Revoluce v bílém plášti: Jak pokrok medicíny za 25 let změnil životní pojištění

Infarkt, mozková příhoda, selhání jater nebo diagnóza HIV – ještě před několika desítkami let šlo o rozsudky, které v lepším případě končily invaliditou, v horším blízkou smrtí. Česká medicína prošla za posledních pětadvacet let mnoha revolucemi, jejichž výsledky jsou měřitelné v tisících zachráněných životů ročně. Jak se tento pokrok odráží v životním pojištění?

Pojďme si nejprve stručně připomenout některé velmi významné úspěchy medicíny v Česku za poslední dekády (ale jejich samozřejmě mnohem více).

Infarkt Od fatální události k životní epizodě

Jak uvádí Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), ještě v polovině 90. let umíral na infarkt během hospitalizace přibližně každý šestý pacient: nemocniční úmrtnost dosahovala 15,4 % a ročně zemřelo asi 16 tisíc lidí. Dnes klesl počet úmrtí na přibližně 3 400 ročně. Pro většinu pacientů infarkt neznamená ani invaliditu, ani velké omezení kvality života.

Mozková příhoda Závodíme s časem a stále více vyhráváme

Mechanická trombektomie zvyšuje podle odborných studií šanci pacienta na samostatný život o 20 až 30 % a výrazně snižuje riziko těžké invalidity. Česko je v počtu těchto zákroků na obyvatele mezi nejlepšími zeměmi Evropy.

HIV Z ortelu smrti k bezpříznakové chronické nemoci

Kombinovaná antiretrovirová léčba obrátila osud pacientů. Dnešní pacienti s HIV žijí při správné terapii téměř stejně dlouho jako zdravá populace a přenos viru při udržované léčbě je prakticky nulový.

Transplantace Dekády navíc a jistější vyhlídky

Selhání jater, dříve téměř beznadějný stav, dnes přežívá pět let více než 80 % pacientů. Transplantace ledviny prodlužuje přežití oproti dlouhodobé dialýze průměrně o více než 10 let.

Hypertenze Tichý zabiják, kterého už umíme zastavit

Vysoký krevní tlak postihuje podle dlouhodobých populačních studií zhruba 40 % Čechů ve věku 25 až 64 let. Včasná léčba snižuje výskyt mozkových příhod o 35 až 40 %, infarktů o 20 až 25 % a kardiovaskulárních úmrtí o 30 až 40 %. Za tři dekády vzrostl podíl skutečně léčených mužů z 21 na 61 %, u žen z 39 na 65 %. Miliony Čechů však o své hypertenzi kvůli zanedbané prevenci stále nevědí.

Revoluce není zadarmo, ale český pacient to většinou nepocítí

Takový pokrok stojí obrovské peníze. Trombektomie, transplantační program nebo celoživotní antiretrovirová terapie představují položky v řádu statisíců až milionů korun na pacienta. Systém veřejného zdravotního pojištění tyto náklady z převážné části kryje – a proto jsou české výsledky srovnatelné se zeměmi s výrazně vyššími příjmy. Do budoucna však bude tlak na systém narůstat: nové metody jsou stále dražší a pacientů, kteří díky moderní medicíně přežijí a potřebují dlouhodobou péči, přibývá.

Reflektují komerční životní pojišťovny pokrok ve smlouvách?

Systém veřejného pojištění zatím ještě náklady medicínského pokroku zvládá. Jak na něj reagují komerční životní pojišťovny? Promítly prokazatelné statistické posuny do smluv, výluk a podmínek? Odrazily se v pojištění na rizika smrti, invalidity a závažných onemocnění?

Všechny oslovené společnosti se shodují: po prodělaném závažném onemocnění dnes klienty posuzují individuálně, zatímco ještě před deseti lety byly výluky plošné a striktnější.

„Klient s diabetem II. typu, který je dobře kompenzovaný a bez dalších diagnóz, bude mít úplně jiné možnosti než před 10 lety, anebo stejný klient, který je obézní, kouří a nedodržuje léčebný režim,“ popisuje přístup senior manažerka životního pojištění Petra Petříková z Generali České pojišťovny.

Allianz to potvrzuje další konkrétní situací: „Pokud je klient s hypertenzí plně kompenzován, nahlížíme na něho jako na zdravého,“ uvádí tisková mluvčí Marie Petrovová. „Nejvíce se medicínský posun promítá do rizika smrti a invalidity. U připojištění závažných onemocnění zůstává přístup obezřetnější, ale i zde se postupně uvolňuje,“ doplňuje Milan Káňa, tiskový mluvčí z Kooperativy.

Injekce proti obezitě mění medicínu. Jenže rok léčby vyjde na sto tisíc

Kdo je dnes ještě úplně zdravý?

Podle Milana Káni ubývá na vstupu do pojištění zcela zdravých klientů: „Registrujeme méně klientů bez jakékoliv diagnózy – je to dáno lepší diagnostikou i vyšším věkem při sjednání.“ S tím nesouhlasí Tereza Slavíková, produktová manažerka z NN Životní pojišťovny. Podle ní se zdravotní stav populace v průměru spíše zlepšuje.

