Rozhádaný tým, projímadlo a nešťastný Poulidor. Merckxova jízda za trojkorunou
Po tolika zastávkách po světě se do Montrealu vrátili. Nejlepší závodníci pelotonu se v neděli opět utkají o duhový dres v ulicích druhého největšího kanadského města. Tam, kde se v roce 1974 Mezinárodní cyklistická unie rozhodla uspořádat první mimoevropský světový šampionát. Toužila totiž po expanzi a budoucí pořadatel letních olympijských her byl ideální volbou. A tak se tehdy do provincie Quebec sletěli profesionálové utkat o ceněný trikot. Aby nakonec přihlíželi, jak Eddy Merckx definitivně uzavře debatu o tom, kdo je tím nejlepším v historii.
Přichází sezona 1974 a Merckx už zdaleka není takový suverén, jakým býval.
Poprvé v kariéře nevyhraje na jaře ani jeden monument, ani etapový závod. Na Giru d’Italia pak svádí tuhý boj s domácím Gianbattistou Baronchelliem, kterého nakonec udolá o pouhých dvanáct sekund a jako třetí v historii vyhrává italskou Grand Tour popáté.
Za měsíc se staví i na start Tour de France. Po roční pauze. Domácí fanoušci ho totiž začali nenávidět ve strachu, že dorovná rekord jejich Anquetila, tak dal přednost Vueltě.
Přesto se v něm na Staré dámě opět probudí Kanibal.
Když ovládne osm etap – dvě časovky, tři horské etapy i tři sprintérské. Na velodromu v Paříži pak slaví pátý titul s náskokem osmi minut před domácím Raymondem Poulidorem.
A pak teprve podruhé v kariéře odcestuje závodit mimo Evropu.
Když jsem viděl, že je se mnou Merckx, bylo mi jasné, že je konec.
Raymond Poulidorpo MS v Montrealu 1974
Čtěte bez rušivých reklam
-
Celý iDNES.cz na mobilu
bez překrývání obsahu