Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se
Jediná opera francouzského skladatele Clauda Debussyho se na českém jevišti nehraje zas tak moc často. Na scénu Národního divadla se ale nyní vrátila po čtrnácti letech od posledního nastudování. Nová inscenace byla kompletně svěřena mezinárodnímu tvůrčímu týmu, který si s dílem mimořádně porozuměl.
David Oller a Arnheiður Eiríksdóttir v titulních rolích Debussyho opery Pelleas a Melisanda na scéně pražského Národního divadla.
Debussy složil svou rozměrnou pětiaktovou operu na vlastní libreto podle básnického dramatu Maurice Maeterlincka. Vdovec Golaud si z lesa přivádí tajuplnou a krásnou dívku Melisandu, která se ale v temném hradu jeho děda, krále Arkela, cítí nešťastná a útěchu nachází jen v porozumění s Golaudovým nevlastním bratrem Pelleem. Rozvíjí se mezi nimi něžný vztah, který z dětinského okouzlení přerůstá v lásku.
Inscenace v Národním divadle trvá se dvěma pauzami téměř čtyři hodiny, ale nenudí ani na okamžik. Je ukázkou úzkého propojení hudby se scénickou podobou, k němuž na společné cestě dospěli francouzský dirigent Patrick Fournillier a německý režisér Christof Loy.
RECENZE: Sweeney Todd má k muzikálu dost daleko
Ve vyváženém souznění vyprávějí příběh, v němž je více naznačeného než vysloveného, a oba modelují barevnou, průzračnou a na impresi založenou hudbu i její scénické ztvárnění na hony vzdálené často vídané operní šarži.
Režisér naslouchá hudbě a vede postavy místy ve zpomalené pohybové stylizaci po vlnách jejích emocí a dirigent propojuje mimořádně dobře připravený orchestr s pěvci a děním na scéně do jednoho promyšleného přístupu k dílu. Výsledkem je emotivně, hudebně i výtvarně silná inscenace vypovídající o křehkosti a složitosti mezilidských vztahů.
Zleva David Oller (Pelleas) a Pavol Kubáň (Golaud) v jedné z dramatických scén inscenace Debussyho opery
Vše se odehrává v jedné obrovské, chladně modré místnosti, která jednotlivá prostředí neilustruje, ale dává prostor divákově fantazii, kde působivě využité světlo proniká oknem i různými dalšími průhledy, kde se zadní stěna otevírá nejen do jídelny, ale i do dalších magických prostor lesa či jeskyně a kde se na zdech chvějivě odráží voda, jež má v příběhu Pellea a Melisandy svou nezastupitelnou roli.
Národní divadlo má pro všechny role kvalitní obsazení. Islandská, v Praze dlouhodobě působící mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir je ideální Melisandou, a to jak po stránce hlasové, tak i svým zjevem a hereckým ztvárněním postavy plné nervozity a neuchopitelného tajemství. Vynikající výkon podává Pavol Kubáň v roli Golauda.
Scénograf Herbert Murauer zasadil veškeré dění do přízračně a chladně působící místnosti na hradu krále Arkela.
Dokáže postihnout jak jeho drsnou až násilnickou stránku, tak i tragiku jeho žárlivostí sžíraného nitra. Madridský rodák, barytonista David Oller, je v roli Pellea třetím vrcholem tohoto hvězdného trojúhelníku.
Ale i ostatní sólisté zapadají svými výkony do citlivě budovaného obrazu Debussyho impresionistické opery, a to od švédského basisty Anderse Lorentzsona v roli soucitného krále Arkela až po pěvecky i herecky přesvědčivého Joshuu Alvareze v dětské roli Golaudova syna Yniolda.
V Národním divadle se tak objevuje konečně inscenace, která naplňuje evropské parametry současného hudebního divadla a divákům přináší opravdový zážitek.
Závěrečná scéna z opery Pelleas a Melisanda. Zleva Eva Kroon (Jenovéfa), Pavol Kubáň (Golaud), Jiří Sulženko (Lékař), Arnheiður Eiríksdóttir (Melisanda) a Anders Lorentzson (Arkel)
RECENZE: O lidské soudržnosti v manéži i životě
Reklama
Reklama
Výběr článků
Vojáci v ulicích, vazby i zákaz získání občanství. Italská vláda rázně zakročila v Miláně
Velvyslankyně by ráda pozvala do Česka ruské vojenské experty
Šéf TOP 09 vyjel po Grolichovi: Přetáhl k sobě naše lidi, je to koordinovaná akce
Rozpočet jako tisícikoruna: na průmysl a energetiku půjde o třetinu více než letos
Reklama