Vyšší věk vstupujících klientů registruje i Jitka Urbaníková Volná, manažerka životního pojištění v České podnikatelské pojišťovně (ČPP): „Životní pojištění si nejčastěji sjednávají lidé mezi 30 a 50 lety, kteří už mají nějaké závazky. V tu chvíli jim začne životní pojištění dávat velmi konkrétní smysl.“

K otázkám věku a kondice tisková mluvčí Veronika Hešíková z UNIQA konstatuje: „Stejně je při posuzování rizik klíčové nejen samotné onemocnění, ale i kompenzace, spolupráce pacienta a životní styl. Diagnóza sama o sobě už není jediným rozhodujícím faktorem.“

Jak si pojišťovna ověřuje zdraví klienta

Základem je zdravotní dotazník, u vyšších pojistných částek doplněný o lékařskou zprávu. „Je velmi důležité, jak klient dodržuje léčebný režim – to zásadně ovlivní přijetí do pojištění,“ vysvětluje Petra Petříková.

Přístup je individuální a informace o zdravotní kondici jsou tím detailnější, čím má být vyšší sjednaná pojistná částka. Základem je uvést do dokumentace pravdivé a úplné informace, protože v případě pojistné události pojistitel zjišťuje, zda nebyly zamlčeny podstatné údaje. „Nepravdivě uvedené údaje mohou vést ke snížení nebo zamítnutí pojistného plnění,“ varuje Marie Petrovová.

Milan Březina, ředitel Odboru produktů životního pojištění z ČSOB Pojišťovny, říká, že zdravotní stav pojišťovna v průběhu smlouvy aktivně neověřuje, ale vyhrazuje si právo zasáhnout při zjištění závažných skutečností, zpravidla při uplatnění nároku na plnění.

Šéf pojišťovny Simplea: Některé otázky k pojištění jsou zbytečně záludné

HIV od totální výluky k pojistitelnosti

Podle Milana Káni je HIV (pokud nejde o rozvinutý AIDS) pravděpodobně jedním z nejlepších příkladů medicínského pokroku s odrazem do životního pojištění. Z dříve prakticky nepojistitelného onemocnění se stala diagnóza, kterou lze při správné léčbě a stabilizovaném stavu pojistit. „Kvalita života a dodržení léčebného režimu jsou dnes hlavním ukazatelem, nikoli samotná diagnóza,“ připomíná Veronika Hešíková z UNIQA a zdůrazňuje individuální přístup.

Markéta Kuklová z České společnosti AIDS pomoci ČSAP) popisuje progres: „Léčba se nasazuje okamžitě, když se zjistí, že pacient je HIV pozitivní. Nové léky mají méně vedlejších účinků. Změnilo se i množství léků. Dnes většinou pacienti berou 1-2 tabletky denně. K dispozici je také injekční léčba, která se aplikuje například jednou za měsíc. Člověk žijící s HIV dnes může prožít stejně kvalitní a dlouhý život jako člověk HIV negativní a dožít se svých vnoučat. Správně léčený pacient dnes většinou během několika měsíců dosáhne nulové virové nálože v krvi, což znamená, že je pro svého partnera a okolí neinfekční. Nemůže tedy virus HIV přenést během pohlavního styku, může založit vlastní rodinu a mít vlastní děti.“

Analýza ČSAP z konce roku 2025 nicméně současně ukazuje přetrvávající rozdíly v přístupu pojišťoven. Zatímco pojištění pro případ smrti je dnes relativně dostupné, připojištění závažných onemocnění nebo invalidity zůstávají omezené a rizikové přirážky se pohybují mezi 25 a 275 %.

Stačí opomenutí ve zdravotním dotazníku a pojišťovna nemusí plnit

Onkologické diagnózy Od samoregulačního standardu k právu na zapomnění

„Řada nádorových onemocnění dnes nepředstavuje celoživotně zvýšené riziko. Při posuzování se díváme hlavně na dobu od ukončení léčby, typ a stádium diagnostikovaného nádoru a aktuální zdravotní stav u každého pacienta. V mnoha případech tak po uplynutí určité doby nemusí mít prodělané onkologické onemocnění zásadní vliv na možnost sjednání pojištění a jeho podmínky,“ říká Tereza Slavíková. A to je princip tzv. práva na zapomnění.

V listopadu 2023 přijala Česká asociace pojišťoven (ČAP) Samoregulační standard, který upravuje spravedlivý přístup k zájemcům o životní pojištění potřebný ke spotřebitelskému úvěru nebo hypotéce, kteří v minulosti prodělali onkologické onemocnění. Účelem dobrovolné regulace bylo, aby se při posuzování žadatelů používaly pouze rizikově relevantní faktory.

„Standard vycházel ze statistických dat ÚZIS o vyléčení u všech onkologických pacientů v ČR za období 10 let zpracovaných pro tento účel. Navíc zohledňuje zásadní faktor: ve které fázi onemocnění bylo riziko diagnostikováno – představuje tedy velmi transparentní přístup,“ upřesňuje Helena Kutílek Zavázalová, zástupkyně ředitele ČAP.

