Jednadvacetiletý obránce Matteo Kočí patří k velkým talentům českého hokeje. Odchovanec karlovarské Energie má za sebou dvouleté působení v kanadské juniorské soutěži, před uplynulou sezonou zamířil zpět do mateřského klubu. Po návratu se rychle zařadil mezi stabilní členy extraligové obrany a svými výkony si na začátku roku vysloužil také prodloužení smlouvy až do roku 2030.
Sportovní ředitel Jiří Kalous jej označil za jednoho z obránců, na kterých chce Energie dlouhodobě stavět.
Karlovarští hokejisté mají za sebou druhý týden přípravy na ledě a podle mladého beka už nejnáročnější část pomalu končí. „To nejhorší už je snad pryč. Teď bylo pár tréninků na ledě, kdy jsme si ještě zvykali na novou výstroj,“ prohlásil pro klubové stránky Kočí.
Svoji první extraligovou sezonu, ve které odehrál 62 zápasů a zapsal 19 bodů za pět branek a čtrnáct asistencí, hodnotí pozitivně. „Myslím si, že to byl dobrý ročník. Když to šlapalo týmu, dařilo se i mně. A ten bronz na konci, to už byla taková třešnička na dortu.“
Zleva Matteo Kočí z Karlových Varů a Oscar Flynn z Třince.
Po návratu z kanadské WHL měl zpočátku mírné obavy. „Ze začátku jsem se toho přechodu bál, protože jsem dva roky předtím hrál juniorskou soutěž. Byl jsem z toho přechodu mezi dospělé trochu nervózní, ale myslím, že jsem se adaptoval poměrně rychle a dobře do toho skočil. Extraliga je samozřejmě rychlejší a silovější, ale člověk si na to postupně zvykne,“ ohlíží se mladý bek a dodává, že s přibývajícími zkušenostmi mizí i zbytečný respekt. „Vzhledem k mému věku tam nějaký respekt samozřejmě pořád je. Ale už ne úplně takový, jsem trochu drzejší.“
Kočí nechce být pouze typickým defenzivním obráncem. „Umím být ofenzivní i defenzivní, záleží na tom, co po mně trenéři chtějí a jak se zápas vyvíjí. Mám určitou volnost, ale samozřejmě to má své meze a nesmím dělat úplné hlouposti,“ uvědomuje si držitel dvou bronzových medailí z juniorských mistrovství světa.
Před nadcházející sezonou obrana Energie doznala změn a tým doplnili tři zahraniční hráči. Šikovný bek věří, že mužstvu pomohou. „Myslím, že budeme silnější. Jen jsme si museli zvykat na anglickou komunikaci,“ usmívá se. „To je asi ten největší rozdíl. Ale kluci jsou v pohodě, časem se ještě více seznámíme a víc si na sebe zvykneme na ledě i mimo něj.“
Velkou výhodu naopak Kočí vidí v tom, že se kádr oproti minulým létům příliš nezměnil. „Je lepší, že jsme zůstali pohromadě, ale i kdyby přišel ještě někdo další, určitě do mužstva bez problémů zapadne,“ podotýká.
Za dva roky v Kanadě načerpal i cenné životní zkušenosti. „Naučil jsem se jazyk a zvykl si na jiný styl hokeje. První zápas jsem hrál před šesti tisíci diváky, zazněla hymna a já byl celkem nervózní. První měsíc byl náročný, ale postupně jsem se přizpůsobil.“
Olympionik Jaks je zpátky v Litvínově, Energie si hlídá mzdové náklady
Přesto se po dvou sezonách rozhodl pro návrat do Karlových Varů. „Vycítil jsem, že nastal čas hrát dospělý hokej. Upřímně už mě ten juniorský tolik nebavil,“ přiznává. Po příchodu do známého prostředí se Kočí učil od zkušenějších spoluhráčů. Nejvíce jej zaujal lotyšský reprezentant Janis Jaks, který ovšem před nedávnem přestoupil do Litvínova. „Na Janise jsem hodně koukal, protože hrál takovým ofenzivnějším stylem. Ale nesledoval jsem jen jeho, od každého obránce jsem se snažil něco vzít.“
Přestože v kabině Energie působí vedle zkušených hráčů řada mladíků, žádné generační rozdělení podle Kočího neexistuje. „U nás se baví každý s každým, je jedno, jestli je starší, nebo mladší. Jsme jedna parta, jeden tým a všichni spolu držíme,“ potvrzuje talentovaný obránce.
