Reparát z tělocviku a co chtějí naše děti jednou odpírat svým dětem

Když jezdíte pražskou tramvají takhle kolem druhé hodiny odpoledne, můžete si být jisti, že se dozvíte něco o školství. Tramvají jezdím většinou proto, že musím nakupovat, a u nás na Malé Straně se prodává hlavně trdelník, kolem druhé proto, že v prodejnách potravin bývá tou dobou volněji. V tramvaji ovšem volněji nebývá, neboť skončilo dopolední vyučování a žáci a studenti se přesouvají.

Člověk od nich ledacos vyslechne. Rozuměj od těch stojících, kteří mají ztíženou pozici pro scrollování v mobilu, takže si mezi sebou povídají.

Hledá se nepřítel, čím nebezpečnější, tím lepší. Značka spěchá

Minule třeba jeden vysvětloval jinému, proč nemůže koncem srpna na jakýsi výjezd. Tou dobou bude muset dělat reparát z tělocviku. Přišlo mi, že jsem se přeslechla. Opravdu reparát z tělocviku? Vždyť ten přibližně šestnáctiletý kluk vypadal jako reklama na posilovnu. Fakt je, že u spolucestujících mlaďochů nijak takový údiv nevzbudil. Padla i faktická poznámka, že soused jednoho z chlapců propadl z tělocviku na medicíně.

Moc by mě zajímalo, jak může vypadat reparát z tělocviku, takže jsem se posléze podívala. Ukázalo se, že spíš než o pětku se bude nejspíš jednat o tak zvané „enko“, jež pětce předchází a znamená, že žák není z předmětu klasifikován a k uzavření ročníku mu jedna známka chybí. Pokud nebyl z tělocviku osvobozen, musí podstoupit opravnou zkoušku. Žel, nikde jsem se nedočetla, jestli dělá před komisí kliky, nebo dřepy a co se stane, když jich udělá méně, než činí norma.

Zato už vím, že známka z tělocviku se zpravidla odvíjí od počtu bodů, přičemž na jedničku bývá třeba bodů třicet. Například za rozcvičku jich lze získat pět, za sprint nejvýše tři, ale zajímavá věc: za snahu až pět. Naopak za absenci se body strhávají. A některé školy trvají nejen na účasti, nýbrž na „aktivní účasti“. Například v Kunraticích stojí ve školním řádu, že žák je klasifikován, pokud splní 70 procent aktivní účasti, takže třeba číst školní řády.

Tolik k vysvědčení, a teď k mobilům, rovněž aktuálním, neboť o nich jednala sama vláda. Jako že problém.

Zakázat mobily ve školách? Přiznejme si, že děti se chovají stejně jako dospělí

No, já nevím. Pamatuju doby, kdy jsme se moc snažili, aby naše děti získaly přístup a vztah k moderním technologiím, pašovali jsme pro ně ze Západu aspoň jednoduché počítače a později jsme kritizovali školy, že v tom směru nejsou dost iniciativní.

Když jsem minulý týden šilhala v té tramvaji po volné sedačce, musela jsem uznat, že jsme uspěli. Naše děti k moderním technologiím vztah získaly. Seděly tam čtyři za sebou, odhadem pátá třída. Oči zabodnuté každý do svého telefonu, palce rejdí po displejích. Člověk by neřekl, že se znají, až při vystupování se ukázalo, že jo.

Lidi jsou na mobilech závislí. Když je chvíli nemají, už cítí depresi, říká multimediální umělec František Skála

Doma jsem oslovila vnuka. Co si myslíš o tom, že bys do šestnácti nemohl na sítě? Prý nic, protože jemu už šestnáct bylo. Ale jednou budeš třeba mít děti… Podíval se na mne tázavě. Mobil? Ten dětem přece vůbec do ruky nedám!