Víc si dupnout, případně vyhrožovat odchodem navrhuje poslanec hnutí SPD Tomáš Doležal, prý by si tímhle způsobem jeho strana mohla něco politicky vymoci. Přitom žel nespecifikuje, zda si myslí, že by měla strana vyhrožovat odchodem z koalice, nebo jen z nějakého koaličního jednání.
Z toho, jak pan Doležal mluví, je jasné, že si svou situaci neuvědomuje, respektive přeceňuje sílu svého hnutí. Mnohé z nás samozřejmě napadne: jen to zkuste, hoši.
Představa, že tahle strana vyhrožuje odchodem z koalice, je legrační, ve vládě nemá jediného ministra a tedy by premiér mohl tvrdit, že vláda nepotřebuje nové hlasování o důvěře, protože neprodělala rekonstrukci. Minulá vláda přišla též o koaličního partnera a k tomu ještě zásadně přepracovala programové prohlášení a o důvěře se podruhé také nehlasovalo. Ba i při výměně dvou nebo dokonce všech tří „nestranických“ ministrů by to mohl Andrej Babiš ustát.
Teoreticky je možné, že by odchodem SPD vláda ztratila většinu, prakticky je to sporné. Nevíme totiž, zda by v takovém případě hlasovali koaličníci, kteří se do parlamentu dostali na kandidátce SPD a patří k přilepeným stranám. Další otázkou je, zda by odolali všichni věrní espéďáci, při jejich kvalitách by nejspíš odcházeli za nejvyšší nabídkou. Zkrátka odchod téhle strany by vládu vůbec nemusel povalit.
Voleb bez účelových koalic se už nedočkáme. Budou s tím zákonodárci něco dělat?
Co by to pak pro politiky SPD znamenalo, si snad dovedou spočítat i poslanci téhle strany. Volič trestá ty, kteří vládu povalili, tedy pokud neexistuje opravdu pádný důvod. O okamurovcích platí, že ve vládě jsou poprvé a vše napovídá, že jsou v ní i naposledy.
Teplé místo v čele Sněmovny
Ba ani opozice nemusí mít zájem na pádu vlády, protože jiná koalice zatím ve sněmovně možná není. A zachování Babiše jako Belzebuba, vůči kterému se mohou permanentně vymezovat, je v jejich nejvlastnějším zájmu a v zájmu jejich pohodlí. Navíc by si museli vymýšlet novou politiku a rétoriku a to jim moc nejde.
Ano, jistě by ztrátu koaličního partnera Babišovi opozice předhazovala a radovala se z toho, že ztratil většinu, na druhé straně by SPD, aby vůbec něco prosadila, nezbývalo než hlasovat s vládou, ve které by ani nebyla, protože jinak by z ní bylo opět sněmovní slepé střevo. Úvahy o odchodu SPD z koalice tedy berme jako čistě rétorickou figuru bez reálného politického významu. Vždyť Tomio Okamura se jako nejzkušenější straník zatím ani slůvkem nevymezil proti premiérovi. Je si vědom, že teplé místo v čele Sněmovny mu nemůže garantovat nikdo jiný než hnutí ANO.
Koalice, nebo si aspoň nepřekážet? ANO, SPD a Motoristé řešili volby do Senátu
Podzimní volby jistě mohou v některých koaličních stranách vyvolat hořkost a vyjeví jim nutnost něco na své politice změnit. Jak ovšem známe tuzemské politiky, většina z nich si porážku vysvětlí jako vítězství (mohou se hodně přiučit u bývalého premiéra Fialy) a pojedou dál.
Proti klesajícím preferencím je nejlepší bojovat nápady a promýšlet problémy, které trápí voliče. Jenže v tomhle SPD nevyniká, zato hodně mluví.
