Snaha o zničení veřejnoprávních médií kulhá. Jedna reforma ale dává smysl

V plánech ministerstva financí na příští rok chybí jeden z hlavních slibů současné vlády. Mělo se jím stát zrušení koncesionářských poplatků. Česká televize a rozhlas měly dostávat peníze přímo z daní. Účelem je zjevně oběma institucím zabránit v produkci objektivního a pravdivého zpravodajství.

Značná část představitelů kabinetu Andreje Babiše totiž otevřeně lže. Premiér působí dokonce, jako by rozdíl mezi pravdou a lží nerozeznával. Zjevně si nepamatuje, co říkal před dvěma minutami. Velmi často sám sobě odporuje. Mluvím teď samozřejmě o poměrně vzácných případech, kdy je jeho projev ještě plus minus koherentní. Mnohem častěji se zmůže jen na slovní salát. Část vládních poslanců je také otevřeně proruská. Další jsou zase antivaxeři a zastánci všelijakých konspiračních bludů.

Z výše zmíněných důvodů mi jakákoliv jejich snaha zasahovat do fungování veřejnoprávních médií připadá nebezpečná. Kabinet je naštěstí zatím příliš chaotický, než aby dokázal prosadit jakoukoliv změnu. Na druhou stranu se ale domnívám, že určitá reforma by byla na místě.

Přicházíme v míru. Jak by se měl novinář připravit na přistání UFO?

Tři instituce

Mám teď na mysli dělení obsahu na video, audio a text. Jednotlivé modality měly dlouho téměř výlučně na starosti tři oddělené instituce. Video produkovala Česká televize, audio Český rozhlas a text Česká tisková kancelář. Poslední zmíněnou agenturu mimochodem současná diskuze o převedení pod státní rozpočet zcela vynechává.

Jako první důvod se nabízí, že ČTK se bez peněz obejde. Vydělá si na sebe prodejem zpráv, fotografií a dalšího obsahu soukromým médiím. Pravá příčina bude však jinde.

ČTK je pro většinu lidí neviditelná. Ačkoliv čtou její zprávy, prohlížejí si její fotografie a další obsah na webu i v papírových novinách či časopisech, ignorují jejich původ. Podpisů si totiž všímá málokdo.

Politici se chovají stejně. Česká tisková kancelář, mezi novináři i veřejností důvěrně zvaná Četka, je přitom z našich veřejnoprávních médií nejstarší. Její slavná zkratka je dokonce starší než Československo.

Začala se používat už v roce 1916. Vznik ČTK v dnešní podobě o rok předcházel vzniku současného samostatného českého státu. Zpátky ale k dělení různých typů obsahu.

Podivuhodný příběh Lea Aschenbrennera aneb Jak vydělat strašením miliardy

Prolínání modalit

Většinu minulého století k němu existovaly rozumné, převážně technické důvody. Text, obraz a zvuk byly navzájem jen těžko propojitelné. Dnes jde ale o dávnou minulost. Ze všeho nejvíc za to samozřejmě mohou internet, web a všudypřítomná digitalizace. Současná veřejnoprávní média produkují všechny modality současně.

Český rozhlas i Česká televize vydávají na svých webech hromady textu. ČT nabízí mluvené slovo bez doprovodu obrazu. Rozhlas zase rutinně doplňuje své rozhovory, reportáže a další formáty videem.

Videozpravodajství nabízí i ČTK. Má vlastní podcast zvaný Četkast. Všechny tři instituce fungují také jako knižní nakladatelé.

Čtenář by mohl namítnout, že ve srovnání se zbytkem produkce jsou výlety veřejnoprávních médií do říše odlišného typu obsahu menšinová záležitost. Měl by nejspíš pravdu. Prolínání textu, videa a audia je ale vidět i v komerčních sdělovacích prostředcích.

Rozdíly mizí. Proto by mi připadalo rozumné někdy v budoucnu rozhlas, televizi a tiskovou kancelář sloučit. Jako vzor může posloužit britská BBC. Těžko najít lepší.