, přivítal ho Putin těmito slovy: „Rád bych poděkoval vám i prezidentu Trumpovi za pozornost, kterou věnujete otázkám spojeným s řešením ukrajinské krize. Vím, že prezident Trump tomu přikládá zvláštní význam, a to především z humanitárních důvodů.“

Witkoff tři hodiny jednal s Putinem. Vzdal mu hold, že má humanitární cítění

Skutečně Witkoff neslyší, že se mu Putin směje do očí? Patrně nikoli, jinak by Putinovi následně neodpověděl, že i on, totiž šéf Kremlu, „má humanitární cítění“. Pokud to celé nebyl hluboce sarkastický skeč ve stylu Monty Pythona, musíme se domnívat, že to oba pánové mysleli vážně. Aby ta krutá ironie patřičně vynikla, právě tou dobou světem obíhaly fotografie zasaženého nemluvněte v charkovském parku, na které humanitárně založený Putin vyslal jeden ze vzdušných útoků.

Závěrem ale bez ironie. Rusko v kategorii velmocí drží pouze jeho jaderná výzbroj. Jinak mu ale schází peníze, lidský potenciál i budoucnost v podobě rozvinutého technologického sektoru. Veškeré jeho bohatství stojí na těžbě plynu a ropy, které se - jako všechny zdroje světa - jednoho dne vytěží. To, že se USA daří to nevidět, nebo nad tím úspěšně přivírat oči, je nepochybně úspěchem ruské diplomacie.

Naprosté zvěrstvo. Rusko zabíjelo v parku, zemřela i holčička v kočárku

Je to tragédie pro Ukrajinu a varovný prst pro Evropu. Především je to ale připomenutí, že světový řád, který jsme znali, je definitivně za námi. V tom novém se budou mnohem víc poměřovat svaly, než přednosti jednotlivých ideálů - ale taky se bude dát se správnou mírou důvtipu svaly předstírat. Pokud bychom to měli připodobnit k postavám Platónovy Ústavy, vyhrál Thrasymachus a Sókratés ostrouhal na celé čáře.