ÚS v roli „hlubokého státu“. Kolik voličů přesvědčil, že ať hlasují jakkoliv, zatne jim tipec?

Ústavní soud není osvětová instituce. Nemá vzdělávat a vychovávat lid, ale rozhodovat o tom, co je a co není v souladu s Ústavou. Je to tak dobře.

Nicméně kdo nežije na Marsu, ví, že role Ústavního soudu – jeho stanoviska, rozhodování, verdikty – je jako společenská a politická široce vnímána. Komu se to nelíbí, může proti tomu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím může dělat.

Jste rádi, že prezident Petr Pavel pojede na summit NATO v Ankaře?

Platí to i pro středeční verdikt. Pro předběžné opatření nařizující vládě, aby na summit NATO do Ankary přibrala prezidenta Pavla. Nemusíme za tím hned vidět konspiraci. Představa, že ústavní soudci podlehli tlaku rozvědky, kontrarozvědky, Vatikánu, Mosadu, CIA či Sudetoněmeckého landsmanšaftu, je bizarní. Ale že ten verdikt zostří už tak vyhrocené barikádové rozdělení společnosti, je prostě fakt.

I člověk, který nemá ústavně právní erudici, to může vidět třeba takto. Soudci v Brně se drželi Ústavy a zákonů. To je jedna miska vah. Přesto jejich rozhodnutí jen dál povzbudí už tak sílící pocit, že Ústavní soud je součástí „svaté trojice“ opozice + prezident + ÚS. To je druhá miska vah.

Ústavním soudcům může být jedno, která miska převáží. Rozhodují podle zákonů a svého vlastního svědomí. Ale společensky to jedno není. Společensky je důležité, aby ty misky byly aspoň jakž takž vyvážené.

Nebyli to zombíci ani svině, byl to Ústavní soud

Nemalá skupina voličů nahlíží na celou věc asi takto. Premiér Fiala a strategický komunikátor Foltýn varovali, že hrozby a rizika pro Českou republiku i její demokracii přicházejí z Ruska a od zdejších dezolátů, zombíků či sviní (tak to formuloval plukovník Otakar Foltýn).

„Lampasák v záloze.“ Urážky padaly za Fialy i Babiše. Ale odpovědnost nesou ti, kteří jsou právě u moci

Loni v únoru zase na mnichovské bezpečnostní konferenci vystoupil americký viceprezident Vance a sál strnul. Vance řekl, že hlavní hrozbou pro Evropu není Rusko, Čína ani jiný vnější aktér: „To, čeho se obávám, je hrozba zevnitř. Ústup Evropy on některých nejzákladnějších hodnot sdílených se Spojenými státy.“

Co měl Vance na mysli? To, že bývalý evropský komisař (zřejmě Thierry Breton) s potěšením oznámil, že Rumunsko anulovalo celé volby. A varoval, že nepůjdou-li věci podle plánu, totéž se může stát i v Německu (rozuměj: kdyby AfD vyhrála volby, ústavní soud ji umravní). Jinak řečeno, Vance mluvil i o eventuální služebné roli ústavních soudů.

A po tomto úvodu připomeňme, co jsme viděli v tomto týdnu. Do pravomoci české exekutivy se nevlámali ani Putinovi agenti, ani zdejší dezoláti, zombíci a svině, ale český Ústavní soud. Takhle tu situaci – nejde jen o „seznam účastníků zájezdu do Ankary“, ale o obecné fungování pravomocí do budoucna – shrnuje nemálo lidí.

Po středečním rozhodnutí Ústavního soudu ve sféře výkonné moci se tak mohou cítit posíleni ti, kteří tvrdí, že americký viceprezident měl pravdu. Že když Vance loni mluvil o služebné roli ústavních soudů například v Rumunsku, my si k tomu teď můžeme přidat i Česko. Tím není řečeno, že to tak skutečně je, že náš ÚS klesl do skutečně služebné role. Je tím řečeno jen tolik, že nemálo lidí – spíše čím dál více lidí – to tak vnímá.

Prezident je automaticky v čele delegace, řekl Pavel. Nepovede ji, reaguje Macinka

Tento text je psán nadsazeně, ba provokativně. S tím, že nejde o to, co přesně si myslí autor těchto řádek, ale o něco zásadnějšího. Jak velkou část zdejší společnosti a voličů Ústavní soud přesvědčil, že i u nás funguje „hluboký stát“? Kolik lidí si teď myslí, že ať při volbách hlasují jakkoliv, tak nakonec se ujme slova „hluboký stát“ a zatne jim tipec? Že v roli „hlubokého státu“ může být až nepříjemně často Ústavní soud? Nevolený Ústavní soud, rádi dodávají.

Konspirátoři, chcete materiál zdarma?

O teorii „hlubokého státu“ si můžete myslet cokoliv. Třeba že je umanutá, konspirační, prostě hloupá. Ale když ji takto podpořil samotný Ústavní soud, když jednal tak rychle, tak účinně a tak zřejmě ve prospěch jedné strany sporu a v neprospěch vládní moci, nepůsobí to jen jako úplná náhoda.

Při vší úctě k ÚS jako instituci, k její historii, její roli při transformaci Česka z komunismu ke svobodě si leckdo pomyslí třeba toto. Kdyby si konspirátoři „hlubokého státu“ měli zaplatit účinnou reklamu v televizi či na webu, tolik peněz by sehnali jen těžko. Alespoň ve srovnání s „materiálem“, který jim teď zdarma poskytl Ústavní soud.