Na jeho základě pojišťovny sestavily seznamy diagnóz, u nichž po uplynutí stanovené doby od vyléčení onkologickou anamnézu při žádosti o pojištění nezohledňují, a nezamítnou ji, ani neúčtují vyšší pojistné, pokud neexistuje zvýšené riziko. Lhůty se pohybují od 1 do 10 let a některé pojišťovny, jako NN Životní nebo UNIQA, ale i další, standard uplatňují i nad rámec jeho původního záměru – plošněji, nejen ve vztahu k úvěrům.

Na úrovni EU byla mezitím schválena Směrnice o spotřebitelském úvěru CCD2 (ale nikoli hypotékách), mimo jiné se zakotvením maximální lhůty pro „právo na zapomenutí“ u klientů, kteří prošli v minulosti onkologickým onemocněním, v délce 15 let. Na normu bude reagovat novela českého zákona. Pokud hlasováním v nejbližších měsících projde návrh poslanců na lokální zkrácení lhůty práva na zapomenutí na 6 nebo 7 let, pojišťovny u nás pravděpodobně od Samoregulačního standardu ustoupí a přizpůsobí se nové normě. Jak se bude vyvíjet jejich přístup k žadatelům bez vazby na úvěry, ukáže teprve čas.

Duševní a psychické diagnózy

Tato oblast dnes silně se šířících chorob na skutečný obrat v přístupu pojišťoven teprve čeká. „Z pohledu pojištění patří duševní onemocnění stále mezi nejcitlivější – často jsou spojena s výlukami nebo striktním individuálním posouzením. Postupně se ale více rozlišuje mezi závažností jednotlivých stavů,“ popisuje Milan Káňa z Kooperativy. Pojišťovny kryjí stále více organicky vzniklých diagnóz už při nižších stupních invalidity.

Milan Březina z ČSOB Pojišťovny ale upozorňuje, že za posledních 25 let zde došlo k výraznému posunu spíše v diagnostice a částečně dostupnosti léčby, nikoli v jednoznačném zlepšení prognózy, jak je tomu u řady somatických onemocnění. Podle Petry Petříkové záleží konkrétní rozhodnutí pojišťovny i na celkovém zdravotním stavu klienta, a i na tom, jak ho jeho onemocnění omezuje například častými hospitalizacemi, pracovní neschopností apod.

Potenciál do budoucna

U jakých diagnóz vidí zástupci pojišťoven největší šanci na lepší pojistitelnost do budoucna?

Milan Březina vidí potenciál v úspěšnější a šetrnější léčbě diabetu 1. i 2. typu. To potvrzuje i Mila Káňa a přidává další diagnózy „perspektivní“ z pohledu pojištění: vybraná onkologická onemocnění a autoimunitní choroby. Veronika Hešíková zmiňuje konkrétně revmatoidní artritidu a Crohnovu chorobu. Moderní léčba mění podle ní zásadně i léčbu obezity.

Obecný pohled shrnuje Tereza Slavíková: „Pro nás v pojišťovnách je klíčová především prognóza onemocnění. Jakmile medicína u některých diagnóz posune možnosti léčby tak, že se zlepší dlouhodobé vyhlídky pacientů, promítá se to postupně i do podmínek pojištění. Odráží se to postupně v manuálech pro posuzování zdravotního stavu, s nimiž pracujeme. Choroby, jak jsou v nich uvedeny, se pravidelně přehodnocují. Podle toho se upravují podmínky, za jakých je možné nemocného přijmout do pojištění.“

Ve hře je ale navíc ještě další faktor, a tím je zajistitel: „Někdy není možné změny v hodnocení zdravotního rizika aplikovat okamžitě, protože musíme vyčkat na úpravu směrnice zajišťovny,“ vysvětluje Petříková. A bez silné zahraniční zajišťovny se pojišťovny neobejdou. Pomáhá jim sdílet riziko a při pojistné události se na výplatě plnění podílí významným způsobem.

Medicína je motor, pojišťovny reagují spíše opatrně

Výsledky české medicíny za posledních pětadvacet let jsou působivé a v evropském srovnání nadprůměrné: hustá síť specializovaných center, vysoká úroveň akutní péče a systém veřejného zdravotního pojištění, který nejnákladnější terapie zpřístupňuje širokému okruhu pacientů.

Komerční pojišťovny na tento posun reagují: individualizují oceňování rizik, ruší plošné výluky a stále více přihlížejí ke skutečné kompenzaci onemocnění konkrétní osoby, nikoli jen k samotné diagnóze. Trh nicméně čeká na další krok. U řady diagnóz, které ještě donedávna automaticky znamenaly odmítnutí klienta nebo výrazně zdražené pojistné, zůstává prostor pro aktualizaci podmínek. Medicína svůj díl práce udělala (a nadále se činí), nyní je řada na komerčních pojišťovnách a zajišťovnách, aby pokrok v pojistných smlouvách plně docenily. I na tom bude do budoucna záviset důvěra veřejnosti.