Že půjde proti Chorvatsku do brány, se dozvěděl až dvě hodiny před výkopem. „Je nezvyk, když vás trenér nechává takhle čekat. Ale nakonec to podle mě hráčům pomohlo. Všichni byli na stopkách. I kluci, kteří naskočili z lavičky, týmu pomohli,“ tvrdil Lukáš Horníček. Přesto čeští fotbalisté při premiéře nového španělského kouče Santiho Denii v Edenu prohráli 1:2.
Slabý první poločas, mnohem lepší druhý. Ale body žádné.
„Neřekl bych, že bychom měli špatný vstup. Snažili jsme se držet balon, ale soupeř postupem času ukázal svou sílu, a hlavně kvalitu. Bránili jsme se, zůstávali jsme v bloku a o přestávce jsme si jasně řekli, co s tím. Myslím, že pak už to bylo lepší. Že jsme z tlaku byli schopní lépe vyjíždět,“ hodnotil gólman Newcastlu.
Za národní tým nastoupil podruhé v kariéře. Po květnové domácí přípravě s Kosovem (2:1) si odbyl premiéru i v soutěžním zápase.
„Doufám, že jsem trenéra svým výkonem přesvědčil, aby mi dal víc šancí,“ řekl Horníček.
Konkurence na brankářském postu je mimořádná: Matěj Kovář, Antonín Kinský a vy.
Kluci jsou skvělí. Když jsme se dozvěděli, že půjdu chytat já, podpořili mě. Ani na chvíli jsem mezi nám necítil jakékoli napětí, spíš jsme všichni byli natěšení. Od začátku srazu jsme dobře věděli, že volba může padnout na kohokoli. Štěstí jsem měl já.
Už víte, jestli se v dalších zápasech prostřídáte?
Zatím jsme to neřešil, je to dál otevřené. Trenér se asi podívá na zápas a vyhodnotí si, komu bude věřit příště. Typologicky jsme každý trochu jiný.
Česko - Chorvatsko 1:2, prohra při debutu kouče Denii, k remíze chyběly centimetry
Proč se vám proti Chorvatsku dařilo až po přestávce?
Řekli jsme si, co změnit. A i když nás trochu srazily inkasované góly, byli jsme na ně pokaždé schopní odpovědět. Druhý gól a remíza nám utekly o pár centimetrů, což bylo nemilé. I tak jsem ovšem na celý tým pyšný. Věřím, že máme na čem stavět.
Cítíte to i z celkové atmosféry v týmu?
Rozhodně. Santi nastavil dobrou náladu, celkově jsme si jako mužstvo sedli. Každý se baví s každým, máme dobrou partu, nebo jak říká trenér rodinu. Bojujeme jeden za druhého a je důležité, abychom v tom pokračovali i dál. Nejen teď na podzim v Lize národů, ale i do budoucna.
Santi Denia při svém debutu na pozici kouče českých fotbalistů.
První gól jste dostal od Luky Modriče, legendy, které při střídání tleskal celý stadion. Co jste říkal na jeho výkon?
On je vážně blázen. Bůh. Fakt dobrej fotbalista. Dlouhá léta hrál v Realu Madrid a kvalitu mu rozhodně nikdo neodepře. Ani přesně nevím, kolik mu je let?
Jedenačtyřicet.
Dokonce! Neskutečnej hráč. A bohužel pro nás byl i tentokrát rozdílový.
Pouze o čtyři roky mladší je Ivan Perišič, další chorvatská ikona. Přesným centrem připravil druhý gól. Jak těžké je na hřišti číst podobné špílmachry?
Mám výhodu, že já na tyhle hráče nehraju přímo, tím pádem jsem s nimi takové problémy neměl. Ale vážně: zrovna Vláďa Coufal na pravém kraji podle mě na Perišiče hrál skvěle, i ostatní kluci ho celkem slušně pokryli. Ale samozřejmě je pravda, že rozhodující asistence šla bohužel z jeho nohy.
Dalo se při následné hlavičce Pašaliče z pohledu brankáře udělat něco lépe?
Chyběl mi kousíček. Bylo to jako v pinballu, balon se mi dvakrát nebo třikrát odrazil mezi nohama, mohlo to jít kamkoli, ale skončilo to za čárou. Škoda. Možná jsem měl i trochu smůly.
